Jeho argumenty o proplétání pramínků strachu o zaměstnání, zda uživíme či neužíváme rodinu, atd. do jednoho velkého proudu vzdoru a odporu proti současné vládě, bych doplnil o další. Za prvé je to pocit nespravedlnosti, který plyne z „tunelování“, „odklánění“, korupci při státních zakázkách.

Nespravedlivého rozdělování společenského bohatství v poměru 1 : 99% a nespravedlivě rozložené zátěže nákladů současné hospodářské krize. Za druhé pocit bezmocnosti současný stav odstranit mírumilovnou cestou. „Kroužkování“ bylo ze strany voličů poslední zoufalý akt, jak stav po volbách změnit. Za třetí, obrovská nedůvěra obyvatelstva k politikům, že budou schopni současnou krize uspokojivě vyřešit, z čehož vyplývají obavy obyvatelstva z budoucnosti. Očekávají jen další škrty a zvyšování daní. Právě strach z budoucnosti může být oním doutnákem sociálních bouří.

Jediné, kde s Václavem Cílkem nesouhlasím, je teze o české „holubiččí“ povaze. Při tvorbě konceptu nové Ústavy jsem velice poctivě studoval husitství. A že by se husité ke svým nepřátelům chovali v glazé rukavičkách, rozhodně tvrdit nelze. Způsob, jakým Češi masakrovali Němce po skončení války, též o jejich holubiččí povaze nijak nesvědčí. Češi si navíc oblíbili způsob zabíjet nepřímo. Podíváme-li se do údajů Gestapa, pak Češi byli nejvíce udavačským národem v Evropě. Neudávali se přitom ani tak z politických důvodů, ale stačilo, když soused měl „o kozu více“, nebo mu začal „chodit za jeho Aničkou“. Udavačství kvetlo i za minulého režimu. Opět to nebylo ani tak z politických důvodů, ale o vyřizování si účtů mezi sebou.

Spojíme-li pramínky pocitu nespravedlnosti, nemožnost změnit stávajících poměrů volbami a ztrátu perspektiv v budoucnosti s českou povahou, máme před sebou výbušnou směs, nebo jinak - tikající bombu „par excellence“. Možná, že vybuchne v letech 2012/13, jak tvrdí Václav Cílek. Možná dříve, možná později, ale vybuchne téměř jistě.

Vít Klíma
Mezinárodní realitní konzultant