Úvodem

Aktuálnost celého případu podtrhuje nejen vlajka Unie čerstvě vztyčená na Pražském hradě, ale i nadmíru spěšný podpis nového prezidenta pod tzv. Evropský záchranný mechanizmus (EZM). A právě tato instituce, kterou V. Klaus svým podpisem odmítl legitimovat, byla součástí žaloby.

Evropa přestala být politickou vizí v Maastrichtu - tehdy se stala reálným kapitálovým „trhem“. Takzvaná integrace Evropy není abstraktní, ale institucionalizovaný proces s konkrétním obsahem unijních smluv. Náš text má být chápán v tomto kontextu. Cílem  úvahy tedy není ústavně-právní analýza kauzy „Václav Klaus a velezrada“, ale psychologicko-politický komentář k obvinění, které u Ústavního soudu podal Senát ČR. Rovněž nejde primárně o osobu Václava Klause, ale o politický psychogram současné české politické scény - plné ideologie a rozporuplnosti. Jeden příklad za mnohé.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, která projevila lítost nad tím, že řízení bylo zastaveno, prohlásila, že cílem žaloby nebylo dosažení sankcí pro V. Klause, ale zjištění pravomocí prezidenta republiky. Exemplární je tento přístup ze dvou důvodů. Za prvé: žaloba za velezradu je právní akt s naprosto konkrétním, nikoliv rámcovým významem a cílem, což svým zdůvodněním potvrdil i ÚS. Za druhé: žalobce očividně nezajímá, zda je záchranný fond eurozóny EZM vůbec slučitelný s Ústavou ČR resp. jaké důsledky pro demokratické instituce státu bude mít. Vycházejí totiž  a´priori z jeho pozitivní funkce. To ovšem představuje zásadní problém. Výrok prezidenta Zemana po jeho podepsání o tom, že tato smlouva bude aktuální až po přijetí eura, problém neřeší, ale naopak zamlžuje. 

Podívejme se nejprve stručně na jednotlivé body žaloby, které můžeme rozdělit do tří tematických celků: prezident versus unijní smlouvy, prezidentova amnestie, prezident a ústavní soudci. Začněme odzadu s tím, že si nejprve připomeneme definici velezrady, která je trestným činem sui generis, jehož se může dopustit pouze prezident  republiky proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Naproti tomu vlastizrada je trestný čin, jehož se dopustí ten, kdo ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky, teroru, teroristického útoku, záškodnictví nebo sabotáže.

Body žaloby

Jmenování soudců ÚS. Nuže, aniž bychom zpochybňovali nutnost plné funkčnosti Ústavního soudu, je jen těžko pochopitelné, že by váhání se jmenováním jeho tří členů mohlo být kvalifikované jako velezrada. Aby se vůbec mohla tato kauza dát do spojitosti s definicí velezrady, bylo by nejprve nutné prokázat, že se nejedná o věcné důvody prezidentova postupu, ale o úmyslnou sabotáž této instituce jako takové. Jinými slovy: znamená dočasná absence tří z patnácti ústavních soudců ztížení podmínek fungování ÚS a nebo útok na demokratický řád republiky? Václav Klaus například opakovaně odmítl jmenovat soudcem třicetiletého Petra Langera  kvůli jeho nízkému věku. Soudcem Ústavního soudu ovšem může být jmenován občan, který je volitelný do Senátu (věk nad 40 let), má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání.