Nu a víra uvedených věřících je založena i na víře, že jsou obdařeni povinností zabránit zlu, které si sami vymysleli, když prý vzniklo zcela demokratickou cestou v posledních parlamentních volbách. Jako si jiní věřící malují ikony a čerty, tak i naši političtí věřící si vytvářejí svaté mýty, třeba o zlém estébákovi - ačkoli jde o nesmysl, o tom, co by Babiš mohl všechno ukrást (ač se mu nic takového nepřišilo), co všechno zlé by mohla napáchat taková - třeba ministryně Benešová - ačkoli o něčem takovém se nic neví - a tak dál, a tak dál. Prostě kdo chce psa bít hůl a důvod si najde. Stačí, když je věřící.

V podobném duchu vystoupila v sobotu u pana Kroce v pořadu paní Senkové na Ro2 novinářka paní Kateřina Šafaříková. Jejího zaměstnavatele nesmíme pominout. Paní Šafaříková nepracuje v médiu premiéra Babiše, ale v novinách pana Bakaly, v Respektu, kde je šéfredaktorem pan Tabery, jemuž jsem dlouho nabízel jím napsanou knihu, když jsem si ji nerozumně koupil. Nabízel jsem ji autorovi za zlomek ceny, leč nepochodil jsem.

Paní Šafaříková nastoupila, řekl bych, v baletním tempu, když jednotlivé figury byly očekávatelné. Především každý odstavec končil v očekávaném smyslu tak, že naše vláda v něm nedopadala dobře. Jak by ne, když paní Šafaříková pracuje v Respektu.

O nadšení pro práci Evropské komise nemůže být u paní Šafaříkové pochyb. A o nadšení pro evropské státy jiné než jsou či sympatizují s V4 jakbysmet. Já pravda toto nadšení nesdílím, neboť v civilu jsem to po 68. rychle dotáhl na majora a nemohl mě tedy nadchnout třeba nápad paní Uršuly šít zvláštní uniformy pro těhotné tankistky. A nemohu sdílet nadšení paní Šafaříkové nad počínáním Německa či Holandska, když paní Šafaříková uvádí, jak mnoho dávají na to či ono, když kdo ví, třeba jde o právě ty peníze, které od nás jen ve formě dividend německých a holandských podniků (které někteří ekonomové mají za věc nemravnou) do jejich mateřských zemí odcházejí. Třeba pokud jde o Německo činí tato suma ROČNĚ (!) padesát miliard. To se potom investuje, že?! Německo tyto peníze má a my nikoli. Kolik že dividend přichází do Německa z jiných východoevropských zemí? To, prosím, nevím.

Prý se nedostatečně připravujeme na naše předsednictví v EU. Když paní Šafaříková dobře ví, že i tato příprava bude velmi záviset od výsledku našich parlamentních voleb. A bude také zaviset i na vývoji v samotném ústředí EU, odkud přicházejí divné zprávy, i takové, že prý v důsledku čehosi není dost peněz na další úředníky. Takže na skutečnou přípravu je zřejmě příliš brzy. Aby nakonec, nedej Bože, ta EU ještě vůbec existovala.

Je zajímavé, že když dojde v historii k osvobození ducha ihned vzniká u řady našich intelektuálů touha pronikat do poklopců a pod sukně. V závěru svých novinářských piruet se tomu nevyhnula ani paní Šafaříková: vzpomněla na knihu, kterou jsem, či podobnou, zřejmě četl někdy kolem roku 68, možná úryvky v Literárních novinách, kdy svobody taktéž příbývalo a kdy se ta svoboda začala projevovat i výše naznačeným směrem. U nás se tímto směrem někdy veřejně, v rozhlase, zabývá pan spisovatel Kosatík. V knize, kterou vzpomněla paní Šafaříková jde o to, že jistý významnější spisovatel sexuálně soustavně zneužíval nezletilou z rozvrácené rodiny a byl jí tak unešen, že o tom musel spáchat knihu. Tedy jde o jakýsi sexuální horor z upřímné lásky, jehož hloubku hloupý, přirodně pragmatický nevzdělanec nemůže pochopit. Protože by nejraději viděl toho chlapa v base.

Ano, ve volbách půjde o daleko víc, než si průměrný český občan může představit. Také o to, jakým způsobem jednat se zeměmi, které, když přišly o kolonie, pokoušejí si je nahradit Východní Evropou. Hlavní problém mezi Západní Evropou a Východní Evropou je totiž zejména mentální: problém zděděných kolonializačních návyků, které vedou i k tomu, že se ty západní země snaží ty východní vychovávat podle svého gusta. Když tím gustem ty východoevropské země nadšeny nejsou.

Paní Šafaříková zejmě skoro všechno ví. Ona ví například i to, že až budeme EU předsedat, že budeme muset mít přesně 200 vyjednávačů. Neboť když jich budeme mít jen 160, jak se plánuje, spláčeme nad výdělkem. Odkud to paní Šafaříková má? Od specialistů a diplomatů, jak vysvětlila. Že by uvedla aspoň jednoho - to ji nenapadlo. A tak si myslím, zda si těch 200 vyjednávačů nevymyslela. Aby si mohla opět do té naší vlády zase kopnout.

Že jsem uvedené problémy jen tak naházel jako maltu na zeď? Je to tím, že jsem pragmatik a tančit jako novinář či současný spisovatel neumím. Ale co naplat - českým občanem jsem. Už dlouho. A tak nezbývá, než aby se i se mnou naše věřící novinářská a umělecká elita trápily. Neboť mi k životu jen věření nestačí.

Evropské společenství si ale přeji. Upřímně. Vždyť si ho přál už Masaryk. Avšak nikoli se snícími byrokraty s byvším koloniálním myšlením..Ani s těhotnými tankistkami ve speciálních uniformách. Ostatně - snící novináře a byrokraty by si Masaryk jistě také nepřál...Všechno vědí předem, jsou hádaví, nechtějí diskutovat, jen sami se sebou. Ale co jim náramně jde, tedy - nálepkovat. V tom jsou někteří přímo mistry. Však jsou na to školeni. Třeba na Sociologické fakultě UK. Jak jsem zjistil.

A tak se můžeme těšit na další vystoupení našich věřících, věřících především ve svou výjimečnost.

Stanislav Zapletal