V neděli jsem se díval na ČT24; dávali sestřih ze vzpomínkových akcí v Lidicích od roku 1946 do současnosti. V roce 1946 se pietního aktu zúčastnilo sedmdesát tisíc občanů, přítomni byli všichni vrcholní představitelé státu a politiky: prezident, premiér, mnoho ministrů, předsedové všech politických stran.

Každý následující rok zde byli nejvyšší státní a političtí reprezentanti, nechyběl prezident, vláda. Váha vztahu k této hrůzné události ze strany zástupců státu se zračila i v účasti občanů; vždy se počítala v desítkách tisíc.

V tomto roce nic. Prezident kde nic tu nic, premiér to samé, za Poslaneckou sněmovnu místopředseda Vojtěch Filip (KSČM) a za vládu ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL), jehož účast, vzhledem k jeho řiťolezeckým prostocvikům vůči sudetům, musí slušný člověk považovat za provokaci. A hlavní projev přednesla místopředsedkyně Senátu Miluše Horská (za KDU-ČSL), čili ze stejné ideové stáje.

Plnohodnotně se manifestoval spolupořádající Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) projevem předsedy Jaroslava Vodičky. Účastnili se velvyslanci dvaadvaceti různých zemí, zástupci devíti velvyslanectví, starostové z ostatních vypálených obcí, zástupci britského města Stoke-on-Trent, kde vzniklo hnutí Lidice shall live. I plzeňský biskup Tomáš Holub tu byl.

Co důležitějšího měli na práci, že se pietní akce v Lidicích nezúčastnili, prezident Miloš Zeman, předseda vlády Bohuslav Sobotka, většina členů vlády, téměř všichni předsedové politických stran? A je něco důležitějšího?

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele