Nejnověji prý napsal knihu. V ní označil Václava Havla za satanistu, který směřoval ke zřízení fašistického státu. Václava Klause pak označil za nástroj pravdy a lásky. Dostupné úryvky z knihy naznačují, že podobných perel bude v dílku více. Hojně budou užívány termíny jako svobodný zednář, iluminát, satanista a podobně.

Asi by podobný spisovatelský počin, včetně jeho autora, nestál za žádný komentář. Nebýt toho, že se jedná o vícekancléře prezidenta. Pak si celá věc zaslouží komentované poznámky hned dvě.

Za prvé v souvislosti s označkováním pana prezidenta air softovou zbraní hovořili někteří politici o tom, že je třeba mít úctu k prezidentovi, ať je, jaký je. Prý z titulu jeho funkce. Jenže jak mít úctu k člověku, který (mimo jiné) zaměstnává a nechává si radit od takovéhoto individua, jakým je pan Hájek?

A za druhé. Petr Hájek je muž placený státem, s platem přes sto tisíc korun měsíčně.

Malá odbočka. Už jsem si za ta léta odvykl závidět lidem, kteří se na úkor druhých obohacují hospodářskou trestnou činností. I jejich „zlatý“ život má své stinné stránky. Strach z trestu, strach ze spolupachatelů, strach ze zločineckých konkurentů... Moje zloba vůči nim se odvíjí pouze od toho, jakou a komu způsobili škodu. Ale jejich vlastní sebeobohacení jim nezávidím.

Avšak lidmi, kteří nic nedokázali, nic neumí a jen mentorují nebo šíři zlobu a nenávist a k tomu všemu si pokojně a nadstandardně žijí z veřejných prostředků, pohrdám. Asi by se dal užít i expresivnější výraz.

A teď zpátky k Hájkovi. Definice tohoto jedince jest uvedena o dvě věty dříve. Znovu musím připomenout, že nebýt jeho funkce, nestál by mi tento člověk za komentář. Jako řada jemu podobných. Ale on je poradce prezidenta České republiky!

Pokud kdysi Petr Hájek své slavné vystoupení na téma Darwinova vývojová teorie zakončil slovy „Já rozhodně z opice nepocházím“, pak s ním souhlasím. Jeho předchůdcem spíše bude tasemnice. Mají totiž oba řadu shodných životních projevů. Oba jsou to paraziti zavrtaní hluboko v trávicím traktu hostitele. A z jeho řitního otvoru vykouknou občas jen za účelem toho, aby jim vyšel další „článek“. V daném případě dokonce kniha.