Den za dnem se na nás valí zprávy o nekončícím zvyšování cen. Protože inflace není neutrální, na jednotlivce to dopadá různým způsobem, na někoho zcela tragicky. Vláda je svým rozpočtovým deficitem (a měnovou politikou centrální banky po většinu uplynulé dekády) za naši inflaci plně zodpovědná. Přesto dělá kroky, které povedou k tomu, že se inflace nezbavíme.

Vláda tento týden schválila novelu zákona o platech učitelů s titulky v médiích: „Učitelům má slíbené platy zaručit zákon.“ Zásadním, a stále zesilujícím problémem rozpočtového hospodaření našeho státu je obrovský rozsah tzv. mandatorních výdajů, které vyplývají ze zákona a vláda je proto nemůže bezprostředně ovlivnit. I když by to bylo třeba. Cílem – zejména teď pociťovaným – by mělo být mandatorní výdaje, když už ne snižovat, tak aspoň nezvyšovat. Slíbit učitelům na věky věků 130 % průměrné mzdy se tak stane mandatorním výdajem, který bude dále roztáčet inflační spirálu. To se „spravedlivým“ oceňováním učitelské profese nemá nic společného. Netuší to vláda?

Deník E15 si povšiml, kolik mají ministři (a premiér) tzv. poradců, jak jejich počet v nové pětikoaliční vládě narostl a kolik jim za jejich rady platí. Ministři mají na svých úřadech stovky, někdy i tisíce bezprostředních podřízených, ti jim nestačí? Na co mají náměstky, ředitele, vedoucí odborů a oddělení? Jako ministr financí od 10. prosince 1989 jsem na začátku využíval dva poradce jako náhražku celého, z komunismu zděděného ministerstva. Pak jsem z nich rychle udělal ředitele a náměstky. Nemají dominovat lidé mimo standardní struktury. A to už radši ani nekomentuji půvabný případ mluvčí STAN a TOP 09 na pražském magistrátu, která výnosy z pražských zakázek posílala těmto dvěma politickým stranám. Mluvčí nebo poradce, je to skoro jedno. Stejně v médiích mluví politici a ne jejich mluvčí. Ti jim jen drží mikrofon.

Inflace ubírá, ale přesto vyžaduje škrty. Vždy v historii lidstva vlády spíše než ony mandatorní výdaje škrtaly vládní výdaje na infrastrukturu. Bude to muset být i u nás. Generální ředitelé silnic a železnic už křičí, že „pokud bude vláda na dopravě šetřit, hrozí kolaps“. To je naprostá lež. Jestli se zpomalí stavba dálnice do Karlových Varů (mimochodem, na jejích již hotových částech je vidět, jak je prázdná a tudíž nadměrným luxusem, stačilo by pár rozšíření), tak to není kolaps. Znamená to, že se z Prahy na filmový festival bude jezdit jako dosud. Nazývat to kolaps je čiré vyděračství.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause