Salve Bandera

Komentovat dění v České straně sociálně demokratické (ČSSD) nemá význam. A pokud ano, pak jen proto, že je stranou vládní. Je u moci. Což je to hlavní, o co jejímu současnému vedení jde. Jediné, o co tomuto vedení jde. Bohužel.

Sjezd ČSSD (1. 3. až 3. 3. 2019) ukázal a utvrdil zahraničněpolitické směřování soc. dem. Tím, že jako místopředsedu ČSSD zvolil výraznou většinou hlasů současného ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka. Své politické názory T. Petříček charakterizoval maximou, že ukrajinský fašismus je vnitřní záležitostí Ukrajiny. A ČSSD je přijala za vlastní; manifestačně na svém sjezdu.

Fašismus však nikdy nebyl a není jen vnitřní záležitostí fašistického státu. Fašismus se vždy rozpíná. Do dalších zemí. Fašismus je sociální koroze, rozežírání demokratického státu. A tomu, jak je vidět, ČSSD fandí.

Opravdu je v zájmu našeho státu tato forma omlouvání a tolerování fašismu? Ani Ukrajina ani fašismus nejsou tak daleko; jsou za humny. Jsou zde a nyní. Jsou i u nás.

50 %?

Papež František uskutečnil čtyřdenní summit o obětech sexuálního zneužívání katolickým klérem. Český kardinál Dominik Duka případy sexuálního zneužívání katolickými hodnostáři označil za hysterii. A prý stejně jde jen o maximálně tak jedno promile případů v poměru k celé společnosti. Tedy případů, kdy dojde k sexuálnímu násilí kněžími.

To je samozřejmě nesmysl – podle dostupných údajů, a přitom jen nemnohá oběť sexuálního násilí své utrpení zveřejní – tedy podle dostupných údajů lze předpokládat, že sexuálního násilí se dopouští více desítek procent z katolických kněží; nejde o promile. Jedním z hlavních problémů katolické církve jsou totiž rozsáhlé, zvrácené, mnohdy pedofilní sexuální praktiky v katolické církvi.

Ale nejen snaha D. Duky o bagatelizaci sexuálního zneužívání katolickým klérem je nestoudná; arogantní je též představa, že „potrestání hříšníků“ má být výlučně v kompetenci katolické hierarchie – například tím, že takový darebák bude přeřazen na jiné pracoviště do jiného místa.

A přitom jde o mimořádně závažné, silně společensky nebezpečné trestné činy kléru.

Co po politicích zbývá?

Manželka mi povídá musím si dobít lítačku. A já cože si musíš dobít? A pak si uvědomuji, že to je název pro čipovou kartu, která měla nahradit čipovou kartu opencard, která se ukázala jako sofistikovaný hospodářský tunel. Opencard měla ambici být k placení nejen v pražských dopravních prostředcích, ale i kupř. parkování, v knihovně. Lítačka ambice nemá; je to pražsky „tramvajenka“, na Brněnsku „šálinkarta“ či „šmirgl“. No, proč ne; taková čipová karta je v městském dopravním provozu potřeba.

Ale dát čipové kartě název „lítačka“, může jedině blbec − projekt této čipové karty 25. 1. 2016 představila tehdejší primátorka Prahy Adriana Krnáčová. Slovo lítačka má přece zejména negativní konotace. Ale snad ani to by mi nevadilo… kdyby za tou Krnáčovou a spol. alespoň zůstalo nějaké dílo v Praze, třeba zlepšení hromadné dopravy (na to ani nemákla), zlepšení individuální dopravy dostavěním pražského okruhu (na to též ani nemákla), zlepšení parkování v Praze, posílení bezpečnosti občanů (na to už vůbec nemákla)… Ale ona zbyla jen ta lítačka. Pardon – ještě padající mosty. Spadající tehdy do rezortu Petra Dolínka, tehdy náměstka primátorky hlavního města Prahy, radního pro dopravu a evropské fondy, člena Výboru pro správu majetku a majetkových podílů Zastupitelstva hlavního města Prahy (ZHMP) a Výboru pro životní prostředí, infrastrukturu a technickou vybavenost ZHMP a stále člena Poslanecké sněmovny − hergot, kolik toho někteří stihnou, a přitom vše kvalifikovaně, že.

Otázku co po politicích zbývá, bychom si měli klást před tím, než je volíme.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.