Více než dvě desítky signatářů, ředitelů státních kulturních institucí vyjadřují podporu morálně pevným postojům, které prý D. Herman projevil zejm. přijetím tibetského dalajlámy v sídle ministerstva kultury. Označují takové jednání jako samozřejmý projev svobodného a nezávislého postoje a výraz vzdělanosti a kultury, tj. oněch etických hodnot, které zastáváme, uchováváme a za které je zapotřebí pozvednout hlas, neboť již podle Tomáše Garrigue Masaryka „demokracie pravá spočívá v mravnosti“.

Texty T. G. Masaryka jsem pročetl pečlivě; nikde jsem v nich, na rozdíl od signatářů otevřeného dopisu t. č. ministru kultury D. Hermanovi, nenašel, že by mravností byla zalita feudální otrokářská společnost, v Tibetu trvající ještě zkraje minulého století, kterou dalajláma reprezentuje, nebo že by mravnost, svobodný a nezávislý postoj spočíval ve spolupráci dalajlámy s CIA (dalajláma je jí desítky let placen). Pochybuju, že mravnost a etické hodnoty spočívají v tom, že D. Herman tvoří pátou kolonu sudetoněmeckého landsmanšaftu v ČR a zejména ve vládě ČR, a systematicky o našich dějinách lže (viz http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/herman-opet-lze). Nedomnívám se, že za morálně pevný postoj lze označit destruktivní politické aktivity D. Hermana – destruktivní vůči aktuální zahraniční politice ČR, destruktivní vůči výsledkům druhé světové války; morálně pevným postojem není Hermanův nepotismus při opakovaném prosazování svého strýce Bradyho na státní vyznamenání ČR, a jeho lži, které toto úsilí provázely.

Ptám se, proč lživé řiťolezectví signatáři dopisu předvedli. Třeba u Jiřího Fajta, generálního ředitele Národní galerie v Praze, je to jasné – prezident Miloš Zeman ho odmítl jmenovat VŠ profesorem (uvedený „otevřený dopis“ je zaměřen proti ústavním činitelům státu, proti prezidentovi především), protože osoby porušující zákony prezident profesory nejmenuje (viz).

A co ostatní? Šéfují přece organizacím financovaným z rozpočtu ministerstva kultury – a ministrem kultury je D. Herman. Jsou tak jejich podpisy pod lživým textem projevem supáctví; za Rakousko-Uherska se tak označovali poddůstojníci, vojáci z povolání, kteří byli vojenskou správou placeni, říkalo se, že slouží za polévku (die Suppe), „za supu“ – a ti prosluli mimořádně poníženým chováním k nadřízeným důstojníkům (vždyť na nich byli existenčně závislí).

Kulturními supáky (na základě uvedeného „otevřeného dopisu“) jsou (abecedně): Bregant, Michal (generální ředitel Národního filmového archívu); Burian, Jan (ředitel Národního divadla); Fajt, Jiří (generální ředitel Národní galerie v Praze); Freisleben, Zděněk (ředitel Památníku národního písemnictví); Goryczková, Naděžda (generální ředitelka Národního památkového ústavu); Horáková, Jana (ředitelka Slezského zemského muzea); Horváthová, Jana (ředitelka Muzea romské kultury); Chalupová, Simona (ředitelka Muzea loutkářských kultur v Chrudimi); Koenigsmarková, Helena (ředitelka Uměleckoprůmyslového musea v Praze); Ksandr, Karel (generální ředitel Národního technického muzea); Kubíček, Tomáš (ředitel Moravské zemské knihovny); Lázňovská, Lenka (ředitelka Národního informačního a poradenského centra pro kulturu); Mareček, David (generální ředitel České filharmonie); Mitáček, Jiří (generální ředitel Moravského zemského muzea); Ondruš, Jindřich (ředitel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm); Petrová, Pavla (ředitelka Institutu umění – Divadelního ústavu); Press, Jan (ředitel Moravské galerie v Brně); Sedláková, Eva (ředitelka Pražského filharmonického sboru); Smrčka, Jakub (ředitel Husitského muzea v Táboře); Soukup, Michal (ředitel Muzea umění Olomouc); Šimša, Martin (ředitel Národního ústavu lidové kultury); Valečková, Milada (ředitelka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou); Vaškových, Miroslav (ředitel Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě); Vykydal, Vlastimil (ředitel Technického muzea v Brně).

Jaroslav Hašek ve své knize Osudy dobrého vojáka Švejka … na příkladu supáka Schreitera tento sociální zjev charakterizoval: „Von sloužil za supu … lepil se nám jako hovno na košili…“ Stejně jako nám, občanům, výše uvedení dnešní kulturní supáci.

Hrdiny jsou ti, kteří řiťosupliku nepodepsali.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.