Věřím, že nejsme jako ve Spojených státech, kdy před třiceti lety nějaká osobnost jako prezident plácnul po zadku nějakou sekretářku, popřípadě režisér se usmál na herečku, nebo hérečku více a na druhou méně a výše uvedení z tohoto počinu měli tak velkou psychickou újmu, která jim doputovala do jejich mozečku až nyní a žádají soudy o milionové odškodné z výše uvedených důvodů.  Jenom pro konkrétní příklad, toto stupidní nařčení zažil prezident Bush starší, Donald Trump a jiní. Zmíněné dámy, které by jinak díky svým schopnostem prodávaly v McDonalds a čekaly by s napětím, kdy zavolá jejich agent a dohodí jim nějakou miniroli, si z těchto žalob udělaly výnosný byznys. Jiný kraj, jiný mrav. V českých luzích a hájích platí pravidlo, které nám vštěpovali nejen naši předkové, ale taky učitelé, že „Ženu ani květinou neuhodíš". To by měla být zásada, pro všechny muže a hlavně chlapy, přes kterou nejede vlak. Nedovedu si představit, že by voják výsadkář, který se plazil v bahně, by byl schopen vztáhnout ruku na ženu.

Je ale pravdou, že u Petra Pavla jsme zažili tolik změn názorových poloh, že by se za to nemusel stydět ani propagátor Kámasútry. Jako empirický skeptik použiji známé české přísloví: „Na každém šprochu pravdy trochu". Jak řekl Winston Churchill: „Mnohé situace nám dávají možnost mlčet." Jako příklad Pavlových názorových veletočů mohu uvést vyznání lásky k Václavu Havlovi, přitom jako člen Varšavské smlouvy v roce 1989 byl v pohotovosti a připraven vzít zbraň a jít do ulic hájit „socialistické zřízení" proti demonstrantům. Stačil by jediný rozkaz. Naštěstí velitelé naší armády byli natolik soudní nebo vystrašeni, že ho nevydali. Petr Pavel českému lidu močí na záda a považuje to za slzy lásky. Jeho vyjádření, že byl diplomat, už málokdo bere vážně. Diplomat, slovo řeckého původu, značí osoby pověřené jednat jménem svého státu s představiteli států cizích. Věřme, že Petr Pavel nebyl infikován virem Dominika Feriho, slavného top poslance TOP 09, u kterého pravda postupně vyplouvala jako olej na hladinu ze zasažené ponorky.

Položím otázku novinářům, hlídačům svatého grálu demokracie, proč neprezentují rozhovory se syny Petra Pavla? Proč cíleně pronásledují vážně duševně nemocného syna Andreje Babiše? Jako laikovi je mi záhadou, kdy při soudním procesu s expremiérem Andrejem Babišem není vyloučena veřejnost, zejména při výpovědi jeho syna. Domnívám se, že při této veřejné soudní exhibici bude paní spravedlnost cudně klopit zrak.

Závěr. Nedovedu si představit, že by prezidentský kandidát Petr Pavel sem tam profackoval svoji bývalou manželku Hanku, ale jak praví političtí mudrlanti, kteří kážou vodu a pijí víno, že by pro politiky měla platit presumpce viny. A tak soudný kandidát, který má plnou pusu Václava Havla, by při jakékoliv pochybnosti o jeho takzvané „morální" kvalitě, měl sbalit kufry a poroučet se. Myslím si, že prezidentská volba by si zasloužila vyprofilovat státníka se zkušenostmi v řízení státu, a ne mystifikátora anebo chabou ekonomku.