Vše se dosud odehrávalo a odehrává za posupné nečinnosti obou komor Parlamentu České republiky doprovázeno plejádou senzacechtivých a tudíž i nepravdivých komentářů českých médií. To se dá jednoduše doložit pars pro toto ocitováním titulku pod fotografií v jednom z článků v Novinkách.cz z 20. 9.: „Části lidí v Praze už nosí roušku i venku. Chrání se sami.“

Pro ty, kteří jsou ochotni výrok o sebeochraně rouškou považovat za pravdivý, máme připraven pokus. Nasaďte si jakékoli brýle, i nedioptrické, a roušku. Dýcháním se vám skla brýlí i v teplém počasí orosí. Čímpak to asi je? Inu, vlhkostí obsaženou ve vydechovaném vzduchu nositelem roušky a unikajícím ven otvory mezi rouškou a obličejem. Naprosto stejnou cestou se viry a baktérie dostávají zvenčí do vašeho dýchacího ústrojí a to i v případě, že je materiál roušky nepropustí! Roušky jako ochrana před nákazou jsou tedy neúčinné, ani nezabraňují nositelům nákazy šířit vir do okolí. Předseda vlády i jiní politici tento fakt svými slabomyslnými bláboly nezmění. Nákaza se pak odvíjí pouze od delší doby setrvávání (alespoň 20 minut) v blízkosti nakaženého jedince a od intenzity koncentrace viru v okolí.

Pro české vládní strany je velmi výhodné udržovat obyvatelstvo ve strachu, jsou pak vůči jiným, už nekalým opatřením vlády povolnější. Jenže je tu jeden velký negativní účinek jarní povinnosti plošného nošení roušek všude mimo byt, i pod širým nebem, který česká vláda zcela ignorovala, nicméně v německy mluvících zemích to v úvahu vzato bylo. Plošná jarní povinnost nosit roušky totiž zákonitě usnadnila a usnadňuje dodnes další šíření viru v ČR – striktní nařízení české vlády totiž vyvolalo v českém obyvatelstvu mylný dojem, že nošení roušky účinně chrání před nákazou. A začalo se podle toho chovat. Zatímco v Německu a Rakousku vlády nejdříve zavedly minimální odstupy mezi lidmi a nošení roušek se nařídilo až s velkým zpožděním a jen pro určité speciální případy - v prostředcích veřejné dopravy a v obchodech - v Česku spočívalo a dodnes spočívá těžiště vládních opatření víceméně jen v nošení roušek. A to i za cenu násilí, jak nedávno předvedla policie na jednom hříšníku bez roušky v pražském metru! Německé státy také nikdy zcela neuvolnily noční provozy barů, diskoték a podobně takovým způsobem jako učinila ČR začátkem léta. Vzaly si poučení z rostoucího zamoření Sars-CoV-2 Mallorky způsobené německými turisty, kteří tam po uvolnění španělské karantény ve velkém vpadli a skupinově po nocích tančili, zpívali a opíjeli se. To nyní, v září, vyústilo v Rakousku do zákazu konzumovat nápoje nebo jídlo v podnicích vestoje (tím se značně omezuje kontakt osob se sklenicí v ruce), v Mnichově zákazem pití alkoholických nápojů (včetně piva) na veřejnosti, a to i v přírodě, od 23. h v noci až do rána.

Současný stav rouškové povinnosti v Německu, kde mají denně mnohem méně zjištěných nakažených na 100 tisíc obyvatel než v Česku, je následující. Po celém státě je povinnost nosit roušku v prostředcích veřejné dopravy a v obchodech, k tomu čtyři spolkové země mají navíc zavedenou povinnost nosit roušku na trzích, jedna spolková země i povinnost nosit roušky v knihovnách a v čekárnách ordinací lékařů. Srovnejte s českými nařízeními! Mnichov uvažuje, že od čtvrtka, 24. 9., zavede povinnost nosit roušku také na trhu s potravinami, u stánků a ve stáncích vyhlášeného Viktualienmarktu. Intenzívně se trasuje, hygienické stanice v Německu najaly tisíce obtelefonovávačů, připravují se na nasazení k telefonům i vojáci, v Rakousku byli k tomu povoláni dlouhodobě nezaměstnaní. K trasování v Německu a Rakousku pomocí mobilních telefonů není třeba předchozího souhlasu jejich majitelů, anonymizovaná data dostávají hygienické stanice neustále. Zjistí-li se nakažený, odanonymizují provideři telefony, které s ním přišly do styku i na jak dlouho. Na rozdíl od ČR je už v západní Evropě po léta prodej prepaid SIM-karet možný teprve po předložení osobního průkazu a vyplnění formuláře.

Česká vláda je nyní stejně jako na jaře, kdy chyběly roušky, respirátory, nanejvýš vystrašena, že bude povolána k odpovědnosti, a kupí chybná nebo zavádí zbytečně přísná rozhodnutí, která několikrát během týdne mění, a hrozí, co vše hodlá ještě zakázat nebo přikázat. A poslanci a senátoři obou komor PČR raději proti tomu nic nepodnikají, protože by pak museli za svá rozhodnutí proti vládě převzít politickou odpovědnost. Což se jim nechce. Ale kvůli tomu byli přece zvoleni. Nebo ne?

Víra v účinnost roušek vedla v září českou vládu k nařízení je nosit v uzavřených veřejných prostorách. Tatáž víra v účinnost roušek proti nákaze coronavirem vede obyvatelstvo k bezstarostnému pobývání v prostorách s větší koncentrací osob, tedy i větší pravděpodobností nákazy, příkladem budiž nákupní centra. Každý rozumný člověk, tj. ten, který ví o neúčinnosti roušek, se vyvaruje zbytných nákupů a bloumání v těchto prostorách. Většina českého obyvatelstva, která nepřemýšlí o tom, proč se asi brýle nad rouškou opocují, činí naprostý opak.

Lze sice v ČR zavést omezení podobná těm v Německu nebo v Rakousku, ale jak vymýtit z myslí obyvatel představu, imprimovanou jim vládou, že roušky jsou účinnou ochranou proti coronaviru? To už asi nepůjde. Z českých médií by se musela vyhodit většina žurnalistů, kteří bulvárně reportují o coronaviru jako o jakékoli jiné senzaci, čili zveličují účinek svých zpráv, a být svržena vláda. Jenže kým ministry nahradit, když jarní opatření vlády byla přijímána českým obyvatelstvem jako správná a přiměřená, byť taková nebyla? Nová vláda zlepšení přinést nemůže, i kdyby chtěla, protože by byla složena z obdobných hlupáků jako ona dnešní, neboť složení vlády a parlamentu by v nových volbách opět určil zhlouplý elektorát.

Tomáš Krystlík