Asociace hospod i restaurací už k protikuřáckému zákonu vydala prohlášení, ve kterém píše, že jeho schválení je spíše politickým aktem, protože trh se podle ní postupně reguluje sám. A že povede pouze k dalšímu zavírání hospod.

Nejčastějším argumentem, který se v souvislosti s odporem k protikuřáckému zákonu objevuje, je ten, že si soukromý majitel má o svém majetku rozhodovat sám.

Jednak je třeba říci, že člověk přece se svým majetkem ani bez zákazu kouření nemůže nakládat, jak chce – těžko kdo by hájil hospodu, která by vařila jídlo z domácích mazlíčků typu pes či kočka nebo ve „svém majetku“ pořádal pro pobavení hostů psí zápasy. (poražený by pak mohl být servírován hostům jako specialita podniku… Atd).

Dále je třeba zdůraznit, že zdraví lidí není majetkem provozovatele restaurace. Pokud někdo namítá, že když člověk do kuřácké restaurace či hospody jde, musí počítat s tím, že prostě bude vystaven cigaretovému kouři, je třeba uvést, že primárním posláním restaurace, baru či hospody je dopřát člověku jídlo a pití, nikoli uzení v cigaretovém dýmu. (Nemluvě už vůbec o personálu, který je v kuřáckých restauracích kouři vystaven celý den, ať se mu to líbí, nebo ne.)

V případě rozhodování kuřácká/ nekuřácká hospoda navíc majitel nerozhoduje o nakládání se svým majetkem jen na základě svého přesvědčení – ale samozřejmě je ovlivněn také zvyky, které v České republice jsou – a to těmi, že nekuřák do kuřácké hospody často jde a prostě tam pobude, ale kuřák, pokud má možnost, hledá hospodu kuřáckou. Takže pokud restauratér dnes provozuje nekuřáckou hospodu, připravuje se o značnou část možných hostů. Takovou věc si člověk může dovolit ve větším městě, kde žije hodně lidí, a tudíž hodně potenciálních hostů – a tady své hosty snadno najdou jak hospody kuřácké, tak nekuřácké.

Pokud by však nekuřácká hospoda vznikla na vesnici – s tím, že tam bude také kuřácká, do nekuřácké s velkou pravděpodobností nakonec budou chodit na potlach pouze maminky s malými dětmi a hospoda se pochopitelně neuživí. Člověk v menším městě nebo vesnici, který by chtěl provozovat nekuřáckou hospodu, pokud jsou možné kuřácké, by tak byl ve velké konkurenční nevýhodě – proč by to někdo dobrovolně podstupoval, i když by třeba raději provozoval hospodu či restauraci, kde lidé také dohlédnou z jednoho konce podniku na druhý a odkud lidé nevyjdou očouzení, jakoby se právě aktivně účastnili pálení čarodějnic?

Zhruba tolik tedy k hlavnímu argumentu odpůrců, že by si přeci člověk se svým majetkem měl zacházet, jak chce, a že nějaké protikuřácké zákony jsou omezováním osobních svobod. Kouření ve veřejném prostoru zkrátka omezuje právo ostatních dýchat cigaretovým dýmem nezamořený vzduch. A dýchání cigaretovým dýmem nezamořeného vzduchu je zkrátka zdravější než dýchat cigaretový dým, a tak se logicky přistupuje k tomu, že se neomezuje nekuřáctví, ale kuřáctví.

Jak je to s kouřením jinde v Evropě?

Pokud se podíváme na mapu Evropy, zjistíme, že „nekuřácká“ je většina Evropy a že Česká republika je jedním z mála států, kde je kouření regulováno jen velmi málo. Ve skupině s Českou republikou jsou pouze Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora, Řecko a Portugalsko. Ještě méně je pak kouření regulováno v Albánii.

Jak však vidíme, ve většině nejvyspělejších států Evropy je kouření omezeno mnohem více než v České republice. Mnoho lidí to možná překvapí, ale velmi restriktivní protikuřácký zákon má také Rusko – zde je to tak, že například druhé největší moskevské letiště (Moskva – Šeremeťjevo) nemá ani kuřárny.

Pokud člověk vyjede na cestu například do Francie, vidí, že hospodám, barům ani restauracím jejich nekuřácké vnitřní prostory hosty neodhánějí – bývají i přesto, že jsou nekuřácké, plné. A plné jsou i v zimě také zahrádky restaurací, hospod a barů, kde je kouření povoleno…

Protikuřácký zákon je rozhodně krokem správným směrem. Lidé se zkrátka naučí chodit z hospody kouřit ven – a pak budou sami spokojení, že si můžou z práce na oběd odskočit kamkoli do restaurace, bez toho, aby se občas vraceli páchnoucí jako kdysi po celovečerním flámu ve vyhlášené „čtyřce“. A restaurace takovýto zákon příliš neohrozí, protože zkrátka pro všechny podniky budou podmínky stejné a nikdo nebude mít v tomto ohledu konkurenční výhodu nebo nevýhodu…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.