S výsledkem za čtvrtý kvartál můžeme vyhodnotit i celý rok 2022, za který se reálná mzda snížila o 7,5 %. Tak prudký propad životní úrovně zažily české domácnosti naposledy počátkem devadesátých let. Tehdy se mluvilo o utahování opasků, dnes se mluví o inflaci nebo válce. Jiná doba s sebou přinesla jiné důvody. Problémem je, že reálné mzdy budou klesat i v tomto kvartále. Jinými slovy, propad naší životní úrovně se ještě nezastavil.

Průměr není podvod

Mnoho lidí tvrdí, že průměrná mzda je nesmyslné číslo, kterého nikdo kolem nedosahuje. Tak to působit může, protože řada z nich kvůli extrémně vysokým mzdám některých jedinců opravdu na průměr nedosáhne. Proto je vždy lepší než průměr použít medián, tedy ukazatel, když seřadíme všechny mzdy v ekonomice od nejnižší po nejvyšší a zapíchneme prst doprostřed. Taková mzda činí 37 463 Kč. To už je mzda, se kterou se setkáváme častěji, ale i to záleží na tom, v jakém kraji se nacházíme. Regionálně se totiž mzdy dost liší. V Praze jsou vždy nejvyšší, zatímco na venkově jsou výrazně nižší. To je dáno tím, že v hlavním městě jsou mimo jiné nejvyšší úřady s nejvyššími platy ve státní správě. Zároveň zde často sídlí vedení firem. Můžeme proto vidět, že nejvyšší mzdy jsou na Praze 4, kde je vedení několika bank a dalších podniků kotovaných na burze.

Kde se bere hodně a kde málo?

Tak jako vždy lidi nejvíce zajímá, kde rostou mzdy nejvíce a kde nejméně. Největší růst mezd byl u výroby elektřiny. Mzdy zde rostou v průměru o 14,6 %, což je ale i tak málo, protože to nepřebije inflaci. Dlouho populární finančnictví si zvýšilo mzdy jen o 10,3 %. Smutnou položkou je pak vzdělávání, kde mzdy nominálně klesly o 0,3 %, takže jsou reálně v celkovém mínusu 16 %. Nemůžeme se proto divit, že chtějí všichni studovat v zahraničí.

Více než růst mezd nás ale zajímá, kolik zde lidé berou nominálně. Nejvyšší mzdy pobírá sektor IT, kde průměr činí 73 tisíc. Druhý nejvyšší výdělek je pak ve finančnictví, kde dosahuje 66 tisíc. Třetí příčku má s 65 tisíci výroba elektřiny.

Ženy versus muži

Dnešním trendem je sledování rozdílu mezd u mužů a žen. Více se na to bude dbát i v rámci nefinančního výkaznictví. Statistika říká, že medián mezd mužů činí 40 232 Kč, zatímco u žen je to jen 34 554 Kč. To je opravdu propastný rozdíl. Vysvětluji si to tím, že firmy jednoduše preferují muže, protože ti obvykle nezůstávají s nemocnými dětmi doma. Muži jsou podle mě také ochotnější k přesčasům než ženy. Téměř šest tisíc je ale takový rozdíl, že tu roli evidentně hraje ještě něco, než je rodina. Bude to zvyk. Ženy prostě nižší mzdy akceptují.

Co bude dál?

Pokles reálných mezd je vzhledem k vysoké inflaci a klesající ekonomice logický. To, že nominální mzdy rostou o 7,9 %, považuji ještě za slušný výsledek, který mohl rozhodně být výrazně horší. V řadě odvětví prostě nejsou peníze na přidávání.

To, že mzdy v mnoha odvětvích neklesají, je dáno velmi nízkou nezaměstnaností. Za nižší mzdy by už nikdo nedělal, zaměstnavatel by zkrátka nenašel lidi. Mzdy tak mohou už jen růst.

Očekávám, že za celý rok 2023 budou mzdy růst kolem 10 %. Podniky, které si budou chtít udržet lidi, budou muset přidávat i v době, kdy jim nerostou tržby. Velký boj se svede mezi odbory a zaměstnavateli, přičemž odbory budou mít navrch.

Pro domácnosti budou však důležitější reálné než nominální mzdy. Zde se situace výrazně zlepší. Inflace bude nižší, takže od nominálního růstu nebudeme odečítat tolik. Reálně si lidé v některých odvětvích dokonce i přilepší. Za celou ekonomiku bude v roce 2023 reálný růst mezd kolem nuly, což bude každopádně podstatně lepší výsledek než ten mínusový v roce 2022.