Všechno směřuje k tomu, že letos bude schválena nová evropská směrnice o obnovitelné energii RED II, jejímž hlavním rysem bude demokratizace energetiky, větší prostor pro samovýrobce a decentrální zdroje. Má usnadnit splnění klimatických cílů, posílit energetickou nezávislost domácností a obcí a čelit energetické chudobě.

Přípravy směrnice RED II vstoupily do závěrečné fáze, informovali na tiskovce v Praze zástupci Komory obnovitelných zdrojů energie (KOZE), předseda Štěpán Chalupa a Martin Bursík ve funkci poradce. Chalupa je členem předsednictva Evropských federací asociací obnovitelných zdrojů EREF, má svou kancelář v Bruselu a je tedy u zdroje. „Sledovali jsme to, přicházeli jsme tam s nějakými pozměňovacími návrhy,“ informoval Bursík.

Klíčová jednání nyní dospěla do bodu, kdy se na obsahu směrnice shodla skupina odborných zástupců členských států COREPER. Jde o méně známý orgán, který připravuje podklady pro rozhodování Evropské rady všude tam, kde se to neobejde bez vyjednávání. Jeho členy jsou odborníci zprostředkovaní diplomatickými zastoupeními jednotlivých zemí při EU. Je obvyklé, že když se dohodnou zde, další zásadní změny už nejsou pravděpodobné.

Také toto kolo vyjednávání o budoucnosti obnovitelných zdrojů a snižování energetické náročnosti v EU bylo dlouhé a intenzívní. Státy V-4 uspěly se svým sypáním písku do soukolí, když prosadily, že závazný cíl EU v rozšiřování podílu obnovitelných zdrojů bude závazný jen pro unii jako celek, ale jednotlivé členské země si pak mohou vyhádat, v jakém rozsahu se chtějí solidárně podílet. ČR si udržela svoji extrémní pozici a nadále bude členskou zemí, po které se toho chce nejmíň.

Uvedený závazný cíl EU stanovuje, že podíl obnovitelné energie (nejen elektřiny, ale i tepla a v dopravě) dosáhne 32 % do roku 2030. Evropský parlament chtěl víc, národní státy míň, jedná se o kompromis. Kdyby se mechanicky pokračovalo v postupu, který byl zvolen v dobíhajícím období, pak bude podle výpočtů české Komory obnovitelných zdrojů energie stačit, když ČR zvedne podíl energie z OZE na necelých 23 %. To by znamenalo, že cíl ČR bude znovu ze všech členských států nejnižší. Mimochodem, stav českého ovzduší je čtvrtý nejhorší v EU.

Poslední statistika ministerstva průmyslu říká, že roku 2016 podíl obnovitelných zdrojů u nás tvořil jen 14,89 %. Tady bych poznamenal, že je to výsledek naší stagnace z posledních let, na které se podepsal nepřátelský vztah centrálních dodavatelů k energetické decentralizaci. Politici zase měli z nějakého důvodu strach o erozi poptávky po jaderných elektrárnách. Nechuť centrálních energetiků proto snadno našla podporu v politické sféře, takže hlavním cílem předpisů pro obnovitelné zdroje bylo přesvědčit veřejnost, že je to nemravné, a dokázat, že to nejde.

Kdybychom však nástup obnovitelných zdrojů považovali za součást další průmyslové revoluce, proč si říkáme o odklad našeho startu? Abychom měli jistotu, že do toho vstoupíme jako poražení?

Podíl obnovitelných zdrojů energie v ČR byl teď tažen hlavně spalováním biomasy. Tam už moc dalšího prostoru není, naráží na konkurenci potravinářského a krmivářského využití zemědělské půdy. Víc nabízí technologická modernizace energetiky, jako je kombinovaná výroba tepla a elektřiny, zvyšování energetické účinnosti a úspory. Ale hodně nabízí také větší využití větru a slunce. Technologie kolísavých zdrojů dostaly další impulz souběžným nástupem elektrických aut, který pomáhá snižovat náklady skladování elektřiny. Chystá se také skladování tepla.

Nový evropský „energetický balíček“ složený z několika směrnic a novelizací má 1700 stran. Přes léto se musí tahle bichle doladit a přeložit, aby se mohla v polovině října projednat v Evropském parlamentu. Pokud jej pak ministři energetiky (u nás ministryně průmyslu) do konce roku potvrdí, revoluce v energetice může vypuknout.

I kdyby český cíl zůstal na dnes odhadované úrovni, je to závazek zvednout podíl obnovitelných zdrojů o polovinu. Největší rezervy jsou ve větrné energii. Je tu spousta nevyužitých lokalit, kde lze zvýšit nasazení tohoto zdroje 7 krát, soudí dokumenty KOZE. Nabízí se také větší využití střešních fotovoltaických panelů pro domácnosti, sluneční ohřev vody, tepelná čerpadla, nastartování geotermálních zdrojů.

Otazníky jsou nad lány řepky. S biopalivy se nadále počítá, žlutý mor se zdá být nesmrtelný. Tady evidentně nejde o klima, ale jen o další formu zemědělských dotací. Ale požadovaného podílu biopaliv lze dosáhnout také sofistikovanějšími chemickými nebo biologickými postupy (biopaliva druhé a třetí generace) nebo syntézou pohonných hmot z bioplynu.

Směrnice má zavázat členské státy k tomu, aby podpora byla nasměrována k co největší integraci obnovitelných zdrojů do trhu s elektřinou. Mohla by to být kombinace aukcí a zeleného bonusu. Členské státy mají dostat právo organizovat aukce i pro konkrétní technologie, aby se povzbudil vývoj určitého zdroje a v síti se to lépe doplňovalo. Pro malé instalace a demonstrační projekty (snad až do 50 kW) by měly platit výjimky z administrativních předpisů. Něco malého na střechu jen na ohlášení...

Samovýrobci (prosumers) dostanou právo vyrábět, spotřebovávat, ukládat a prodávat přebytky. Budou mít zajištěný nediskriminační přístup na trh, pokud nejde o primárně komerční činnost. Členské státy přijmou opatření, která mají pomoci energetickým komunitám, obcím. Tady však bude třeba co nejcitlivější ladění, aby se toho nezmocnili převlečení velkovýrobci, jak se stalo loni v Německu.

Nicméně, povolovací proces bude zjednodušen a aukce mohou mít specifická kritéria, aby komunity mohly snadněji soutěžit o podporu s ostatními účastníky trhu. To je ta revoluce, to je ta demokracie energetiky. Peníze za energii zůstanou tam, kde vznikla, a mohou být základem finančního zajištění dalších lokálních projektů. Právě tohle může být bod zlomu, za kterým už to nejde zastavit.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele