Kanaďané vesměs uznávají evropské hodnoty a jsou v mnohém srovnatelní s obdivovaným evropským severem. Zejména současný kabinet premiéra Justina Trudeaua patří k nejprogresívnějším vládám světa a francouzsky mluvící Québec se počítá mezi  průkopníky sociálního a družstevního podnikání. To vše je krásné - ale přesto to nehovoří ve prospěch smlouvy  CETA.

Ta se neuzavírá s vládou, ale s ekonomikou, která je úzce napojena na jižního souseda. A neuzavírá se proto, že by EU tak záleželo na obchodu s Kanadou, ale protože Evropská komise by ráda prosadila touto lehkou formou principy, na kterých je postavena mnohem drastičtější smlouva TTIP s USA. Je to návnada, využití příznivé okolnosti, že svět těch, kdo stojí proti TTIP, hledí na dnešní Kanadu vlídně.

Jenže vedle toho nejlepšího z amerického kontinentu najdeme v Kanadě i to nejhorší, jako je energeticky naprosto nesmyslná těžba ropných látek z písků a břidlic nebo agresivní pokusy amerických osivářských gigantů mobilizovat kanadské zemědělce ve prospěch GMO. 

Pokud jde o geneticky manipulovaná osiva GMO, na úvod letošního suchdolského Life Sciences Film Festival byl promítán podklad k diskusi kanadský reklamní film, na kterém je kampaň pro GMO postavená.  Film s matoucím názvem Licence to Farm (Právo obdělávat půdu) je masáží zemědělců, ze které plyne, že kdo nemá GMO, kazí půdu a chce vyhladovět svět. Kanadští filmaři organizují skupinky rozčílených farmářů, kteří vidí za odmítáním GMO holé tmářství a sbírají odvahu k vystoupení, že to tak nehodlají nechat.

Film se promítal na České zemědělské univerzitě v pražském Suchdole, a tak jsem ocenil nápad organizátorů vyprovokovat odborné publikum k polemice. Bylo z ní zřejmé, že u nás to GMO prohrály. Jinými slovy, prohrála zejména snaha o monopolizaci osiv zahraničním dodavatelem a závislost na jeho nákladných technologiích s povinnými pesticidy. Pokud však jde o Kanadu, film vyvolává obavu, že síly, které formují kanadskou ekonomiku ze zahraničí, mohou být mocnější než domácí ideály, které přivedly k moci její levicovou vládu. A pokud to GMO vyhrají v Kanadě a my budeme s Kanadou svázáni smlouvou bránící „překážkám v podnikání“, neutečeme jim ani tady.

GMO je zatím jen hrozba, byť reálná, zato rozsáhlá těžba živičných či ropných písků, je absurdní skutečnost. Absurdní proto, že do těžby a zpracování musíte víc ropného ekvivalentu vložit, než ropy získáte a dopravíte tam, kde ji potřebujete. Je to jedna z nejšpinavějších a nejnákladnějších metod těžby ropy na světě, ale v kanadské ekonomice hraje velkou roli. V kanadské Arktidě jsou jedny z největších světových zásob ropy o objemu 30 miliard barelů prokázaných rezerv. Pro srovnání: světová těžba ropy činí asi 90 milionů barelů denně, takže teoreticky tu jsou světové zásoby na deset let.

Z Kanady pochází přes 40 procent dovozu ropy do USA. V severní části kanadské provincie Alberta ji těží zejména americká společnost Exxon-Mobile. Je záhada, jak se daří udržovat ekonomicky tuto těžbu v chodu. Je důsledkem snů o růstu ceny ropy nad 200 dolarů, které se vynořily těsně před krachem finančních trhů v roce 2008. Když se pak cena ropy propadla pod 40 dolarů, ocitli se zdejší těžaři rázem na horním okraji seznamu těch, kdo nemohou pokles ceny přežít.

Je to ještě horší. Kanadská ropa je nejen nejnákladnější z hlediska těžby, ale zároveň se prodává s nejnižší cenou. Je zatížena průměrným diskontem 15 dolarů proti americké WTI, to znamená, že i nyní se prodává v pásmu 40 dolarů za  barel.

Vedle toho na loňské Pařížské klimatické konferenci OSN vznikly dohody, podle kterých by měla většina zásob fosilních paliv zůstat v zemi, chceme-li zabránit zvýšení globálních teplot o méně než o 2 stupně Celsia. Takže ztráty těžařů v Kanadě se kumulují a zároveň mizí vyhlídka, že by to mohli někdy zvrátit. Pokud by k tomu došlo a my byli svázáni smluvně s Kanadou, může se stát, že nám přišijou nějakou tu „překážku v podnikání“, aby ztráty uhradili z veřejných rozpočtů.

Náklady těžby jsou dány tím, že se odehrává na nehostinném severu provincie Alberta. Vlastní surovina představuje mazlavou hmotu živice nasáklé do křemitého písku v poměru 1:10. Hustá surovina v chladném prostředí se dá zpracovat a transportovat jen po zahřátí a chemických úpravách, to znamená, že jde o energeticky náročný proces.

Energetický přínos takové těžby lze vyjádřit ukazatelem energetické návratnosti investice (EROI). Studie o budoucnosti kanadských ropných písků, kterou na začátku letošního roku otiskl Oxford Institute for Energy Studies, připomíná, že pokusy posunout energetický výnos této suroviny nad EROI 1,0 (víc získáme, než vložíme) vytrvale selhávají. Naštěstí se neuskutečnil ten, který byl plánován v 50. letech, že by se v ložisku uskutečnil podzemní jaderný výbuch, který by dodal jednorázově velké množství  energie ve prospěch těžby.

Obchodní smlouva CETA s Kanadou, stejně jako pravděpodobně nerealizovatelná TTIP,  je dojížďákem zapadající epochy, která by ještě ráda na nějaký čas zabrzdila běh dějin. Budoucnost světa není spojena s volnými trhy, právě naopak, obchod bude doplňkem ekonomiky na krátké vzdálenosti. To samozřejmě nevyhovuje těm, kdo ovládají svět na dobíhajících principech. Jenže moc ropných firem a dalších neoliberálních monster už klesla natolik, že nemohou diktovat. Zádrhele kolem CETA jsou toho dokladem.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.