Na začátku září bylo v Česku tzv. reprodukční číslo, tj. kolik jeden nositel viru nakazí lidí, 1,1 (10 nositelů viru nakazí 11 dalších), v polovině září vyskočilo již na 1,6. Vláda zavedla začátkem září nejprve v Praze povinné roušky ve veřejné dopravě a od 9. 9. i v obchodech a všude pod střechou, pak to postupně rozšířila i na ostatní kraje. Nakaženými byli zejména mladí lidé.

14. 9. vláda přikázala na noc zavírat restaurace a bary. Reprodukční číslo začalo klesat. Jenže nově jmenovanému ministru zdravotnictví, plukovníku Romanu Prymulovi byl pokles zjevně příliš pomalý, a tak k 1. 10. zavedl distanční výuku na vysokých školách a od 5. 10. na středních, tedy je prakticky zavřel. Reprodukční číslo začalo znovu stoupat. Proč, když mělo klesat? A jsme u obrovského pochybení Prymuly a vlády.

Středoškoláci, někdy i vysokoškoláci tráví podstatnou část dne ve škole, pak si dělají víceméně, co chtějí, aby domů přišli večer se najíst a vyspat. Když plukovník Prymula zamezil vyučování středo- a vysokoškolákům, začali doma trávit víc času a tudíž měli více času nakazit své rodiče, prarodiče, sourozence, protože nakažení je závislé nejen na koncentraci viru, nýbrž i na délce expozice. A jimi nakažený vyšší počet dospělých než před uzavřením škol si vezme vir s sebou do práce. A coronavirus se dále šíří. Školáci a studenti jsou sice nejvíce nakaženou věkovou skupinou, jenže s nulovými nebo velmi mírnými příznaky, takže jsou nevědomými přenašeči viru. To je známo po celé Evropě a mělo to být známo i plukovníkovi a vládě, přesto rozhodli chybně.

Pokladní v obchodech a obsluha v restauracích je poměrně značně málo nakaženou profesní skupinou, takže proč vyhlašovat celostátní uzavření restaurací od 14. 10.? Když se prakticky nenakazí personál, který je celý den ve styku s hosty, tak se hosté, sedíce omezenou dobu nejvýše po čtyřech u jednoho stolu, nakazí coronavirem ještě méně. A dosavadní nařízení si nasadit hadr na nos a ústa při vstupu a odchodu do hospody a při výletu na záchod, je přímo velesměšným opatřením dokumentujícím jen hloupost politiků.

Ale větší pohroma se na českou společnost pravděpodobně ještě řítí. Od 14. 10. se podle opatření vlády zavřou i základní školy, ergo reprodukční číslo zřejmě ještě poroste, počet nových nakažených podle mechanismu uvedeného výše bude stoupat a další přísnější opatření nebudou s to to kompenzovat. K tomu vláda vyhlásila, že všechna opatření budou v platnosti až do doby, než klesne reprodukční číslo po 0,8 (tj. 10 nakažených nakazí 8 dalších)!

Toho však nedosahují ani v Německu, jsou rádi, když udržují reprodukční číslo pod 1,16. Podívejme se, čem se liší jejich opatření od českých. Jelikož zdravotnictví je věcí jednotlivých spolkových zemí, do čehož jim federální vláda nemá co mluvit, tak se liší podle jednotlivých zemí. Až na výjimky jsou roušky povinné a prskací plexisklové hlavové štíty pouze ve veřejné dopravě a v obchodech – první rozdíl oproti ČR. V jedné spolkové zemi jsou navíc povinné i čekárnách lékařských ordinací a ve veřejných knihovnách, v Mnichově navíc na jednom tržišti a v některých ulicích, ve kterých si lidé natruc a načerno uspořádávali náhradní pivní oktoberfesty. V mnoha německých ochodech nemají pokladní roušky, protože jsou chráněny vysokými plexisklovými stěnami proti prskání zákazníků. Vyloučení diváků ze sportovních zápasů tam trvá od března nonstop dodnes – druhý rozdíl. Školy nejsou v celé Evropě zavírány ani dnes při rapidním vzestupu počtu nově nakažených (sice občas nějaká se v Německu přece jen kvůli nákaze přece jen zavře, protože dotyčná zemská vláda nervově nevydrží tlak části naléhajícího místního obyvatelstva, ale ke spočtení zavřených škol v celé BRD vám stačí prsty na obou rukách) – to je třetí rozdíl. Vědomě se žáci a studenti tímto způsobem drží mimo domovy a redukuje se jejich styk se staršími lidmi v rámci rodiny, u nichž COVID-19 často vypuká s těžkými příznaky. Prymula si to neuvědomil? Jak vidno, tak ne.

Uzavření škol bude mít své následky též v podobě nevzdělanosti žáků a studentů, což s nejvyšší pravděpodobností nikdy nedohoní, protože většinu třídy nelze při neznalostech nechat propadnout. Příklad. V 6. třídě jedné pražské základní školy zjistila učitelka, že žáci většinou ani netuší, kolik má člověk ledvin. Na třídní schůzce ji rodiče oponovali, že této znalosti jim netřeba, protože si informaci mohou kdykoliv najít v internetu. To byl stav v době ještě předkoronavirové, račte si představit následky letošních výpadků výuky, když vládní hlupáci oznámili, že opatření ze 14. 10. budou platit až do dosažení reprodukčního čísla 0,8 beze změny. To v praxi znamená až do nalezení vakcíny a do proočkovaní obyvatelstva.