V návaznosti na metody a praktiky Karla Marxe a spol. uvedu jenom stručně.

Ve výčtu jejich skutků za poslední dobu při použití metod, které se zdokonalily ve 40. a 50. letech, tím myslím metody donašečství a udávání s cílem nejenom získat výhodu, ale zejména poškodit jiného člověka. Příkladem je donašeč náměstek, který pravidelně donášel na svého ministra financí Evropské komisi. Další parodií na pirátskou transparentnost a férovost byla akce ostravského zastupitele Jansy.

Uvedl jsem pár střípků, ale zlatým hřebem byla neúčast lžimuchomůrky Hřiba na pietním aktu k 77. výročí smrti československých parašutistů, kteří spáchali atentát na Říšského protektora Reinharda Heydricha a bojovali v pravoslavném kostele Cyrila a Metoděje proti tisícinásobné přesile gestapa a německé armády.

Tento chrám, symbol statečnosti a hrdinství, je dodnes poznamenán střelami Němců. Tyto střely zůstaly neopraveny jako živý symbol ran v tělech mrtvých parašutistů. Mnozí z nás bývalých výsadkářů a vojáků různých zbraní bývalé Československé armády a současně i České armády, vzdávalo poctu a tichou vzpomínku těmto hrdinům zapálením svíčky, a to jak za hlubokého socialismu, tak i nyní. Nepamatuji si, že by některý z primátorů tento pietní akt vynechal.

Výjimkou je ale pan Hřib. První výmluva byla hodna žáka 5. třídy zvláštní školy, že nedostal pozvánku. Druhá výmluva byla, že to organizuje Svaz protifašistických bojovníků, se kterými se on nekamarádí. Zase lež. Organizoval to Vojenský historický ústav pod záštitou Ministerstva obrany.

Poslední pikantnost jsme se mohli dočíst z páně Kalouskova Twitteru. Myslel si, že piráti mají zacíleno na inteligentnější voliče.

Trešničkou na dortu pirátské lži byla skutečnost, že v inkriminované době pan Hřib stál se sbíječkou v obklopení rádců a poradců demonstrativně ukazujíce, že razí první metry nového tunelu metra. Jediné pozitivum této činnosti je to, že si neublížil na těle ani na duchu, protože sbíječka nebyla funkční. I když s tím zdravým duchem si nejsem příliš jist.

Tragikomická postava pana Hřiba dává naší společnosti obraz o celé jeho euromarxistické straně, že je to hodně divná parta. Jak řekl kdysi  Karel Marx, dějiny se opakují dvakrát - poprvé je to tragédie, podruhé je to fraška.

Poučením je, že když položíte na stůl slušně řečeno lejno a ono si začne myslet, že je dort, bylo by vhodné zatáhnout za záchrannou brzdu.

Vladimír Ustyanovič