Americká Sněmovna reprezentantů drtivou většinou odhlasovala pozůstalým po obětech teroristických útoků z 11. září právo žalovat Saúdskou Arábii za jakoukoli roli, kterou její vláda mohla sehrát v tehdejších masakrech. Hlasování následovalo nedlouho poté, co odtajnění posledních 28 stran kongresové zprávy o vyšetřování útoků z 11. září nejenže doložilo saúdský podíl, ale vyvolalo otázky i o spoluvině tehdejší Bushovy administrativy.

V neposlední řadě ale odhalilo také neochotu Obamovy administrativy vyvozovat z těchto skutečností důsledky. Příslušný zákon totiž prošel bez námitek Senátem už v květnu a nyní se předpokládá, že ho bude Barack Obama vetovat. Mluvčí Bílého domu Josh Earnest totiž už na jaře formuloval Obamův názor: „Mohlo by to znamenat velké riziko pro Spojené státy, jejich daňové poplatníky, vojáky a diplomaty v jiných zemích, které by mohly přijmout podobné zákony. V sázce je celý koncept svrchované imunity.“ Sám Obama tehdy prohlásil: „Pokud otevřeme možnost jednotlivcům a Spojeným státům běžně žalovat cizí vlády, otevíráme tím současně možnost, že budou Spojené státy průběžně žalovány jednotlivci v jiných zemích.“

Tato Obamova „obava“ podle všeho vychází z možných právních důsledků pokračujících amerických bezpilotních náletů v řadě zemí světa, nicméně s ohledem na běžnou praxi je spíše pokrytecká, neboť například proti Íránu vznášejí americké soudy žaloby vcelku běžně, naposledy letos v dubnu Nejvyšší soud USA rozhodl, že dvě miliardy dolarů na zmrazených íránských účtech v USA mají být přerozděleny mezi rodiny po vojácích, kteří zahynuli v roce 1983 v Bejrútu. Dva nákladní vozy naložené výbušninami tehdy v libanonské metropoli projely do amerických kasáren a při explozi zahynulo 283 amerických a francouzských vojáků – tímto útokem, který dodnes představuje největší jednodenní ztrátu americké armády od bitvy o Iwodžimu za druhé světové války, dal Hizballáh „vědět“ o svém vzniku. Odvolací soud nicméně rozhodnutí nejvyššího soudu v červenci zvrátil.

Pokud Obama svou hrozbu veta naplní a požadovaná dvoutřetinová většina v republikány ovládané Sněmovně reprezentantů a Senátu zákon podpoří, bude to první Obamovo veto od roku 2009, kdy vstoupil do Bílého domu. „Hlasování ve Sněmovně reprezentantů nastartovalo Obamovu „noční můru“, neboť „zcela jistě posílí nepřátelství klíčového amerického spojence na Blízkém východě, s nímž má tato administrativa už beztak napjaté vztahy,“ soudí například ThinkProgress.

Vztahy mezi Washingtonem a po dekády vazalským Rijádem jsou aktuálně na takové úrovni, že se Saúdové – přinejmenším v otázkách ropných cen a těžby -- sbližují dokonce i s Ruskem. Barack Obama přitom během svých dvou mandátů v Bílém domě nabídl Saúdům zbraně a jiné vojenské vybavení v rámci 42 smluv celkem za více než 115 miliard dolarů, čímž překonal všechny své předchůdce ve funkci. Zatím poslední várku munice pro další destrukci Jemenu, a to včetně mezinárodně zakázaných kazetových bomb, v celkové hodnotě 1,15 miliardy schválil před pár dny – vzápětí poté, co se za použití kazetových bomb v letech 1964 až 1973 sám omluvil během návštěvy Laosu. Je zřejmé, že kongresový zákon by další lukrativní zbrojní obchody se Saúdy mohl překazit.

