Nedůvěřujte učebnicím dějepisu, pokud jde o porozumění nedávným událostem ve střední a východní Evropě. Abyste nahlédli do motivace a pocitů těchto národů a pochopili, proč je Evropa stále rozdělená na východ a západ, musíte se ponořit hluboko pod povrch a vnímat události poslední doby očima těch, kteří je zažili. Pokud Evropané nechají minulost vyplout na povrch, pomůže jim to přiblížit se více k sobě. Maďarský vicepremiér Tibor Navracsics vysvětluje ve svém blogu, proč musíme navzájem pochopit svou minulost, abychom dosáhli společné budoucnosti.

Na schůzi Rady spravedlnosti a vnitřních věcí diskutovali ministři o návrhu Maďarska podpořeném Polskem a Litvou zavést Evropský den památky obětí všech totalitních režimů. Ačkoliv všechny země přijali iniciativu se zájmem, více než kdy jindy se projevilo ostré rozdělení Evropy na komunity starých a nových členských států. Zástupci západoevropských zemí věří, že není třeba věnovat další památný den, protože je již zaveden den památky obětí nacismu, a o barbarství komunistických režimů se vyučuje v rámci osnov dějepisu na školách.

Zástupci zemí střední a východní Evropy se už obávali, že je tato iniciativa ztracena, ale poté se ozval zástupce Velké Británie. Popsal živé vzpomínky na to, jak jeho otec plakal, když v roce 1956 slyšel v rozhlase zprávu, že Maďarsko opět obsadily sovětské jednotky. Vzpomněl si, jak se jako univerzitní student bál o své neznámé vrstevníky v Praze roku 1968 a také zmínil, že nemůže zapomenout na to, jak soucítil s polskými rodinami v osmdesátých letech. Po jeho projevu se atmosféra změnila a v zástupcích „východního bloku“ se probudila odvaha povyprávět své osobní příběhy. Vysvětlili svým západním kolegům, že oběti totalitních režimů nejsou předkové, kteří kamenným, neúčastným pohledem zírají ze zašlých fotografií a historických knih, ale skuteční lidé žijící mezi námi. A zrovna tak i pachatelé, stoupenci totalitních systémů jsou stále žijící lidé.

V roce 1951 vydala politoložka Hannah Arendtová knihu, v níž varovala, že poražení Národního socialismu nezarazilo existenci totalitních režimů. Přestože byl sovětský komunismus na povrchu jiný, Arendtová poukazovala na to, že je to v podstatě identický systém, který zničil miliony lidských životů, jež byly považovány za pouhé zdroje. Zdá se, že dodnes mnoho lidí věří, že komunismus byl jako teorie lepší než nenávistná nacistická ideologie a pouze jeho praktické zavedení mělo jakési chybičky. Šťastní mladí lidé, kteří nosí trička potištěná rudou hvězdou nebo srpem a kladivem, dělají tímto způsobem z vraždy milionů osob, z ničení národů a odstranění generací lidí jen politováníhodný – a snad trochu zábavný – omyl. Ale přinejmenším tady ve střední a východní Evropě je rudá hvězda podobně jako svastika symbolem státem organizovaného teroru, ponížení lidstva a zneužívání lidí jako pouhých figurek. Museli jsme bojovat za svobodu proti oběma totalitním systémům a mnozí museli bojovat za svou nezávislost.

Mezinárodní, stejně jako Národní socialismus použil stejný druh teroru, ponížení, tyranie a násilí proti celým populacím, národům a třídám. Je pro konkrétního jednotlivce důležité, že je někdo zmlácen kvůli tomu, že je Žid nebo "Kulak" (sedlák s větší plochou pozemku)? Není relevantní, zda byl někdo obětí vnitrostátního nebo mezinárodního socialismu. Náš koncept svobody je založen na předpokladu, že je v pevné opozici ke všem druhům totality. Pokud se toho ale nebudeme držet, oslabí se také naše demokracie.

Evropa dnes sama sebe považuje za demokratickou a tvrdí, že podporuje svobodu a je proti diktátorským politickým systémům. A bez ohledu na určité slabiny je to samozřejmě pravda. Ale v našem chápání, pokud Evropa nebude odsuzovat všechny druhy totalitních ideologií, a to i v symbolickém smyslu, zpochybní tím svůj demokratický postoj.

23. srpen je Evropským dnem památky obětí všech totalitních režimů. Jeho památka se letos připomínala v Budapešti. Je důležité si uvědomit a pochopit svoji minulost tak, aby se historie již neopakovala.