Tehdy jsem tu informaci pustil jedním uchem dovnitř a druhým ven. Po odvolání Vladimíra Rösela mi celá věc začala vrtat hlavou. Neuniklo mi totiž, že že údajným organizátorem celé akce byl Jan Třeštík. To mi vzhledem k odborné pověsti tohoto pořadatele spektakulárních výstav bez odborného významu připadalo podivné. A tak jsem začal pátrat po podrobnostech. Skutečnost překonala veškerá očekávání.

Žralok v lihu

Pardon.... Ne v lihu, ale ve formalínu. To je pro většinu české odborné veřejnosti galerista Jan Třeštík. Při vyslovení jeho jména někteří nepotlačí sarkastický úšklebek a vycení zuby v otevřené puse v ztrnulou grimasu. Tuto pověst si Jan Třeštík získal jako ředitel Galerie Středočeského kraje, populárního GASKu.

Jan Třeštík odešel z GASKu s pověstí poněkud směšné figurky ze suity hejtmana Davida Ratha. Třeštík s námi a zlé pryč, psal Artalk. cz, když byl jmenován.

Pak za 17,5 milionů Rath s Třeštíkem kupovali v Sotheby's malbu s výjevy těžby stříbra na Kutnohorsku na pergamenu. „Pan Třeštík zvedal plácačku a já seděl na pomyslné pokladně,“ uvedl hejtman pro MfD. Třeštík několik let sliboval výstavu Damiena Hirsta v Kutné Hoře. Z vážně míněného projektu se připravovaná událost stále více posouvala do roviny frašky. „Hirstova výstava bude událostí roku. Jen se neví kterého“, psala Martina Klapalová na iDnes.

„Nejasné je jedině to, jestli na vernisáž přijede osobně Damien Hirst. Možná že místo na vernisáž přijede až v lednu,“ prohlašoval Třeštík ještě koncem listopadu 2010, ve chvíli, kdy snad už i jemu muselo být jasné, že do několika týdnů se mu Hirstovu výstavu v GASKu uspořádat nepodaří. „Slibovaná výstava Damiena Hirsta nebude“, udělala za fanfarónským nápadem tečku Třeštíkova nástupkyně Jana Šorfová v březnu 2011. Zdánlivě nekonečný seriál „Možná přijde i Damien Hirst“ pak ukončila další slavná Třeštíkova aféra, pokus o ilegální vývoz vzácného Picassova obrazu Sedící žena z počátků kubismu. O spojitosti obou podniků psala MfD i Jana Dědečková na serveru Virtually. Třeštík podle rozsudku úmyslně porušil zákon o státní památkové péči, podle nějž lze kulturní památku v zahraničí vystavovat, do zahraničí zapůjčit nebo vyvézt pro jiné účely jen s předchozím souhlasem ministerstva kultury, neboť Picassův obraz byl v roce 1999 prohlášen kulturní památkou. Vinen, ale nepotrestán. Prý pro něj byl samotný proces a s ním spojená medializace dostatečným trestem.