Když Bush dostal otázku, zda by federální vláda měla regulovat fantasy fotbal jako gambling, obrátil oči v sloup. Vtipně podotkl, že jeho dosavadní skóre je 7-0, ale regulaci na federální úrovni nepodporuje. V tu chvíli došla s moderátory debaty z televize CNBC trpělivost guvernérovi New Jersey Chrisi Christiemu:

„Opravdu se tu máme bavit o federální regulaci fantasy fotbalu? Počkejte: Máme dluh devatenáct bilionů dolarů. Máme nezaměstnané, máme tu Islámský stát a al-Káidu, které proti nám útočí, a mluvíme o fantasy fotbalu? Můžeme s tím skončit?“ hřímal na tázající se novináře z pódia rozhořčený guvernér, který je silnější postavy, a věřte, že když se rozčílí, nechtěli byste mu stát v cestě.  

Televize CNBC se po debatě dostala pod palbu kritiky ze strany všech republikánských kandidátů, kterým se nelíbily ostré, ironické otázky moderátorů. Jedna z nich označila návrhy Donalda Trumpa za nápady komiksového rázu, jiná tvrdila, že má podle expertů jeho ekonomický plán asi takovou šanci vyrovnat rozpočet, jako má Trump na pódiu zamávat rukama a vznést se. Konzervativní televize Fox News pak v analýzách dala drsný způsob dotazování do kontrastu s debatou televize CNN, kde na stranu demokratických uchazečů o Bílý dům zněly samé uctivé dotazy. Dojem, že většina novinářů straní demokratům, se tím ještě posílil. Co však bylo ještě pozoruhodnější: pokud mě paměť neklame, v jedné jediné z dosavadních debat od léta (čtyř republikánských a jedné demokratické) uchazeči neprobírali problémy Evropy.

Prezidentské volby jsou až za rok. Stranické primárky začnou za několik měsíců a do té doby se může stát leccos. Ani demokratka Hillary Clintonová, ani podnikatel Donald Trump a neurochirurg Ben Carson mezi republikány, kteří zatím dost suverénně vedou v průzkumech, nemají nominace v kapse.

Absence evropské krize v prezidentských debatách je zároveň zarážející a předvídatelná.

Proč je zarážející? Do Evropy proudí statisíce uprchlíků a migrantů ze Středního východu a Afriky, s nimiž si lídři Evropské unie, jak se zdá, moc nevědí rady. V důsledku návalu přistěhovalců se probouzí legitimní strach z terorismu, ale i duchové minulosti. Na vzestupu jsou xenofobní a leckde i rasistické nálady. Okraje evropské politiky hnědnou. Prezident Vladimir Putin se svými spojenci v EU a užitečnými idioty rozkládá prozápadní a prointegrační konsenzus. Posilují eurofobové, kteří v soft verzi chtějí zničit společnou měnu, v hardcore verzi pak celou Evropskou unii. Jako zářný příklad před sebou nevidí prosazování západních hodnot tolerance a liberalismu, na kterých stojí prosperita a slušná společnost vybudovaná na Západě po druhé světové válce, ale Putina coby domnělého ochránce suverénního státu a takzvaných tradičních hodnot.

Dluhová krize eura není zdaleka zažehnána. Ekonom Jan Švejnar z Columbia University tady v New Yorku mi řekl, že po čase se bude muset upravit řecký program pomoci, tak aby se skončilo s chimérou, že Řekové budou schopni celý dluh splatit: nebudou. Věděl to už Mezinárodní měnový fond v létě, ale Angela Merkelová si to nějak ne a ne přiznat, alespoň ne na veřejnosti.

Nemyslím si, že v sázce je samotná existence Evropské unie, ale někteří pozorovatelé takový názor mají. Za této situace se muži a ženy, kteří by chtěli být prezidenty USA, ani jednou nevěnovali největší krizi Evropy, hlavního spojence a partnera Washingtonu ve světě. To je vskutku tristní zjištění.

Tristní, ale ne překvapivé. Po pádu komunismu, rozšíření NATO a EU nabyl oficiální Washington dojem, že v Evropě je dobojováno, dobro zvítězilo a starým kontinentem se není třeba zabývat. Před několika týdny jsem ve Washingtonu obědval s prominentním konzervativním komentátorem Billem Kristolem, bývalým personálním šéfem viceprezidenta USA Dana Quaylea, mužem neobvykle dobře informovaným o všem politickém. Rozhovor to byl přínosný a týkal se všeho, od americké politiky přes Austrálii až po Izrael. Jen v otázkách Evropy jsem musel mluvit spíš já. Kristol se zajímal o dění v Maďarsku a o premiéra Viktora Orbána, polské volby, kancléřku Merkelovou a francouzského prezidenta Francoise Hollanda. Jeho týdeník Weekly Standard, kterému šéfuje, ve svém nejnovějším čísle teď přináší obsáhlou reportáž o migrantech v Evropě.  Taková pozornost je v elitních kruzích však výjimkou.

Bývalý senátor a viceprezidentský kandidát Joe Lieberman (kandidoval v roce 2000 s Alem Gorem) se domnívá, že americká politická elita dění v Evropě sice sleduje, ale ne dostatečně systematicky a pozorně.

„Pokud vynechám velké krize a války, zahraniční vztahy v Kongresu dělá menšina. Kongresmani se prostě věnují víc ekonomice, domácí politice nebo zdravotnictví,“ řekl mi Lieberman ve své kanceláři s výhledem na střední část Manhattanu a dodal: „Uprchlická krize varuje: Můžete si namlouvat, že si USA a Evropa mohou dovolit stáhnout se ze světa a považovat krize za příliš vzdálené, a najednou tu máte stovky tisíc lidí na prahu Evropy.“

Podle Liebermana je také v USA otázka přijímání uprchlíků ze Sýrie velmi kontroverzní.

„Kdybyste teď udělali průzkum, většina Američanů je stále pro přistěhovalectví, ale máme tu najednou velmi hlasitou a početnou menšinu, která je proti. Xenofobie je na vzestupu. Ne tak výrazně jako v Evropě. Bylo jistě velmi překvapivé teď sledovat výsledky polských parlamentních voleb z tohoto úhlu pohledu,“ říká Lieberman, muž, který zahraničním věcem zasvětil celou svoji politickou kariéru.  

Jak řečeno, prezidentské volby budou v Americe sice až za rok, ale kampaň probíhá velmi zostra už několik měsíců. Je to nejdražší kampaň v dějinách země a její dosavadní průběh hlavně mezi republikány je plný dramatických překvapení. Ignorování zásadních problémů Evropy se může americkému prezidentovi, ať už jím bude kdokoliv, a americkým voličům šeredně vymstít.

Autor je hostující profesor na New York University