„Mezi ministry a vysokými činiteli panuje tiché uspokojení, že se ruská krize podle všeho vyvíjí podle plánu,“ shrnula BBC ještě před pár dny nálady v britské vládě kolem „kauzy Skripal“. Podle jednoho vládního zdroje „jde dokonce všechno ještě lépe, než jsme doufali“.

Možná to opravdu ještě před čtyřmi dny platilo, nicméně dnes se už vše zdá být „trochu mimo plán“. Německo, Francie a USA sice zprvu Británii podpořily, ale nový německý ministr zahraničí Heiko Maas už tuto společnou pozici opustil: Rusko je podle něj sice „složitý partner“, ale kauza s otravou je především „bilaterální záležitostí“ mezi Británií a Ruskem. Čili, na Berlín se v Londýně už – kromě slovní podpory -- příliš spoléhat nemohou. Ostatně, ve stejném duchu skončilo i pondělní společné prohlášení ministrů zahraničí EU, které sice Británii vyjádřilo „solidaritu“, ale vlastně jen zopakovalo pečlivě zvolenou britskou formulaci o původu údajné otravy v Salisbury: „Evropská unie bere mimořádně vážně závěry britské vlády, podle nichž je velmi pravděpodobné, že zodpovědnost nese Ruská federace. Evropská unie je šokována útočným použitím jakékoli vojenské nervové látky, látky typu vyvinutého Ruskem, vůbec poprvé na evropské půdě za posledních 70 let.“ Alespoň že šéf NATO má za to, že celá kauza je dalším ruským pokusem rozdělit Západ a stojí pevně na britské straně…

Craig Murray, někdejší britský velvyslanec v Uzbekistánu, kde měla být ona látka zvaná Novičok prý vyvíjena, přitom tvrdí, že už samotná formulace o „vojenské nervové látce typu, který byl vyvíjen Ruskem“ je kompromisem mezi britskou vládou a vojenskými chemiky, kteří působí v laboratořích Porton Down, jen pár kilometrů od Salisbury. A z této formulace fakticky ani nevyplývá, že by mělo Rusko se Skripalovou otravou něco společného, mluví se jen o látce typu, který byl kdysi na území SSSR vyvíjen.

Britská vláda má na rozdíl od médií ale dál jasno, dál ukazuje na Rusko a osobně i na Putina, přičemž ji ale vývoj situace nejspíš nutí uchylovat se už k obyčejným nadávkám. Možná si jen vylezli na vidle, z nichž se nyní pokoušejí slézt, možná je to ale jen prostá snaha eskalovat kauzu za každou cenu, i za cenu ztráty tváře.

Britská policie mezitím upozorňuje, že ji čeká „mimořádně složité“ vyšetřování, které může zabrat měsíce.

A mezitím se podivně mlčí o zdravotním stavu Sergeje Skripala a jeho dcery, nemluvě už o zdravotním stavu všech ostatních, kteří měli být v Salisbury otráveni…

Rusko po Britech požaduje buď důkazy, nebo omluvu, ale není pravděpodobné, že by se něčeho z toho dočkalo. Londýn nyní jistě vkládá naděje do expertů Organizace pro kontrolu chemických zbraní (OPCW), kteří by měli potvrdit původní obvinění – koneckonců, v Sýrii pravidelně od Al Kajdy přebírají a potvrzují důkazy o chemických útocích Asadova režimu.

A mimochodem, není pravdou, že by byly bojové nervové látky nyní použity v Evropě poprvé za 70 let. V 50. a 60. letech britská vláda intenzivně testovala „neznámé“ nervové látky nejen v koloniích a dalších zemích, ale i na svém vlastním obyvatelstvu, ironií dokonce i na obyvatelích Salisbury…

Tož tak nějak.

Tereza Spencerová

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.