Není to souboj o středové voliče, kteří čekají jen na to, kdo dá víc peněz a pracovních míst. Utkají se dvě vyhraněné platformy, které odlišně definují budoucnost Spojených států.

Jednou z nich je republikánská platforma návratu ke starému dobrému americkému snu, kdy kouřící komíny továren signalizují dostatek dobré práce vyrvané ze spárů asijských tygrů. Obchodní dohody mají smysl jen tehdy, pokud zaručují přednostní odbyt amerického zboží. Vláda ve Washingtonu má svět pod kontrolou, k tomu nepotřebuje rozhádané mezinárodní organizace číhající na to, jak Spojené státy okrást řečmi o klimatu, právech a podobných nesmyslech. Vlastně na to nepotřebuje ani NATO.

Demokracie a právo je to, co prodáváme my. Úkolem ostatních je přispívat k velikosti Ameriky, i kdyby za ni měli položit život. Spojenci tu jsou od toho, aby byli příkladem v nákupech amerických zbraní nebo frakovaného plynu. Taky si nesmí myslet, že jim budeme platit za využití dat, která odevzdají civěním na obrazovky pod správnou kontrolou. Zbytek světa se také rád podřídí.

Ještě v minulých volbách byla tato platforma prakticky jediná. V zahraničí politice se daly najít odlišnosti v míře zájmu o názory okolního světa, byť na nich nezáleží. Klíčový rozdíl Trumpova pojetí od Demokratů byl v tom, že není třeba po každém střílet, zvlášť, když je to daleko a draho (mnohem výhodnější by byly války blízko, třeba ve Venezuele). Ve skutečnosti stačí vyhrožovat a vybírat výpalné. Kdo chce vidět, jak by to s ním dopadlo, ať si to zaplatí v kině. 

V domácí politice se lišily metody zprůmyslnění nespokojenosti dolních 99 procent. Demokraté byli ochotni mluvit o tom, jak některé politiky jemně doladit, aby byl život snesitelnější. Nakonec se však prosadila Trumpova představa nepřítele, který odsává práci za oceán, tlačí se do USA přes hranice a zamořuje vzduch výpary z washingtonské bažiny.

Teď se však situace změnila. Pár hodin před (virtuálním) nominačním sjezdem Demokratů lezou ven podrobnosti o tom, co se skrývá za fasádou nudného a bezvýrazného Joe Bidena s jeho ještě nudnější a bezvýraznější Kamalou Harrisovou. Tohle nuda určitě nebude.

Trump spoléhá na bílé voliče, ale Biden chce černé i ty bílé, kteří ho podpoří v útoku na rasovou diskriminaci. Pandemie koronaviru zase odhalila slabiny komerčně pojatého zdravotnictví. Trump se je snaží zastírat tvrzením, že krize rychle sama pomine. Je spokojen se systémem, který živí mladí a zdraví, platící za nic, nebo bohatí staří, kteří v závěru života odevzdají majetek za hadičky a budíky u nemocniční postele. Biden chce rozšířit bázi zdravotně pojištěných, aby byla dostupná i pro ty, kdo už jsou vybaveni nějakou tou chorobou (nepříznivou diagnózou před pojištěním).

Zdravotnická péče tak bude nákladnější za stejný příjem. To je konflikt s druhou nejsilnější lobby (hned po té zbrojní). A farnaceutické firmy, předražené zdravotnické služby a pojišťovny nejsou samy, kdo je v hrožení. Také velké technologické společnosti (Amazon, Facebook, Google), které teď byly trápeny výslechem u sněmovního podvýboru pro boj s monopoly, si musí vybrat. Buď začnou platit daně a podléhat regulaci, nebo budou platit i podléhat, a ještě budou rozčleněny. Totéž čeká velké banky, byť ty může ochránit to, že z pandemie vyjdou znovu otřeseny.

Také práce v průmyslu a službách bude nákladnější za stejné tržby zaměstnavatele, protože Demokraté chtějí zdvojnásobit minimální mzdu a podpořit odbory v pracovních konfliktech. Studenti – a zejména ti bývalí – by si měli polepšit, pokud se začne rázně redukovat jejich zadlužení za školné a začne se vážně mluvit o dostupnosti veřejného školství. Lidé vyřazení z práce pandemií budou nadále dostávat původní pomoc, dokud kovid-19 neodezní.

Ale to jsou drobné, které se vynořují – byť ne s takovou koncentrací – před každými volbami. Opravdu velkou změnu má přinést rekonstrukce ekonomiky pro přechod na režim bez uhlíku. Trump spoléhá na staré voliče ze zemědělského vnitrozemí, kde je tolik volného prostoru, že jim může být všechno jedno, když se někde něco rozvrtá, zamoří nebo zasmrdí. Zato Biden chce voliče z pobřežních států, kde je větší hustota obyvatelstva a jeho civilizačních problémů. A zejména potřebuje mladé, kteří by nemuseli přijít k volbám, když tam není Sanders. Přiláká je tedy program pro jejich životní perspektivu.

Nástup nové ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů, který je hlavní složkou Zeleného nového údělu, se má stihnout za 15 let a jsou na to slibovány dva biliony dolarů, tedy částka srovnatelná s hodnotou veškeré výroby a služeb Česka za deset let. Měli bychom zbystřit. Za oceánem Američané, v našem sousedství Němci, tohle je třeba brát vážně.

Čeká se především útok na frakování břidlic, obor, který Spojené státy vrátil do role největšího světového producenta ropy a plynu. Po roce 2015, kdy byl zrušen letitý zákaz vývozu ropy, se USA pokoušejí udat tento svůj drahý artikl i na zahraničních trzích. Během posledních deseti let se technologie značně zdokonalily, a tak obor přežívá s cenami kolem 40 dolarů za barel (před deseti lety potřeboval dvakrát tolik). Nicméně je to bída, začíná mít problémy s financováním. Banky už do toho nejdou, zbývají drahé dluhopisy.

Politický obrat Demokratů od těžby ropy, která patřila k úspěchům Obamovy vlády, proběhl během pouhých čtyř let, říká Bob McNally, bývalý poradce Bílého domu za George Bushe. Biden nechce frakéry hned položit, říká, že nehodlá ohrozit místní ekonomiky. Ale perspektiva má být jasná. Při televizní debatě se Sandersem v primárkách řekl: „Nic nového nebude, žádné nové frakování.“ Přinejmenším neposkytne žádné federální pozemky. Takže doberte zbytky a odchod.

Před pár dny byla prý v Česku prezentována na vysoké úrovni nabídka přechodu od nebezpečného ruského plynu v trubkách k bezpečným americkým tankerům se zkapalněným frakovaným plynem. Možná bychom ji měli zhodnotit i ve světle těchto událostí.

Dekarbonizace ekonomiky práci bere i dává. Biden mluví o „největší tvorbě pracovních míst a ekonomické příležitosti 21. století“. Usnadňuje ji prudký pokles cen zařízení pro obnovitelnou energii, a taky baterek, hnaných nástupem elektromobility. Obor letí prudce kupředu, Financial Times zaznamenávají názor, že perspektivu představuje „uhlíku prosté“ vodíkové palivo, nové generace jaderných reaktorů a ukládání elektřiny v rozsahu odpovídajícím potřebám sítí, které bude za desetinu ceny dnešních lithiových baterií (byť třeba baterky této velikosti zatím nikdo neviděl).

Ale úskalí jsou i v politice. Financial Times nepovažují za jisté, že pro potřebné zákony bude dostatek hlasů, i kdyby Demokraté znovu ovládli Senát. Také to se však může vyvíjet. Poradenské firmy poukazují na to, že instalace čehokoliv, od panelů na střeše po větrníky na souši, probíhá mnohem rychleji, než se předpokládalo před pár lety. I za stávajících poměrů by se podíl obnovitelných zdrojů v USA podle oficiální americké Agentury pro informace z energetiky AEI do roku 2050 zdvojnásobil.

To je však málo z pohledu zastánců Zeleného nového údělu (GND), který má přilákat i mladé radiály, stoupence Bernieho Snderse a Alexandrie Ocasio-Cortezové. Bylo by také škoda nevyužít příležitosti k perspektivnímu technologickému předstihu. Studie Kalifornské univerzity v Berkeley soudí, že „se silnými změnami politiky“ lze dosáhnout toho, aby roku 2035 pocházelo 90 procent výroby elektřiny v USA z bezuhlíkových zdrojů, aniž bylo třeba zvyšovat její cenu. Podle zmíněné studie, do roku 2050 to může stát 1,7 bilionu dolarů, ale zároveň se ušetří 1,2 bilionu dolarů na škodách na zdraví a životním prostředí.

Expert na klimatickou politiku profesor Leah Stokes z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře říká, že takhle ambiciózní není ani žádný ze států Unie, ale vidí jasné výhody v rychlém postupu. Technicky i finančně je to zvládnutelné, říká o Bidenově plánu. Kdyby se plná dekarbonizace nestihla do roku 2035, do dalších deseti let je určitě hotovo. Za těch 15 let do roku 2035 už budou k dispozici i řešení zbývajících problémů.

Pokud jde o rejstřík předpokládaných nástrojů této politiky, hodně se očekává také od zachycování a skladování skleníkových plynů. Zatím se to provozuje ve velkém jen na deseti místech v USA, takže se ročně zachycuje 25 milionů tun – z 1,6 bilionu tun mířících do atmosféry jen z energetického sektoru. Biden slibuje federální investice i daňové podněty na urychlení „vývoje a užití“ této technologie.

Frakování může je pohřbít striktnější požadavek na kontrolu úniku metanu z těžních zařízení, zákaz spalování uniklého plynu a povinnost pro těžební společnosti, aby zveřejňovali údaje o uniklém plnu a klimatických důsledcích své činnosti. Ještě větší vliv může být návrat k dohodě s Íránem o ukončení prací na jaderné bombě. Pokud by Írán podmínky dodržoval, Biden chce podepsat dohodu hned první dny v úřadu. Pak by padly i sankce a Írán by mohl obnovit vývoz ropy. Na to by nejspíš reagovaly i země OPEC, aby neztratily podíl na trhu, a cena by se znovu řítila dolů.

Na závěr své analýzy si Financial Times ponechaly důležitý údaj připomenutý Kevinem Bookem, analytikem washingtonské firmy Clearview Energy Partners: „Spojené státy spotřebovávají šestinu globální enegie. Volby 2020 mohou proto hodně napovědět, jak zelený bude svět roku 2030.“

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.