Klidný být nemůže. Je sice možné vypnout všechny komunikační zdroje a dnešní svět nevnímat, i to je jistě jedna možná cesta, ale klidný člověk být nemůže a nesmí. Alespoň pro mne – a pěkně to vyjádřil ve své středeční glose náš mladý kolega Filip Šebesta – začal tento týden vpádem tzv. krampusáků z Rakouska a Bavorska do našich končin, kteří začínají nahrazovat naše staré dobré, české čerty. Nestačil import Dědy Mráze v jedné éře, Santa Clause v éře druhé, progresivistická éra třetí chce krampusáky. Vždy je někdo „oslněn“ něčím cizím, a proto a priori lepším.

Když už mluvíme o cizím importu, obávám se, aby někoho nenapadlo importovat i poslední německý exces. Myslím tím senzační odhalení a demonstrativní zatčení skupinky podivných „říšských Němců“, kteří prý plánovali totální převrat v Německu, v této velké, politicky a sociálně stabilní zemi. Vlády občas – při obří ztrátě popularity – vytvoří vnitřního nepřítele a snaží se na něj svést pozornost. Není to tentýž případ? Že je něco takového možné v Německu i v prosinci 2022, mnoho desetiletí po nacisty organizovaném zapálení Říšského sněmu, se zdá být neuvěřitelné. Netušil jsem, že bych se toho mohl dožít.

Počátkem týdne přišla zpráva, že u nás již čtyři čtvrtletí po sobě klesá reálná mzda, v posledním čtvrtletí dokonce o 9,8 %, čili o jednu desetinu. Jak včera řekl na konferenci Svazu měst a obcí ministr financí, výdaje státního rozpočtu rostou i nadále rychleji než jeho příjmy. To kritizuji opakovaně, ministra financí to ale asi netrápí, protože naplánoval na příští rok další veliký deficit státního rozpočtu. Z učebnic víme, že na inflaci nejvíce vydělává stát. Proto není náhodou, že podle výroku ministra Stanjury daňové příjmy (tzn. příjmy státu) v letošním roce vzrostou o 15 %.

Včera jsem dostal poslední číslo amerického Hoover Digest, ve kterém jeden z největších amerických odborníků na inflaci John H. Cochrane říká, že „nadměrně expanzivní fiskální politika tvoří jádro dnešních inflačních problémů. Mnoho států reaguje na inflaci půjčováním si nebo tištěním dalších peněz. To povede k další inflaci.“ Pokračuje, že je smutné, že stále slyšíme, že „inflace přichází z narušených dodavatelských řetězců, z nehorázného zvyšování cen různými prodejci, ze ziskuchtivých monopolů a z chamtivosti firem. Pokusy Bidenovy administrativy označovat inflaci za „Putinův cenový skok“ je nejen směšně nevhodné, ale i zjevně falešné.“ Končí mými slovy „éra wishful thinking (přání otcem myšlenky) už skončila“. Kéž by.

Zdá se mi, že nekončí i chováním našich, do předčasného důchodu vstupujících seniorů. Včerejší zpráva, že 29 % seniorů (jakkoli toto slovo nemám rád) odchází předčasně do důchodu, oproti 19 % před deseti lety, je varovná. Navíc všichni víme, že je k tomu ministerstvo práce a sociálních věcí dokonce vyzývá, bez ohledu na rozpočtové důsledky.

Není to všechno pouhým předstíráním, že někdo třetí bude na důchody vydělávat? Až všichni odejdou předčasně do důchodu, zůstane ještě vůbec někdo, kdo bude pracovat? Bude za nás pracovat umělá inteligence? Nebo se to všechno už bude odehrávat v tzv. metaverzu, což je – přiznávám se – slovo, kterému nerozumím. Asi jsem na to příliš starý. Předčasně odcházející do důchodu mu pravděpodobně rozumí. Jinak by předčasně neodcházeli.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause