První zvěsti o zajatých cizincích ve východním Aleppu se začaly šířit už minulý čtvrtek, o den později se zmínil i francouzský Voltaire.net, který už psal o „zajatých důstojnících NATO“. Podle syrského poslance Faríse Šihábího jsou mezi zajatci příslušníci „koaličních sil“, konkrétně po jednom z USA, Turecka a Izraele navrch ještě ze Saúdské Arábie, Kataru, Jordánska a Maroka. Další zdroje přidávaly ještě občany třeba Francie nebo Německa. 

Tyto spekulace nyní zřejmě na pravou míru uvedl syrský velvyslanec při OSN Bašár Džaafárí, podle něhož se „mnoho zahraničních důstojníků, vojenských i zpravodajských, kteří se nacházejí ve východním Aleppu, pokouší oblast opustit. Tito představitelé ´umírněné opozice´s cizím občanstvím se pokoušejí odjet z Aleppa spolu s teroristy.“ A zveřejnil i jejich jména.

Už v září ruská média informovala o tom, že ruská raketa zničila ve východním Aleppu „velitelské stanoviště“, v němž zahynulo na „třicet důstojníků“ ze západních zemí, Izraele či Perského zálivu. Tehdy o tom informoval snad jen Times of Israel, „zbytek světa“ mlčel. Stejně jako nyní, když byly zajati další „poradci“. Za normálních okolností by to byla „bomba“, ale v reálu se hraje na „mrtvého brouka“ a dokonce nikdo nic nevyvrací ani nedementuje. Je samozřejmě nepříjemné, pokud se důstojníci ze zemí NATO působící v Sýrii ilegálně, v rámci tzv. koalice boje proti Daeši, nechali zajmout při podpoře jiným teroristickým organizacím, konkrétně Al Kajdě a jejích spojencům ve východním Aleppu. Spojení mezi Západem a Al Kajdou včetně vyzbrojování teroristů západní média v poslední době přece jen – byť cudně -- začala připouštět, další přiznávají, že z východního Aleppa v poslední době proudila do světa spíš jen propaganda, než podložené a doložitelné informace. Provalilo se i to, že britský stát dokonce nabízel velké peníze americkým novinářům, aby psali jaksi „za rebely“ a jejich jménem, a tak není divu, že do ztracena vyšla i jedna z posledních obvinění, konkrétně z masakru 82 civilistů ve východním Aleppu nebo z poprav dalších 183 civilistů – žádné obrázky, žádní svědci, žádná těla… Mimochodem, egyptská policie zatkla v Port Saídu skupinu lidí, kteří na tamním zbořeništi připravovali „snímky zraněných dětí z Aleppa“. Tyto případy samozřejmě neznamenají, že vše, co přicházelo z východního Aleppa, byly samé hoaxy, a samozřejmě to neznamená, že by prohlášení ruských, syrských nebo íránských představitelů měla být tesána do kamene coby věčné pravdy. Nicméně, západní novináři se sami do východního Aleppa vždy báli, a tak svou veškerou důvěru vkládali do Syrské observatoře pro lidská práva, kterou z britského Coventry coby one-man šou vede známý protiasadovský aktivista. Zbytek „zaručených zpráv“ ze Sýrie pak vedle placených sil v zahraničí obstarali tak zvaní „syrští aktivisté“ (bůh suď, kdo ve skutečnosti jsou a zda vůbec existovali) nebo třeba na Západě založené, financované a oslavované Bílé helmy, byť jejich důvěryhodnost nemá cenu zlámané grešle.

A pokud nyní kolem zajatých důstojníků, kteří z neznámých důvodů zůstali v dokonale vybavených podzemních bunkrech ve východním Aleppu až do úplného konce, panuje ticho, lze předpokládat, že už probíhají zákulisní vyjednávání o jejich „výměně“ za ústupky, jejichž míru a rozsah si může Damašek v této situaci diktovat takřka podle libovůle.

Snaha „poradců“ uprchnout z východního Aleppa spolu s džihádisty přitom může současně vysvětlit průtahy, k nimž při evakuaci ozbrojenců došlo, byť vysvětlení éterem „létalo“ -- v nastalém chaosu -- bezpočet. A může vysvětlit i snahu Valného shromáždění OSN prosadit „okamžité příměří“ v době, kdy syrská armáda se svými spojenci osvobodila už 99 procent východního Aleppa. A může to vysvětlit prosbu Johna Kerryho, aby Rusko projevilo vůči posledním džihádistům ve východním Aleppu „trochu milosrdenství“, byť ruské stíhačky na východní Aleppo neútočily už přes dva měsíce a celou ofenzívu měla plně v dikci syrská armáda. Kerry tak vlastně jen potvrdil nepochopení situace v Sýrii a současně i platnost okřídleného přísloví „podle sebe soudím tebe“. Lze tím ovšem vysvětlit i iniciativu Francie, která v Radě bezpečnosti OSN na poslední chvíli předložila rezoluci o vyslání mezinárodních pozorovatelů, kteří by dohlédli na evakuaci džihádistů, tedy „umírněných rebelů“, aby se „předešlo masakrům“. Rusko původně avízovalo, že bude rezoluci vetovat, ale po více než čtyřech hodinách zákulisních jednání pro ni zvedlo ruku s tím, že upravené znění už mu nijak nevadí. Nejspíš ovšem proto, že než se předpokládaná stovka pozorovatelů dostane na místo, bude po všem a desítky tisíc civilistů i „civilistů se zbraněmi“ už budou v Idlíbu u tureckých hranic.

Osvobození východního Aleppa od Al Kajdy a spol. je v každém případě zásadní porážkou Západu a jeho politiky v Sýrii a mnozí volají po jejím přehodnocení. Není to nemyslitelné – Donald Trump opakovaně zdůrazňuje, že Spojené státy pod jeho vedením přestanou zkoušet svrhávat cizí režimy a soustředí se místo toho na „porážku terorismu a zničení Islámského státu“, aniž by měl Rusko na seznamu prioritních amerických nepřátel. Evropská unie stále netuší, jak slézt z vidlí, na které si před lety nadšeně naskočila, a tak zcela mimo realitu tvrdí, že se nebude podílet na rekonstrukci Sýrie, dokud bude Asad u moci – jako kdyby někdo Evropu, která se na zničení Sýrie aktivně podílela, k rekonstrukci zval. Evropská politika se ale může radikálně změnit už v příštím roce, neboť Londýn míří mimo Unii a oba hlavní favorité na francouzského prezidenta – Fillon i Le Penová – patří k hlasitým kritikům protiasadovského puzení. Za těchto okolností může vyjednávání o osudu západních či izraelských válečných zajatců z východního Aleppa mnoho procesů přinejmenším urychlit…

P.S. Tabulka nahoře je převzata z textu Nassima Nicholase Taleba. 

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.