Před nedávnem neznámý vandal polil sochu sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze 6 barvou. Poněkolikáté. Poté, co neznámý vandal sochu polil rudou barvou a na její podstavec nastříkal nápis „Ne krvavému maršálovi, nezapomeneme“, pomník očistili, bez vědomí radnice, dobrovolníci. Radnice pomník očistit odmítla. Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09): „Nevidím důvod, proč bych měl Rusům pořád dokola leštit generálské holínky.“ ZDE

Ondřej Kolář tvrdí, že většina občanů Prahy 6 tuto sochu nechce (on se totiž pasuje za hlásnou troubu všech občanů Prahy 6); prý ať si ji ruské velvyslanectví přemístí na svou zahradu. V rozhovoru pro Lidovky.cz O. Kolář oznámil: „Když nám dojde trpělivost, socha Koněva skončí klidně ve sběru.“ ZDE

I. S. Koněv s maršálem G. K. Žukovem dne 8. května 1945 přijal německou bezpodmínečnou kapitulaci. Koněvova vojska poté vyrazila na pomoc Pražskému povstání, v průběhu pražské ofenzívy osvobodila severní, střední a východní Čechy a jako první spojenecká armáda se dostala v květnu 1945 do Prahy. Při bojích v Praze a v nejbližším okolí s německými jednotkami, především s Waffen-SS, včetně tankové divize SS „Das Reich“, které pokračovaly v odporu a v masakrech civilistů, padlo 692 sovětských vojáků. Krátce po osvobození se maršál Koněv a maršál Malinovskij na Pražském hradě setkali s prezidentem Edvardem Benešem, kde od něj získali nejvyšší státní vyznamenání. 6. června byl Koněvovi udělen titul čestného občana Prahy. To jsou důvody, proč byl I. S. Koněvovi, který byl od r. 1963 v důchodu, v r. 1980 pomník v Praze 6 postaven.

Nebýt tehdejších sovětských vojáků, tak by se fracek Ondřej Kolář (nar. 1984) ani nenarodil. A jeho dědeček by skončil jako otrok tisícileté říše někde za Uralem, nebo v koncentráku, kde by nakonec vyletěl komínem. A jeho otec by nemohl v letech socialismu dělat režimní kariéru.

Jak to, že nevadí pomník armádě USA v Plzni; dojela do Plzně bez bojů a jediný voják zahynul tak, že opilý spadl z vozidla a zabil se (?); a k tomu každoroční fanfarónské oslavy k výročí příchodu US armády do Plzně v pětačtyřicátém. Nikdo ten pomník nepomalovává, nechce kamsi přesouvat či dokonce odklidit do sběru. Pomník I. S. Koněva, jednoho z osvoboditelů Československa v r. 1945, připomíná desítky tisíc vojáků sovětské armády padlých na našem území v bojích proti hitlerovské armádě; ultrapravicově zaměřeným politikům však vadí. Proč ve Vídni nevadí nezměrné sousoší, které bylo postaveno jako dík Rudé armádě za osvobození města? Nikdo ho nepomalovává, nechce kamsi přesouvat či dokonce odklidit do sběru.

Pomník I. S. Koněva symbolizuje osvobození Prahy sovětskými vojsky v květnu pětačtyřicátého. Polévání pomníku je politickým barbarským činem. Jeho podstatou je snaha o přepisování dějin, úsilí o destrukci poválečného uspořádání Evropy. Ideologické směřování politické strany TOP 09, jíž je O. Kolář místním reprezentantem, je zřejmé – chtějí majetkový a politický návrat sudetů, bývalých německých občanů ČSR, kteří republiku s Hitlerem zradili, s Hitlerem okupovali; chtějí občany přesvědčit, že Rudá armáda Československo neosvobodila, nýbrž okupovala, proto musejí vymýt mozky občanům, proto jim musejí vnutit jiný obraz historie, světa; do toho se osvobození Československa Rudou armádou nehodí. Součástí takového úsilí jsou i zbabělé politické útoky na symboly. Čistit holínky chtějí Henleinovi a podobným.

Vnučka I. S. Koněva, prohlásila, že jen zbabělci útočí na sochy – bojovat s nacisty by se neodvážili.

Fotografie, kterou přetiskuji, vyjadřuje, jaký by náš vztah k osvoboditelům z května pětačtyřicátého měl být: Vděčnost. Bez nich bychom nebyli.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele