Skupina Carrier Strike Group 10 s letadlovou lodí Dwight D.Eisenhower opustila Norfolk, naposledy se pohybovala u pobřeží Virginie. Další eskadra Boxer Amphibious Ready spolu s 11. Marine Expeditionary Unite opustila námořní základnu San Diego. Provádět operace „námořní bezpečnosti“ vyrazila ze San Diega i letadlová loď Theodore Roosevelt s doprovodem jako skupina Carrie Strike Group 9.

Letadlové lodi, obojživelná vozidla, obojživelný dok, tisícovky „mariňáků“, letadla, vrtulníky, všichni připraveni „...plnit mise v kritických oblastech po celém světě.“, jak se mírumilovně vyjádřil např. Kapitán Brad Arthur, velitel Amphibious Squadron 5.

Zatím to vypadá, že „kritická oblast“ se nachází tak nějak na jih od USA, kdesi směrem k Jižní Americe. Že by to byla Venezuela, kdo si vyžaduje přítomnost americké maríny, aby bylo možno „provádět operace námořní bezpečnosti, operace pro řešení krizí“, ba dokonce operace „spolupráce v oblasti bezpečnosti v terénu, a námořní přítomnosti“, jak zní v oficiálním mariňáckém prohlášení, aby byl tak nějak osvětlen motiv dosti rozsáhlých manévrů?

A s kým že hodlají američtí námořníci vlastně „spolupracovat“? S Kolumbií, kde se poblíž venezuelských hranic nachází vyhořelý konvoj americké „humanitární pomoci“ venezuelskému lidu? Nebo s Brazílií, jejíž nopečený echt pravičácký prezident už veřejně dal najevo, že mu válečnické ostruhy v zájmu „humanity“ a „našeho způsobu života“ nejsou vzdálené...?

Kdo nejlépe rozumí venezuelské ústavě. Americký ministr zahraničí...?

Inu, bohužel to tak vypadá, protože samozvaný venezuelský trucprezident Guaidó, žalostný pučista a packal nadějného majdanu v Caracasu, už nepokrytě žádá řádnou americkou invazi, žádá vojenský zásah proti vlastnímu lidu a zcela nepochopitelně si od oficiálního venezuelského prezidenta (krvežíznivého, jak jinak...) dosud nevykoledoval kulku popravčí čety, jak se národním zrádcům jinak běžně přiházívá.

Prezident Maduro byl řádně zvolen, zrádce Guaidó však prý dle venezuelské ústavy jeho mandát zpochybnil a hodlá se chopit moci. Nehledě na to, jak situaci vidí samotní Venezuelci, jak to tedy s tou ústavou vlastně je?

K USA a jejich uznání „prezidenta“ Guaidó se už přihlásila asi padesátka „demokratických“ zemí včetně České republiky. Tím jsme se zase přimkli k oficiální politice násilí a bezpráví, jak už se nám stalo v posledních letech našeho adorovaného členství v EU a NATO několikrát.

Guaidó se odvolává na znění ústavy. Toto ve svém prohlášení o základním dokumentu Bolívarovské republiky Venezuela vyřkla venezuelská velvyslankyně při EU Claudia Salerno Calderová:

Převzetí moci prezidenta (Madura) předsedou Parlamentu (Guaidóem) je možné jen v případě „nepřítomnosti z důvodu smrti, nemoci, odchodu, či vyřazení od moci“.

Prezident Maduro vypadá živ a zdráv, dokonce mnohem více, než by se stoupencům „hodnot“ líbilo. Díky svým projevům k lidu Venezuely a vojenský složkám se nezdá, že by se chystal někam odcházet (či odlétat, jak zněl jeden z pitomoučkých fejků amerického ministra zahraničí Bidena), a vůbec to nevypadá, že by byl nějak odstaven od moci.

Zde tedy venezuelská ústava naplněna ze strany Guaidóa nebyla, zase se ukazuje, že je jen pouhým neúspěšným kariéristickým pučistou a zrádcem.

Dále se v ústavě dle výkladu paní velvyslankyně uvádí, že pokud předseda parlamentu zákonně (!) zastoupí ve funkci prezidenta, je povinen do 30 dnů vypsat řádné volby. Guaidó se prohlásil prezidentem Venezuely 23. 2. 2019, svévolně posunul konání voleb o devět měsíců a nakonec naneurčito, takže zcela nepokrytě okopíroval oblíbený postup jihoamerických (ale i jiných) vojenských junt, vládnout bez pravidel až do svržení, jak se událo například v Chile za pučistického generála Pinocheta.

Poslední velké „úspěchy“ české diplomacie

No, průšvihů s výkladem ústav, mezinárodního práva, zákonnosti i humanity si Česká republika v předklonu před evropskými říšskými Frankogermány a světovládnými Američany užila dost a dost. Tak namátkou:

• Povolení k přeletům letadel NATO při nezákonném bombardování jugoslávských civilních cílů.
• Uznání narkostátu Kosovo, jehož „ekonomika“ je postavena na přítomnosti druhé největší americké základny na světě, distribuci drog po Evropě, obchodu s lidkými orgány, převádění muslimských nájezdníků.
• Bezdůvodné vyhánění ruských diplomatů na základě „důvěry“ v bajky britských kontrašpionážníků o chemických útocích v Salisbury.
• Paktování s oligarchickým ukrajinským guidóem Porošenkem, flikování jeho ozbrojených kohort, když někdo z jeho vrahů utrpí šrámy při střetech s donbaskými (pravda rusky hovořícími) horníky.
• Schvalování amerických agresí v Sýrii, Iráku, Libyi etc..., etc...
• Bezdůvodná česká účast na agresi států NATO v Afghánistánu.
• Nu a nyní paktování a „uznání“ malého venezuelského porošenka Guaidóa za „prezidenta Venezuely“.

Dokonce i český prezident, jindy zdrženlivý Miloš Zeman, se nějak nechal unést „výkladem“ venezuelské ústavy (kdo mu jej zprostředkoval, toho by měl na místě vyhodit a na rozloučenou nakopnout. Pardon... - nechat nakopnout, má přece neuropatii v palci na noze.)

Tak se nabízí otázka, zda náš pan prezident (a souhlasím s tím, že je ten nejlepší, koho jsme po zinscenovaném převratu, kdy nás v roce 1989 inteligentní estébáci zneužili) sebere dost síly na to, aby se venezuelskému lidu a prezidentu Madurovi omluvil.

Moc pravděpodobné to ale asi není. Spíše náš Zorro mstitel generál Opata i s penzionovaným maršálkem Pavlem budou usilovat o vyslání naší protichemické jednotky na pomoc „bratrům ve zbrani“ do Venezuely.