Sunnité se bouří

Možné důsledky plynoucí ze spoluzodpovědnosti za 11. září sice v Perském zálivu vyvolávají značné znepokojení, nejsou ale jediným novým problémem, jemuž musí Saúdská Arábie čelit. Nejistou se totiž pro Saúdy stává i půda islámu, na níž stále hrají úlohu „ochránce dvou nejposvátnějších míst“, tedy Mekky a Medíny. Před zahájením letošního hadže, pouti do Mekky, íránský duchovní lídr ajatolláh Chameneí ostře zkritizoval Saúdy za to, že letos zakázali vstup poutníkům z Íránu, a připomněl zodpovědnost Rijádu za životy více než 760 lidí, kteří zahynuli při pouti v loňském roce. Odpověděl mu nejvyšší saúdský muftí šajch Abdalazíz al Šajch, podle něhož Peršané nejsou muslimové, ale vyznavači zoroastrismus, a jako takoví jsou odvěkými nepřáteli sunnitského islámu.

Podobné slovní a diplomatické přestřelky nejsou ve vztahu mezi šíity a saúdským wahhábismem ničím novým, o to více musel být Rijád zaskočen tím, že se proti němu – očividně pod vlivem stávajícího regionálního i mezinárodního vývoje -- vzpouzejí už i lídři sunnitského islámu. Vyznavači této větve islámu totiž projevují čím dál větší nevraživost vůči nenávistnému saúdskému wahhábismu, který je nedílně spojován se vzestupem takových radikálních a teroristických sil, jako jsou Al Kajda nebo Daeš. A prsty v tom má znovu Putin.

Kreml využívá muslimskou Čečnu jako jeden z nástrojů své blízkovýchodní politiky, ale čečenský lídr Ramzan Kadyrov nyní toto poslání rozšířil o další „hrací pole“. Koncem srpna se v Grozném konala islámská konference, na níž se k „hledání sunnitské identity“ sjela více než stovka duchovních z celého světa. A identitu nakonec i našli – v závěrečném komuniké byla sunnitská komunita vymezena pro následníky čtyř právních škol: hanafíjské, málikovské, šáfi’ovské a hanbalovské, k nim přibyli ještě „stoupenci pravého súfismu“ a „žádné další školy nebo sekty už do sunnitského islámu nepatří“, rozhodli duchovní. Čili, wahhábismus není považován za součást sunnitského islámu, ale spíše jen za vznikající inovaci. Saúdové se svými nákladnými vzdělávacími centry a mešitami vypadli i ze seznamu velkých islámských škol; tato výsada zůstala káhirské islámské univerzitě Al Azhar, univerzitě Al-Quaraouiyine v marockém Fezu, tuniské univerzitě Al Zajtúná a univerzitě v jemenském Hadramautu.

Konference vyvolala v Saúdské Arábii bouři nevole, vysloužila si nálepku „spiknutí nevěřících“ proti Rijádu a byla označena za pokus vytvořit koalici mezi saúdskými nepřáteli, tedy obzvláště mezi šíity a súfisty. Stoupenci saúdského režimu napsali přes 100 tisíc tvítů s odsudky konference a někteří dokonce pohrozili odplatou Egyptu za to, že do Grozného přijel velký imám z Al Alzharu Ahmad Tajíb.

V každém případě jsme svědky procesu, v němž se k dosavadním šíitským snahám o podkopání autority wahhábismu připojují i důležité proudy sunnitské. A jejich stoupenci budou souhlasit například i s rozhodnutím francouzské vlády zavřít 20 mešit spojovaných s radikálním islámem nebo uzavření Akademie krále Fahda, z téhož důvodu, v Berlíně.

Současnost tedy mění nejspíš i náboženskou mapu Blízkého východu a Rijádu k už hrozivým existenciálním problémům přibývá další. Ačkoli jsou petrodolary ještě stále s to předvést na mezinárodní scéně „velké divadlo“, celkový trend napovídá o úpadku tradičního saúdského postavení nejen v geopolitice, ale i na „domácím hřišti“.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami