Dřív než vládu budeme mít rozpočet. Návrh státního rozpočtu prošel druhým čtením, a jak večer v Událostech potvrdil Jan Mládek (ČSSD), jde o to, aby rozpočet byl, přestože se vlastně přijímá to, co připravili ministři Miroslav Kalousek a Jan Fischer. Bude však lepší, když budeme konečně vypadat jako normální stabilizovaná země. Ve sněmovně se Miroslav Kalousek k tomuto návrhu nehlásil. Raději se naparoval, že mu návrh nehraje, když se mluví o šetření, a výdaje rostou. Nepřipomněl žádný z případů, kdy se přijímal jeho rozpočet v závěru roku s vědomím, že v dubnu se to stejně bude měnit, takže na nějaké té miliardě nezáleží.

Kdoví, jestli na tuto metodu nedojde znovu. Zatím se zvolila metoda rozpočtové rezervy, která by měla pokrýt výpadek zdravotnických poplatků. Rezerva v rozsahu 5 miliard korun má vzniknout ze zhruba desetiprocentní úspory na výdajích na provoz státních orgánů.

Třetí sazba DPH

V budoucnosti by mohlo zdravotnictví pomoci také snížení DPH na léky a zdravotnický materiál, pokud se to podaří v Bruselu vyjednat. Jednalo by se o nápravu šíleného kroku, zvýšení dolní sazby DPH postupně z 5 na 15 procent, které už z tohoto rezortu vyvedlo ze zdravotnictví nějakých 7 miliard korun (a příští rok vyvede dalších 5 miliard). To byl typický Kalouskův kousek – své problémy řešil mocensky na účet druhých. Zdravotnictví zaplatí státu, je v mínusu, doktoři se bouří, ale schodek státního rozpočtu apartně zhubnul a nejlepší ministr galaxie si jde pro medaili, přestože fakticky jen odmetl svoje dluhy pod zdravotnický koberec.

Mimochodem, dá se snížení DPH – třetí sazba pro léky a podobně – v EU vyjednat? Jedná se o zdroj rozpočtu EU, takže na těch penězích záleží. Připomeňme, že další zdroje tvoří cla (asi desetina toho, co se do unijního rozpočtu vybere) a příspěvek odvozený z velikosti hrubého národního produktu členské země (tvoří zhruba dvě třetiny národních plateb). Uvažuje se o dalším vydatném zdroji, kterým by mohla být daň z finančních transakcí. Té jsme zatím stáli v cestě, a tak by se dala změna našeho postoje zobchodovat. Stejně jako argument, že snížení DPH na léky by prospělo stabilizaci veřejných financí. A že jde o součást změn, které sledují prorůstové cíle a ve svém důsledku tedy i zvýšení národního příspěvku do společného unijního rozpočtu.

Je snadné být lepší

Do konce roku snad vznikne i ona vláda, která to bude mít na krku. Bude to skutečně vláda změny k lepšímu?

Návrh koaliční smlouvy, ze kterého by mělo vzejít konkrétní vládní prohlášení, vyvolává nad rozsáhlými pasážemi textu úlevný pocit. Podobně reaguje i stanovisko ČMKOS, které se pokouší porovnat záměry uchazečů o vládní odpovědnost se svými vlastními představami o potřebách republiky, které ČMKOS zpracoval nejprve do své Vize, a potom do požadavků na budoucí vládu.

Úlevný pocit je nepochybně vítaný, ale vyvolat jej není zas tak těžké, když se ohlédneme, co máme za sebou. Peníze jsou prošustrované, jak ukazuje růst státního zadlužení. Peníze jsou pryč, aniž by z toho občané něco měli - mají pokles reálných příjmů. Ubyla i schopnost z dluhů se vysekat, soudě prudkého poklesu v žebříčcích konkurenceschopnosti. Stát se ocitl v zajetí mafiánů (state capture) jak v rozvojové zemi ve stínu banánovníků. Snad jen s tím rozdílem, že u nás neschopného premiéra nesmetla armáda (žádnou nemáme), ale zdvořilý zásah policie v předpokoji, po kterém odešel bez důvěry. Rozvráceno je, kam oko pohlédne.

Stanovisko ČMKOS popisuje totéž, jen o něco decentněji:

„ … za posledních dvou vlád pravicových koalic se v české společnosti nahromadilo ohromné množství naprosto neřešených ekonomických, sociálních, politických, kulturních a jiných problémů, které ji v konečném důsledku velmi silně destruují. Fakticky nelze najít jedinou oblast veřejného života, ve které by „činnost“ předchozích dvou vlád pravicových koalic po sobě nezanechala negativní stopu a potřebu nápravy či zásahu.“

Je tedy směšné, když se nyní pokoušejí poslanci ODS a TOP vysvětlovat, jak by se to mělo se státními financemi dělat. Ovšem vraštit čelo je na místě.

Nejasná bilance

„Celková bilance deklarovaných opatření na příjmové a výdajové straně veřejných rozpočtů (při snaze o udržení schodku pod úrovní 3 % HDP) je nejasná a může skrývat problémy,“ píší odborářští ekonomové a pokouší se shrnout, kde je problém:

„Koaliční dohoda se – možná oprávněně, možná ne – na příjmové straně spoléhá především na vnitřní úspory v chodu státu. Později pak na zlepšený výběr daní prostřednictvím systému kontrolních pokladen II. generace. Náměty na zvýšení daní byly až na nepatrné výjimky (zdanění hazardu) odmítnuty.

Nelze přehlédnout, že požadavky na dodatečné disponibilní příjmy budou značné. Především budou muset pokrýt předpokládané zvýšené požadavky na výdajové straně rozpočtů, vyplývající z dohody. Ale nejen to. Zároveň totiž budou muset vykompenzovat předpokládaný daňový pokles v celé řadě daňových okruhů (snížení pojistného, zvýšení slevy na dani z příjmu u dětí a její obnovení u pracujících důchodců, snížení DPH na léky, knihy, dětské pleny, dětskou výživu, později pokles snížené sazby DPH). Podle ČMKOS je riziko nemožnosti profinancování všech deklarovaných opatření výrazné.“

Odborářům se nelíbí, že koalice nesáhla i po takových opatřeních, jako je odstranění možnosti nákupu osobních automobilů podnikateli bez DPH, které by znamenalo okamžitý přínos pro veřejné rozpočty v rozsahu minimálně 5 miliard korun. (A to Nečasova vláda chtěla ještě zkrácení odpisů na tato auta na jediný rok!) ČMKOS chybí jednoznačněji koncipovaná minimální daň jako základní příspěvek podnikatelů na provoz a infrastrukturu státu. Odboráři jsou také proti dalšímu snižování pojistného, protože z minulosti se potvrdilo, že to nepřinese pracovní místa (jen zvýší schodky pojištění).

To jsou však drobnosti, postoj ČMKOS je vstřícný. Klíčová otázka však zůstává - Kde na to vzít? Pokusím se nabídnout trochu optimismu.

Velcí nakonec přitlačí

Mírný hospodářský růst je jedním ze zdrojů vyšších daňových příjmů. Všichni se tváří hrozně pesimisticky nad výhledem ekonomiky, ČNB dokonce přistoupila k resuscitaci otevřením hrudníku (bez umrtvení). Statistiky stavebnictví ukazují skutečnou hrozbu. Ale máme dvě ekonomiky, tu zvadlou domácí a tu výrazně výkonnější, která je součástí nadnárodních firem. Co když jsou data o jejich výkonnosti trochu uskromněna? Nechci naznačovat, že statistici lžou, ale mám pocit, že i velké firmy, nejen živnostníci, vykazují jen část toho, co skutečně vytvoří. Zbytek se ztratí, u nadnárodních firem hlavně ve vnitropodnikových cenách. Zbytek zisku je pak ošetřen optimalizací zdanění, takže místo zabránění dvojího zdanění vznikne dvojí nezdanění. Když se pak podíváme na zisky bank, které tyto společnosti obsluhují, jsou překvapivě vysoké, takže v ekonomice se děje něco, co nám uniká.

Nejsme sami, kdo si toho všiml. Vedle skupiny G20, která připravila akční plán proti agresívní daňové optimalizaci a dvojímu nezdanění (přesněji proti erozi daňové báze a vývozu zisku – base erosion and profit shifting), v minulých dnech předložila také Evropská směrnice návrh novely příslušné směrnice 2011/96/EU. Měla by být projednána a schválena do konce příštího roku. Už samotný fakt jejího projednávání možná usměrní chování velkých společností, takže jejich daňové platby by mohly být vyšší.

Už příprava pořádku zabere

Na ty menší míří záměr zavést elektronickou evidenci tržeb v nějakém centrálním úložišti dat (varianta registračních pokladen). I to může zabrat nějaký čas, než se to prakticky zavede, ale „fungovat“ to podle mne začne okamžitě. Hned se prostě začne víc platit. Rozumný podnikatel si uvědomí, do jaké situace by se dostal, kdyby ve chvíli, až systém spustí, začal vykazovat podstatně vyšší tržby než předtím. Takový skokový růst ekonomické aktivity by byl jasnou pozvánkou pro daňovou kontrolu, která by mohla jít hlouběji než zdrávo. Pokud by se prokázalo zatajování tržeb, půjde nejen o nedoplatky DPH a příjmové daně, ale i sociálního a zdravotního pojistného – s vyhlídkou na krim. Pozornost by se pak soustředila i na dodavatele a odběratele. Zkrátka kobercový nálet, kdyby se chtělo. Zlepšení výběru daní proto může přinést už samotný jednoznačný záměr spustit něco s funkcí registrační pokladny.

Plýtvání podfinacovaných

Zrušení outsourcingu nákladných marketingových a právních služeb, nejčastěji malých domů, nabízí obrovské úspory. Na druhou stranu se však setkáme s faktem, že stát je současně plýtvavý a podfinancovaný. Mnohdy šli na ulici ti nejkvalitnější úředníci, kteří by šéfům viděli pod prsty. Něco tedy ušetříme, něco bude potřeba. Stejně tak se dá ušetřit na nabubřelých a předražených veřejných zakázkách, ale neměly by hnusné kšefty jedněch padnout jenom proto, že se na jejich místo hrnou jiní a rozjíždějí ještě hnusnější.

Naději, že to tak nebude, opírám o podobné prvky, jaké zdůrazňuje i ČMKOS:

„Nelze nevidět, že koaliční dohoda … znamená nesporný průlom v oblasti dlouhodobě odmítaných témat, jako jsou kontrolní pokladny, majetková přiznání či omezení hotovostních plateb. Všechna tato opatření jsou programovými prioritami i ČMKOS a mají naši plnou podporu.“

Skutečná hrozba

Jestli se tato země zhroutí do chaosu, nezpůsobí to rozpočet. Visí tu jiná hrozba a vznikající koalice si je toho vědoma. Dokonce to otevřeně označila, což jí slouží ke cti. Možná proti tomu i zasáhne, což by bylo ještě čestnější. Cituji z koaliční smlouvy:

„Konstatujeme, že nový občanský zákoník (NOZ) je kvůli způsobu svého projednání a nedostatečnému prostoru pro přípravu na jeho aplikaci hrozbou pro právní jistotu obyvatel České republiky. Smluvní strany jsou si vědomy, že žádným z možných ústavně konformních postupů není možné stihnout schválení zákona o odložení účinnosti nového občanského zákoníku a navazujících předpisů do konce roku 2013. Smluvní strany se proto zavazují zajistit průběžnou analýzu aplikace NOZ od prvního dne jeho účinnosti a v návaznosti připravit potřebné právní úpravy odstraňující hlavní problémy aplikace nové kodifikace civilního práva.“