Držení úrokové míry okolo nuly je z ekonomického hlediska dlouhodobě neudržitelné. ČNB svým včerejším krokem naznačila, že přirozenou úrokovou míru vidí v pásmu dvě až tři procenta.  Centrální banka se tomuto cíli mohla přiblížit dvěma způsoby, postupným zvyšováním úrokových sazeb, nebo jednorázovým skokem. Z hlediska podnikatelů pro jejich adaptaci na tento trend by nepochybně bylo výhodnější postupné zvyšování úrokových sazeb. Zvolená varianta bude mít na podnikatele tvrdé dopady, protože musí řešit důsledky pandemie a vládních omezení, napětí na trhu práce i v dodavatelských řetězcích. Dojde ke zdražení úvěrů za situace, kdy řada firem vyčerpala své finanční rezervy, když byla nucena zavřít své provozovny, a teď potřebuje kapitál. Skokové zvýšení úrokových sazeb v souvislosti s posílením koruny způsobí problémy vývozcům, a to za situace, kdy jim zároveň rostou ceny vstupů, materiálů a energií. A za třetí, zpomalí tempo růstu ekonomiky, což bude mít významný dopad na stabilizaci veřejných rozpočtů a postaví novou vládu do situace, kdy nemůže počítat s vyššími příjmy do státního rozpočtu. Česká národní banka by měla být jako hlavní tuzemská autorita měnové politiky konzistentní ve svých prohlášeních. Dlouhodobě jsem upozorňoval na riziko vysoké inflace, ale ze strany ČNB i jejího guvernéra jsme byli ujišťováni, že významně vyšší inflace aktuálně nehrozí. Proto včerejší razantní krok centrální banky, je-li doprovázeno sdělením o možném zvýšení inflace na přelomu roku až o 7 %, je překvapením.