Příběh syrské války v sobotu rozepsal novou kapitolu, a to americkým náletem na pozice syrské armády, při němž bylo zabito přes 90 vojáků bránících džihádem obklíčený Dejrizor na východě země. Americká strana nijak nerozporovala oficiální zprávu ruské armády, podle níž „mezinárodní koalice proti Daeši“ z iráckého území podnikla čtyři nálety s nasazením čtyř letadel – dvou F16 a dvou A10. Zatímco se americká média ponořila do spekulací, zda se jednalo o cílený útok nebo nešťastnou náhodu, izraelský deník Haarec (Izrael byl, mimochodem, až dosud jedinou cizí mocností, která během pěti let války přímo útočila na syrské vládní cíle) americký nálet označil za „dárek pro Asada“. Není divu: Pokud Spojené státy odmítnou verzi o záměrném útoku provedeném nespokojenými generály – tím spíš v situaci, kdy je jejich válčení v Sýrii z hlediska mezinárodního práva zcela ilegální – příliš si nepomohou ani s verzí „náhody“. Přiznají tím totiž fakticky ruský argument o komplikovanosti válčení na složitě propleteném bojišti, a tedy i nutnosti oddělit džihádisty, kteří mají zůstat ušetřeni, od těch, kteří mají být zklikvidováni. K tomu je pro USA krajně nepříjemné, že zabili bezmála sto syrských vojáků bojujících proti Daeši, čímž Pentagon teroristům „určeným k likvidaci“, proti nimž nominálně rovněž bojuje, usnadnil plné ovládnutí dalších pozic, konkrétně základny Džebel Sardá. A pokud nálety – provázené odmítnutím Pentagonu spolupracovat se syrskou armádou -- prospěly Daeši, nabídly Rusku a Sýrii dostatek propagandistické munice ke zpochybnění amerických „čirých úmyslů“ bojovat proti Daeši, oživily spekulace o možném pokračujícím plánu ještě z roku 2012 na vytlačení syrské vlády z východu země, kde mělo podle Pentagonu vzniknout „saláfistické knížectví“, ale především nastolily zásadní otázku, proč USA vlastně podepisovaly s Ruskem dohodu o společném postupu v Sýrii.

Vedle úmyslu a náhody je tu samozřejmě i třetí možnost, a tou jsou falešné údaje o rozmístění jednotlivých sil, které americkému velení záměrně dodal některý z jejich džihádistických návodčích. Syrským islamistům s USA a jejich neochotou svrhnout režim v Damašku dochází trpělivost, a tak je pokus postrčit je do přímého vojenského střetu proti Sýrii zcela představitelný, stejně jako je představitelná jejich snaha Washington alespoň ztrestat mezinárodní ostudou – právě této variantě by ostatně odpovídal fakt, že nálety nebyly „předem plánovány“, stejně jako zbytečně hysterická reakce americké velvyslankyně při OSN Samanthy Powerové. Koneckonců, na stranu džihádu přešly už spousty Pentagonem a CIA vycvičených „umírněných“ teroristů a Spojené státy se dnes v Sýrii fakticky nemají o koho opřít, natož aby si byly s to ověřovat dodané údaje. Je už jen ironií, že zabití syrští vojáci vyvolali ve Washingtonu mnohem více omluvných frází než zabití syrští civilisté.

Objevilo se ovšem i čtvrté, poměrně bizarní vysvětlení masakru: Syrští vojáci, které americké letectvo pozabíjelo, prý byli příslušníky trestného oddílu, bývalí trestanci, a proto si je Američané „spletli s Daešem“… Jako pokus dobré.

Mimochodem, nálety v Dejrizoru nebyly z hlediska USA poslední blízkovýchodní „jobovkou“ uplynulých dní, neboť se ukázalo, že CIA (v rozporu s politikou Bílého domu) zcela vědomě vyzbrojovala Al Kajdu v Sýrii zbraněmi včetně raket, stále asertivnější turecký prezident Recep Erdogan vysvětlil Spojeným státům, že si za vyhnání svých vojáků z Al Raí mohou samy „svým chováním“ a navíc vyzval „světové společenství“, aby se postavilo proti americkému chráněnci Fathulláhu Gülenovi, americké letectvo v Afghánistánu v rámci „friendly fire“ zabilo osm tamních policistů, načež Washington ještě přiznal, že Saúdům k bombardování Jemenu dodal zakázanou munici s bílým fosforem, a to vše v době, kdy nová studie dokládá, že celá třetina z bezmála devíti tisíc saúdských náletů cílila na civilní cíle...