Je samozřejmé, že se časem ukážou i nedostatky tohoto zákona. Kdo trochu rozumí normotvorbě (a já si, jako jeden z hlavních autorů jedné z nejnáročnějších leteckých norem myslím, že vím, o čem píši) to samozřejmě ví. Tak složitý zákon, s tolika změnami, se nemůže ve všech detailech podařit vytvořit hned napoprvé jako dokonalý. Ale je tady, může být postupně používán a může být zlepšován.

A nepochybně přispěje ke zkrácení stavebního řízení především tam, kde toho bylo nejvíc potřeba. Třeba při stavbě dálnic. A na těch, pro stát nejdůležitějších stavbách.

Jsem neobyčejně rád, že hlavní brzda pokroku v našem státě, jak já Senát vidím, tentokrát neuspěla. A neuspěla v daném případě ani další brzda pokroku – současná opozice. Kéž by tomu tak bylo i v jiných případech!

Autoři zákona by měli být oslavováni jako národní hrdinové.

Je tu ovšem problém. Stavební zákon nebyl jediný, kdo potřeboval přepracování. Takových zákonů máme, tvrdí to i někteří soudci. Já už delší dobu upozorňuji, že je třeba co nejrychleji přistoupit k vypracování nové Ústavy. Vypracované nadšenci v prostředí euforie po 89. roce. Když je ve stavu, kdy její „smysl“ musí „vysvětlovat“ svými, jak se nikdy nezapomene uvést, „soukromými“ názory ústavní právníci, kteří ve svých vystoupeních vlastně tu Ústavu podle svého gusta dopracovávají. A když velmi důležitý volební zákon mění 15 soudců Ústavního soudu! Způsobem, který přímo vyvolává podezření, že si Ústavní soud zapolitikařil. A když třeba předseda Ústavního soudu prohlásí „A my to kontrolujeme!“, aniž uvede, co vlastně soudní moc kontroluje, když místo toho, aby s výkonnou mocí, tedy vládou, soudní moc spolupracovala, číhá soudní moc na „chyby“, které pak výkonné moci dodatečně (!)  vyčítá. Soudní moc má u nás nesmírně zastaralé představy, zejména o tzv. kontrole, která už byla ve společnosti dávno nahrazena systémem řízení jakosti. Kde je hlavním principem předcházení nedostatkům, aby k nim vůbec nedocházelo. Myslím, že třeba pan Rychetský měl už dávno odstoupit.

Když jsem jezdil po světě slýchal jsem od zahraničních kolegů uznání, že to muselo být za totality u nás hrozné. Já s tím vždy nesouhlasil řka, že v poslední době šlo hlavně o to, jak režim odvšivit od ideologických nánosů. Nu a to jsme v nové době nestihli doposud. Cesta nevede cestou žvanění, že máme moc úředníků, ale prověřením práce řady institucí, které by se staly po přísné prověrce zbytečnými, či by muselo být zcela změněno jejich postavení. Takovou institucí je, podle mě, pro příklad, vzpomenutá soudní moc, Senát a Nejvyšší kontrolní úřad. Jsem přesvědčen, že působí snad až šosácky. Ty jako občan mám za hlavní brzdy našeho pokroku. O volebním zákonu, který dodává do Parlamentu ve významném počtu žvanily ani nemluvě.

Takže se můžeme těšit, že novinářští písálkové -  a nejen oni - budou na nový stavební zákon kydat hnůj. A nikoli jen písálkové. Dobře si je prohlédněte! Půjde o ty, kteří se živí jen negací. Protože na víc nemají.

Bohužel.

Občan Zapletal