Spíše bych chtěl říci několik slov o těch, kteří je dnes fanaticky prosazují. Tak trochu si s kandidáty volíme i je. Na jedné televizní debatě seděla mezi podporovateli Petra Pavla herečka Holubová a měla na sobě tričko s obrazem Václava Havla a kšiltovku s generálem. Moc jí to slušelo. Rozumím tomu tak, že je fanynkou pana generála. V roce 2003 jsem pozval do Lán k jednání předsedy všech politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, pozval jsem všechny, tzn. i předsedu KSČM. Byl jsem předtím čtyři roky předsedou Poslanecké sněmovny, kde bylo setkávání se všemi předsedy politických stran běžnou věcí, která se opakovala každou chvíli. Chtěl jsem nalézt konsenzus ohledně našeho vstupu do Evropské unie a zabránit nějakému nedůstojnému projednávání tohoto, pro naši zemi klíčového kroku.

Skupina aktivistů, mezi nimiž na čelném místě byla právě herečka Holubová, vydala tehdy provolání občanů s názvem „S komunisty se nemluví“. Říkalo se v něm, že „legitimita svobodné a nezávislé České republiky, jejích demokratických institucí, celého našeho polistopadového vývoje vychází ze zavržení zločinného a protiprávního komunistického režimu.“ Nyní paní Holubová fanynkuje za generála, který byl aktivním komunistickým funkcionářem a chtěl se stát rozvědčíkem v nějaké západní cizině.

Ale o něj mi teď tolik nejde. Nestydí se paní Holubová aspoň trochu? Fandit Pavlovi jistě může, ale to potom nemůže 9. června 2003 podepisovat provolání S komunisty se nemluví. Tehdy to asi nepodepsal ani Michal Kocáb, ale minulý týden se opět zaskvěl. Na TV Barrandov řekl, že po Václavu Havlovi přišel „první, jenom kandidát KSČ, Václav Klaus“. Nikdy jsem kandidátem KSČ nebyl a nikdy jsem se o to nepokoušel. Žádnou žádost jsem nikdy nenapsal. Myslím, že to Kocáb ví, přesto říká takové věty.