Kdepak jsou ty časy, kdy Spojené státy ústy tiskové mluvčí ministerstva zahraničních věcí Jeniffer Psakiová z uplatňování volebních karuselů obviňovaly povstalce na Donbasu. Schulkin tedy připustil manipulaci s volebními hlasy v New Yorku pomocí nastrčených Hispánců, Afroameričanů a Číňanů. Schulkin netušil, že se v daný moment zpovídá novináři v přestrojení, pracujícímu pro Project Veritas. Tento projekt založil aktivista James O´Keefe, jenž je mainstreamovými médii považován za účelového manipulátora. Nicméně některé závěry Project Veritas si na YouTube může každý poslechnout a základní fakta si ověřit. Další je dílem přístupu každého čtenáře. Schulkin se tedy vyjádřil ve smyslu, že veškerá intrika je založena na způsobu získání ID, se kterým by se newyorský obyvatel měl legitimovat všude možně – mimo jiné u voleb; v různých federálních státech USA platí různá pravidla, jak identifikovat voliče. Starosta New Yorku Bill de Blasio začal prý vydávat municipální ID karty (IDNYC), jak tvrdí Schulkin, „nahodile“, protože úřady údajně neberou pečlivě v potaz imigrantský status držitelů těchto karet.

V praxi to znamená, že se může s newyorskou kartou, kterou Schulkin považuje za důkaz všestranných podvodů, klidně legitimovat i nelegální přistěhovalec. Věc je ale ještě zajímavější, neboť podle tzv. zákona o identifikaci voliče (Voter ID Law) pro New York není v tomto městě u voleb žádné striktní ID vyžadováno! Lze se prokázat i jakýmkoli jiným ID, klidně bez fotografie. V 19 federálních subjektech USA (38 %) se tak nemusí občan prokázat prakticky ničím (důvodem je zřejmě politická korektnost vůči menšinám), stačí, když se volič „osobně“ dostaví. Pak už jen uvede například svou adresu nebo bankovní účet či se místopřísežně podepíše do volební knihy, poslední možnost je běžná praxe v právě v New Yorku (Scott Foval, bývalý ředitel neziskové organizace Jednotní Američané pro změnu, upozorňuje na manipulaci fiktivními adresami. Na skrytou kameru rovněž potvrdil slova Schulkina o volících imigrantech). Odsud už je jen krůček k tomu, aby konkrétní jednotlivec šel k volbám nejen na svém okrsku, ale aby to samé opakoval na okrscích jiných (plural voting). Logika amerického systému vychází zřejmě z předpokladu, že slušného občana přece nemůže napadnout podvádět. Právě volebním podvodům mají napomáhat k tomu určené autobusy. Nastrčení komparzisté by totiž jinak nezvládli zinscenovaný volební podvod provést v předepsaném čase. Fakt, že zhruba ve dvacítce federálních subjektů USA se během volby občan nemusí identifikovat způsobem obvyklým v Evropě, kontrastuje s prokázanými případy, kdy se k volbám dostavovali „voliči“ (nezřídka zaplacení bezdomovci či jedinci mentálně handicapovaní), kteří následně volili pod jmény zesnulých občanů (in-person voter fraud). Aniž bychom nadržovali magnátu Trumpovi, je evidentním faktem, že proti přísnějšímu volebnímu identifikování voličů se vyslovila jeho oponentka Hilary Clintonová. Pokud by se Clintonové iniciativa prosadila plošně, vedla by taková politika k větší transparentnosti, o níž svého času usiloval současný prezident Obama? Všimla si evropská média, že se během voleb v Rusku již několikrát používaly ve volebních obvodech webové kamery, aby se každý zájemce mohl odkudkoli na světě podívat, jak se tam či onde v Rusku volí? Zájemcům se umožnilo volby sledovat on-line v přímém přenosu.

