V čase stoupá procento těch, kteří chtějí, aby ČR uprchlíky nepřijímala vůbec. Za rok stoupl počet těch, kteří si uprchlíky na českém území nepřejí v žádném případě, o 12 %. To vůbec není málo.

Češi jsou podle CVVM přijímání uprchlíků dokonce nakloněni ještě méně, než Poláci, kterých je proti jakémukoli přijímání uprchlíků 52 % - a na časové ose podíl Poláků s takovýmto názorem klesá.

Uprchlíky považuje za bezpečnostní hrozbu pro ČR 78 %. Že jsou uprchlíci nebezpečím pro Evropskou bezpečnost, se domnívá 90 % dotázaných. Zajímavé je, že uprchlíci podle názorů dotázaných představují pro českou i evropskou bezpečnost hrozbu srovnatelnou s Islámským státem…

68 % dotázaných uvedlo, že se zajímá o dění spojené s uprchlíky. Toto téma je tak (nejen) v českém prostředí ideální půdou pro získávání snadných politických bodíků. A to je zřejmě také důvodem k tomu, proč u nás nad reálnými informacemi týkajícími se konkrétního dění v oblasti české imigrační politiky drtivě převažují sdělení na téma „my je tady nechceme nejvíc ze všech“.

Uprchlictví je pro ČR problémem pouze virtuálním

Pokud se podíváme na reálná čísla, vidíme, že v loňském roce požádalo v ČR o mezinárodní ochranu 1525 cizinců. Z toho tvořily 45,5 % Ukrajinci. Pouze 8,8 % ze všech žádostí podali Syřané (asi 134 žádostí)…

Z pohledu na čísla zaplnění tří českých detenčních zařízení na člověka také hrůza nedýchne. V Bělé po Bezdězem mají v současnosti 12 osob, ve Vyšních Lhotách je obsazeno 11 míst a v Drahonicích je obsazeno 49 z 249 míst. Prostě nic zásadního.

Uprchlictví je pro Českou republiku problémem pouze virtuálním, pomocí kterého se však pohodlně zakrývají problémy reálnější, jejichž řešení veřejnost zastrašovaná „uprchlickým nebezpečím“ nepožaduje.

Není vůbec jisté, zda pro Českou republiku do budoucna nepředstavují mnohem větší problém než uprchlíci poměrně ostře vyhraněné názory na uprchlictví, které zní z úst vrcholné české politické reprezentace a kterými si od zejména západoevropských politiků Česká republika sympatizanty zrovna nezískává…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele