Jsou si vědomi, že předseda izraelské vlády Benjamin Netanjahu se chce vyvarovat toho, aby byl brán jako ten, kdo vyhošťuje osadníky, což by ho diskreditovalo u náboženské pravice. Rezidenti z divoce vzniklé osady spoléhají na to, že zmobilizují desítky tisíc sympatizantů v den, kdy je armáda přijde vystěhovat. „Rozhodně nepůjdeme z naší vůle a bohužel nemůžeme vyloučit, že dojde ke střetům i k střelbě“, říká mluvčí osady Amona. Ta se stala během posledních týdnů symbolem židovské kolonizace v Předjordánsku, což rozděluje pravicovou koalici, která vznikla na jaře roku 2015. Dvacet čtyři zástupců a ministrů Likudu, z nichž někteří podepsali dopis potvrzující „legalizaci“ osady s cílem předejít morálním a sociálním předsudkům. To by vedlo k vypuzení stovek a tisícovek rodin, které zde postavily své domy s přispěním následných vlád.

Benjamin Netanjahu se pod tlakem mezinárodního společenství váhá v této záležitosti angažovat. Nepochybně by totiž spustil lavinu. Na začátku září jeho vláda totiž povolila zřídit 98 bytů pro lidi z Amony, která je nedaleko od města Shiloh, kolonie několik kilometrů severně. 

Americká administrativa ihned obvinila Izrael, a to neuvěřitelně tvrdými výrazy, za překročení červené linie vytvořením nové osady. Premiér se obhajoval, že nová obydlí, postavená jen do výšky již existujících domů, nebudou technickým problémem. Zdá se ale, že své odpůrce  nepřesvědčil. Postavené na vysoké  hoře, město Amona je přístupné úzkou zpevněnou asfaltovou cestou. Před Amonou stojí tři obrovské cisterny vody, igelitové pytle s oblečením a akrový pozemek hroznů vína upozorňující na vchod, tak jako u jiných přestupních míst. Je tam osada,  v níž jsou ve velkém vybudována dětská hřiště se vším možným. Vylepšené mobilní domy s dřevěnými lavičkami a úchvatný pohled na moře a na vedlejší kolonii Afra. Více než tři tisíce náboženských osadníků zde bydlí od roku 1975  se souhlasem izraelské vlády, ale porušují mezinárodní právo. „Město Amona vzniklo jako předměstí  Ofra s podporou oprávněných úřadů“, říká pan Hillel, který jako mnozí jiní  se cítí podveden vládou. „Zavedli k nám vodu, elektřinu, silnici a nyní chtějí, abychom odešli, aby se Západ uklidnil". Tento muž nic nezapomněl ze šoku, když strhli devět obytných domů v Amoně v roce 2006.

Zlobí se všichni, protože  zde vyrůstaly jejich děti a mají zde své kamarády. Jestliže Palestinci mohou dokázat, že jim tyto pozemky patří, pak budou odškodněni…

„Když jsme se tu začali zabydlovat, byly pozemky opuštěné, nikdo o ně nejevil zájem“. Významný činitel jiného města Ein Yabroud donutil Nejvyšší soud k demontáži Amony. Měl v ruce certifikáty o vlastnictví a satelitní fotografie jako podporu. Přesvědčil je o svých právech na cca 4,6 hektarů pozemků, které  jsou součástí města Amona. Nyní čeká, kdy návrh vejde v platnost. „Je tam vynikající půda, pěstovali jsme tam obilí, rajčata, okurky, prostě se tam dařilo všemu.“ Boj v Amoně by mohl přinutit Benjamina Netanjahu vynést na světlo nejasnosti. Izrael, který povolil od dobytí Předjordánska v červnu 1967 již 123 osad, se zavázal podpisem dohod z Osla (1993), že nebude vytvářet další. Tedy ty, které dosud existují, jsou z pohledu izraelského práva ilegální. Pod tlakem Washingtonu se vláda zavázala domy strhnout. Ale ve skutečnosti pouze kolonie Migron byla v roce 2012 zrušena a obyvatelé byli přemístěni do jiného zabydleného teritoria.

Úřady země se inspirovaly doporučeními formulovanými soudcem Edmundem Levym a vlastně si přisvojily třicet osad, umístěných na plochách konfiskovaných státem. „Nechat hlasovat o legalizaci všech kolonií, jak to požaduje pravice, by byl krok bez precedentu k záboru Předjordánska“, říká pan Ziv Stahl, soudce ONG. „Evakuace Amony by byla zlomem bez precedentu do středu izraelské společnosti“, říká Hillel, který vyzývá vládu, aby se chopila příležitosti a potvrdila svou suverenitu nad Předjordánskem. To ovšem izraelská vláda nemůže s ohledem na mezinárodní společenství udělat...

(pro Vaši věc převzato z Le Figaro)

(zp)

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.