Divoká čarodějka ze západního křídla, krátkoprstý baron Vulgarián a šedý kardinál Vovka
Obviňovat z podjatosti a účelové manipulace můžeme kohokoli, mezi nespornými fakty však je, že ústředí republikánů v Severní Karolíně bylo atakováno zápalnou lahví, která prolétla dovnitř oknem, zatímco zeď přilehlé budovy byla posprejována nápisem „republikánští fašisté“. Právě o politický šovinismus není ani v dnešní Americe nouze, vždyť to není ani tak dlouho, co stát Mississippi zrušil se stopadesátiletým zpožděním v roce 1994 na svém území otroctví, když oficiálně ratifikoval 13. dodatek ústavy USA. Podívejme se ale na aktuální kontrast. Je vytvářen výroky o „výlučnosti amerického národa, jenž kooperuje s Bohem“. Může se to zdát neuvěřitelné, ale tyto věty zaznívají zcela již chronicky z hlásné trouby nikoli náboženských sektářů. Slyšíme je od demokratů, kteří vyvíjejí veřejné úvahy tohoto typu a je jedno, zda se nesou z tribuny ve West Pointu, kde jim tleskají sešikovaní kadeti a důstojníci, nebo zda tato hesla chrlí osobně nejvyšší představitelé země ve svých proslovech na půdě OSN.

Kdo chce, může tu najít bezmála hitchcockovskou paralelu s II. světovou válkou. Buď je to velká náhoda, nebo jakási zákonitost sebevědomých hráčů. Vždyť na přezkách nacistických opasků vojáků wehrmachtu se skvěla orlice, svastika a ona tragická proklamace „Gott mit uns“. Stačí si tu vybavit názvy některých amerických operací jako „Nekonečná spravedlnost“, aby si nejen místní intelektuál položil otázku, zda je po tom všem, co z historie a současnosti víme, manipulátorem jen James O´Keefe a zda je světovým problémem výlučně ruský prezident Vladimir Putin, jehož věrným koněm má být dle paní Clintonové magnát Trump. Na charitativní večeři pořádané Nadací Alfred E. Smithe v New Yorku Clintonová o Trumpovi také prohlásila, že zde při své řeči nepoužil čtecího zařízení jen proto, poněvadž by pro něj bylo těžké překládat v on-line režimu věty psané azbukou. 

Když dva se perou, hacker z Ruska se směje?…
Je to stále táž Hillary Clintonová, která viní Rusko z vměšování se do voleb v USA. Zde už do hry vstupuje logika George Orwella a jeho románový fenomén zvaný „doublethink“. Jak je něco takového možné vypotit poté, co představitelé Ameriky otevřeně podporovali státní převrat - tentokrát na Ukrajině? V lepším případě intervenovali do vnitřních záležitostí suverénního státu rozdáváním sušenek během puče na Majdanu: o distribuci pamlsků vlastní osobou se postarala náměstkyně ministra zahraničních věcí USA Victorie Nulandová. V horším případě intervenovali Američané do Ukrajiny tak, že dosadili do loutkové vlády „ukrajinských“ ministrů osoby s pasy cizích států. Máme zde na mysli například nyní již bývalou ministryni financí, rodilou Američanku (s americkým pasem) ukrajinského původu, která získala od Petra Porošenka ukrajinské občanství v den svého jmenování ministryní, čímž se dokonce porušil článek 4 konstituce Ukrajiny ohledně jednotného občanství. Perličky typu toho, jak bývalý premiér Arsenij Jaceňuk získal kanadské občanství (zdálo by se „pro jistotu“) či kterak městu Oděse starostuje bývalý gruzínský prezident, na něhož je v Gruzii vydán zatykač (de facto je hledaný Interpolem), ponechme stranou. Cynismus mainstreamových médií se projevuje hlavně v tom, že synovi amerického viceprezidenta Hunterovi Bidenovi se v podstatě promíjí podivný plynárenský lobbing, který provádí osobně na Ukrajině, zatímco ruské televizi RT vysílající o tom zprávy v angličtině uzavřela National Westmister Bank, klientsky obsluhující stanici Russia Today, její zahraniční účet.

Že by to bylo jedno z orwellovských „vymazávání“ nežádoucího? Abychom citovali přesněji: „všechno se rozplynulo do mlhy, minulost byla vymazána, samotné vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou.“ Rusko naposledy nazývali partnerem NATO na lisabonském summitu 2010. Nyní je v doktríně NATO Rusko vedeno jako agresor. Není divu, že se Orwellova kniha 1984 dnes prodává v levných knihách za pouhých devadesát devět korun. Doufáme, že Donald Trump není prorokem v tom, že pokud vyhraje v amerických prezidentských volbách paní Hillary Clintonová, vyvolá tato dáma třetí světovou válku. 

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami