Otázky odpovídaly úrovni novinářů. Tedy - byly vesměs mizerné.

Přít se s hloupým nemá smysl. Ale musí se trpělivě vysvětlovat s nadějí, že se aspoň některá dobrá slova ujmou.

Tak především.

Už se jen málokdo odváží říci, že by nebyla veřejnost dostatečně informována. Zejména pokud jde o záležitosti spojené s pandemií. Na obrazovce České televize neustále běží telefonické adresy těch míst, na něž se může občan obrátit s jakýmkoli rozumným dotazem. Vůbec není třeba, aby se obracel na novináře, kteří jeho dotaz jednak pomotají a jednak si ho ponechají jako zhnilou bramboru pro tiskovku se zástupci vlády. Pokud některý z občanů soudí, že je mu třeba vzít vzorek z jeho úst stačí si dokonce sednout do auta, dostavit se na příslušné místo a nechat si mluvidla vytřít. Obracet se na novináře nemá smysl: ústa mu nevytřou, ale jeho nářek nafouknou a nechají si ho až na tiskovou konferenci se zástupci vlády, kde ho zneužijí.
Ukazuje se ovšem pro novináře hrůzná věc. Vlastně je nikdo na nic nemusí potřebovat. Státní stroj se rozběhl na dříve nevídané obrátky, lékaři se chovají přímo vzorně a jsou příkladem, jak je třeba táhnout za jeden provaz. Pravidla mají výjimky, třeba pana Kubku, předsedu lékařské společnosti, jehož názory se značně liší i od jinak velmi kritického šéfa společnosti zubařské a jsou snad chvílemi až nenávistné.