Samozřejmě takový závěr lze skutečně bez problému interpretovat tak, že Petr Kramný sledoval svou manželku. Objektivní pravda je ale taková, že kamera nesledovala Moniku Kramnou, ale přes čelní sklo provoz před vozidlem. Tento objektivní stav obecné soudy zcela deformovaly a Nejvyšší soud zcela akceptoval.

Je stále dokola potřeba akcentovat, že Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí a v řízení mu předcházejícím neshledal, že by došlo ke svévolnému hodnocení důkazů, deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.

V dnešním díle se budeme věnovat dalšímu hodnocení ze strany Nejvyššího soudu o problematičnosti manželství Kramných, na základě které dokazuje vinu Petra Kramného. Chceme laickým způsobem přiblížit, jak se v mlýnku české justice dá z občana vytvořit pomocí polopravd, pololží a deformací vraždící zrůda jménem Petr Kramný.

V usnesení Nejvyššího soudu se konstatuje, že soudy se podrobně zabývaly také důkazy, z nichž vyplývá předchozí situace v manželství Kramných a motiv obviněného ke spáchání předmětného činu.

Na straně 21 usnesení NS, se konstatuje, že z odposlechů provedených ještě v Egyptě vyplývá, že Petr Kramný dostal informaci o nevěře Moniky, ale ta mu přísahala, že to není pravda a on neměl důvod jí nevěřit. Jedná se o zcela úmyslnou nepřesnost a deformaci, protože dle přepisu odposlechů, je zcela zřejmé, že věta zní “Monika mi přísahala na smrt Klárky, že to není pravda”. V tomto kontextu dává věta zcela jiný význam, protože v našich končinách, při české mentalitě nebývá vůbec zvykem, že by matka přísahala na smrt svého dítěte. Proč Monika Kramná takto zdůrazňovala sílu své přísahy, je jen spekulace. Je však bez sebemenších pochybností prokázáno, že Monika Kramná i v přísaze na smrt svého dítěte lhala. Z výpovědi J.R. je zřejmě, že měl intimní poměr s Monikou Kramnou, která se mu “ chlubila”, že není jediný.

Samozřejmě o této skutečnosti vyplývající z dokazování se v rozsudcích obecných soudů a ani v usnesení soudu Nejvyššího nedočtete ani čárku, protože by se nehodila do profilu vraždící zrůdy jménem Petr Kramný.

Je bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že Petr Kramný pracoval v automobilce Hyundai jako údržbář. Je však také, bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že Monika Kramná svým kamarádkám sdělovala, že Petr Kramný sice pracuje v automobilce Hyundai, ale jako vysoce postavený manager. Monika Kramná tedy opět lhala. Samozřejmě ani o této skutečnosti vyplývající z dokazování se v rozsudcích obecných soudů a ani v usnesení soudu Nejvyššího nedočtete ani čárku, protože by se nehodila do profilu vraždící zrůdy jménem Petr Kramný.

Na téže straně usnesení NS k profilu vraždící zrůdy Petra Kramného přispívá NS tím, že Petr Kramný zakazoval facebookové aktivity své manželce, která měla na profilu “plno cizích chlapů”, kde si vystavovala své fotografie.

Zakazování facebookových aktivit je vykládáno jako důkaz proti Petru Kramnému.

Plně chápu, že v důchodovém věku soudců Nejvyššího soudu je uchopení fenoménu posledních let, tj. sociálních sítí, značně problematické. Ale pokud se soud domnívá, že v běžném manželství či v partnerském svazku, by manžel či partner při zjištění, že jeho manželka či partnerka vystavuje své fotografie na svém facebookovém profilu pro komunikaci s jinými muži, by ji za tento postup chválil či jí ho toleroval, pak si dovolím tvrdit, že se jedná o závěr naprosto mylný.

Monika Kramná příslíbila omezení svých aktivit na Facebooku.

Monika Kramná opět lhala.

Zcela rafinovaným způsobem si zřídila dokonce tři tzv. fake profily, které neměly žádnou spojitost s jejím jménem, aby zásadně ztížila jejich případnou identifikaci a odhalení. Na těchto profilech nadále vystavovala své fotografie, pro komunikaci s jinými muži.

Petr Kramný neměl o těchto tzv. fake profilech Moniky Kramné naprosto žádné tušení a o jejich existenci se dozvěděl ex post, až po tragédii v Egyptě.

S tímto stavem plně koresponduje i zájem Moniky Kramné po příjezdu do Hurgády o připojení k Internetu.

Je zcela zřejmé, že Monika Kramná žila tzv. dvojí život.

Samozřejmě ani o této skutečnosti vyplývající z dokazování se v rozsudcích obecných soudů a ani v usnesení soudu Nejvyššího nedočtete ani čárku, protože by se nehodila do profilu vraždící zrůdy jménem Petr Kramný.

Čtenář jistě řekne, že se jedná o drobnost, která nemá na posouzení viny Petra Kramného žádný vliv. Lze s tím do jisté míry souhlasit, problematičnost usnesení Nejvyššího soudu České republiky je ale v tom, že takových deformací, špatného hodnocení a svévole je tolik, že pokud bych je popsal v jednom článku, bude mít mnohoset stran, kdy jednotlivé dílky do sebe zapadají s milimetrovou přesností a tvoří ucelený řetězec mozaiky s názvem největší justiční zločin v historii České republiky - Petr Kramný.

A co říci na závěr. Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí a v řízení mu předcházejícím neshledal, že by došlo ke svévolnému hodnocení důkazů, deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.

Václav Peričevič
spolek Šalamoun