Za pár korun prodalo poslední majetek v Legerově ulici 22, Praha 1, konkrétně 2/5 (dvě pětiny) této nemovitosti, a to za částku 7,2 mil. korun - přitom daná nemovitost na tomto místě má tržní hodnotu asi tak sto padesát miliónů korun, tedy dvě pětiny z toho je miliónů šedesát.

Ale to zbývajícím členům tohoto spolku zřejmě nevadí. Ostatně mnoho jich není a velká část organizací existuje pouze na papíře, nebo v podobě jednoho člena (tzv. předsedy) – minimálně dvě desítky organizací ve skutečnosti neexistují (Český svaz protifašistických bojovníků, z. s. - Pobočné spolky - Český svaz protifašistických bojovníků, z. s., pobočný spolek Benešov - AKTUALITY - Dotace pro Vodičkův svaz je vyhazování peněz (protifasismu.cz). Vodičkův svaz je tak do velké míry dutou organizací, byť deklaruje tisíce členů.

Co bude dál? Některé organizace zanikly; i proto, že letos nedostaly ani korunu z dřívějších dotací. Několik jich stále v regionálním měřítku pracuje.

ČSBS se usilovně snaží najít nějakou politickou platformu pro svou podporu. Vodičkův spolek není atraktivní už ani pro Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM) – jeho vedení doufalo, že se přemístí pod střechu komunistů do domu v ulici Politických vězňů, sídla KSČM, ale sešlo z toho. Současné vedení KSČM si nejspíš uvědomuje, že spojování této strany s podezřelým Vodičkovým spolkem není politicky perspektivní a produktivní, naopak spíše destruktivní. Zkrátka Vodičkovce nechtějí už nikde. Nikam je nepustí.

Vodičkovo vedení svazu není legitimní, J. Vodička byl na sjezdu zvolen předsedou pouze 30 hlasy vybraných zástupců menšiny organizací, tedy nelegitimně; viz Platforma Vraťme vážnost ČSBS (vratme-vaznost-csbs.cz); ČSBS jako Vodičkův skanzen da capo al fine | Blogy Vaše Věc (parlamentnilisty.cz). Část bývalých členů a organizací ČSBS založila Český svaz protifašistických bojovníků (ČSPB) s cílem navázat na činnost stejnojmenného hnutí vzniklého po osvobození roku 1945; viz ZDE.

Současné vedení ČSBS svou nekvalifikovaností a hlavně porušováním stanov tohoto svazu vypadlo z Overtonova okna. J. Vodička místo starosti o tradování idejí protifašistického a protinacistického odboje a o jejich předávání a kultivování se chtěl vetřít do aktuální politiky. Tento zájem trvá.

O propagaci našeho odboje proti nacismu tomuto vedení nejde, zálibu má především na sebeprezentaci na pietních apod. akcích. Jenomže pádem z Overtonova okna došlo k tomu, že Vodičku (a jeho vedení) nikde nechtějí, nikam ho nepouštějí – nesmí k oficiálním pietám do Lidic, Ležáků, do Terezína, k Čs. rozhlasu, památníku v Kobylisích, Pomníku Václava Morávka, k pravoslavnému chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici; Armáda ČR s ním nechce mít nic společného …