Třikrát rychleji než eurozóna roste česká ekonomika podle předběžného odhadu Českého statistického úřadu. V prvním čtvrtletí vzrostl český HDP o 2,9 procenta ve srovnání se stejným obdobím loňského roku. Ještě nadějněji vypadá srovnání s koncem loňského roku, kdy růst za pouhé tři měsíce dosáhl 1,3 procenta.

Rok má měsíců dvanáct, což lze použít pro celoroční propočet. Vhodná je však i opatrnější úvaha, že za delší dobu se toho může víc stát, k lepšímu i k horšímu. Například může padnout vláda a navážou vysoce manipulativní a neregulérní volby, které budou spíše soubojem jednotlivých složek mocenského aparátu, všichni proti všem. Na kalendáři přestane záležet, a tak přijdou už v době katastrofálního prázdninového sucha uzavřeného tisíciletými povodněmi.

Ale i kdyby to bylo „doma dobrý“, v Americe dospěje rozklad vlády do takové fáze, že se začnou všichni vzájemně odvolávat z funkce. Fed prudce zvedne úrokové sazby, aby zabránil výprodeji státních dluhopisů a devastaci dolaru. Zadlužené rozvojovky se zhroutí, dalším budou chybět příjmy ze stále lacinější ropy. ECB nařídí zpomalený režim měnových trhů a prakticky zmrazí transakce páru dolar a euro, neboť nebudou smět probíhat rychleji než desetkrát za sekundu. Ochromené obchodování rozhodí burzy a digitální kverulanti zveřejní data potvrzující masívní podvody.

Vzniklý chaos povzbudí zastánce ústupu dopředu. V EU se zmobilizuje francouzsko-německý motor a svolá krizový summit, který dá podnět k urychlení politické integrace jádra, tedy šestky zakládajících členů EHS (ještě Benelux a Itálie). Vytvoří společný krizový výbor a zavede alternativní fiktivní platební instrument „severní euro“ (v českém tisku ihned přezdívané „seuro“), ve kterém budou účtovány vklady do společného fondu strategické stabilizace, tvořícího základ společného rozpočtu. Kohoutky evropských fondů se uzavřou, na hranicích nového jádra se objeví jednotky společné severní armády.

Ale i kdyby se nic takového nestalo, fakt, že ekonomika roste a volby jsou tak jako tak na obzoru, vyžaduje péči dobrého hospodáře. Jde o to, aby se dobrých výsledků zmocnili ti praví, zatímco ti nepraví (výraz „leví“ se zde nehodí), byli s nasazením odborného úsilí odkopnuti. Na odborné úsilí už došlo, jak je patrné z toho, že to probíhá zhruba stejně jako v Americe. Na každou dobrou zprávu jedno pěkné podezření. Nemusí se potvrdit, stačí, když se stále intenzivněji vyšetřuje. Podstatné je, aby celý proces zůstal pod kontrolou, to znamená, že vyšetřují se jen ti druzí. Nechají se mluvit, a pak se shrne, že nedokázali vysvětlit.

Tolik pro ty mladší, kteří se v tom ještě tolik nevyznají. A teď k té ekonomice.

Uvedený předběžný odhad růstu HDP o 1,3 procenta mezi posledním čtvrtletím loňského roku a prvním čtvrtletím toho letošního je po odečtu inflace, která na začátku roku vyskočila na nějaká dvě procenta. Kdybychom tedy chtěli zmíněný údaj ČSÚ o růstu HDP vyjádřit v běžných cenách, museli bychom inflaci přičíst. To nás vyhodilo nad tři procenta. A pokud někdo chce vyjádření v dolarech, jak je to běžné pro mezinárodní srovnání, je nutné přičíst posílení CZK proti USD. V úterý před polednem byla koruna na 23,929 CZK/USD, což je růst asi o čtyři procenta proti konci roku. Takže v dolarovém nominálu už jsme s HDP za čtvrt roku o víc jak sedm procent výše.

Porovnejme to s vývojem ve stávajícím jádru evropské integrace, tedy v zemích se společnou měnou. Evropský statistický úřad ohlásil už na začátku května předběžný bleskový odhad růstu HDP za první čtvrtletí o 0,5 procenta ve srovnání s posledním čtvrtletím loňského roku. Je to skoro třikrát méně než českých 1,3 procenta.

Ve srovnání s eurozónou už nám posilování koruny proti dolaru moc nepomůže, protože euro posilovalo také. V úterý před polednem bylo euro na 1,1045 USD/EUR, tedy nejvýše od listopadu loňského roku, což je to též, jako od prezidentských voleb v USA.

Kam se koruna vypraví dál? Proti euru už prorazila hladinu, na kterou sestoupila hned po uvolnění intervencí, aby pak podlehla prodejům těch, kdo se chtěli vleklé korunové sázky zbavit. Jenže těch, kdo prodávají, nakonec nebylo mnoho. Nezapomeňme, že ČNB bezstarostně nainvestovala do snížení kurzu české měny asi 2,1 bilionu korun, z toho polovinu letos, kdy už toho vlastně chtěla nechat. Kdyby investoři, kteří to od ní kupovali, náhodou zahlédli můj komentář a zpanikařili v domnění, že vím více než oni, koruna během pár minut přestane existovat. Naštěstí čtou raději oficiální statistiky, a mohli tak dospět k závěru, že teď nemá smysl honit halíře, když jsou na cestě celé koruny.

V úterý před polednem už byla česká měna na úrovni 26,404 CZK/EUR a posílila oproti hladině 27,00, kterou hlídala ČNB, o dobrá dvě procenta. Na investičních portálech jsem našel opakované úvahy, že posilování může ještě zrychlit, protože centrální banka začíná zvažovat, že při posuzování inflace vezme do úvahy nejen vývoj cen ve sledovaném koši zboží a služeb, ale i prudký růst cen nemovitostí. Ceny nových bytů prudce rostou, prý dokonce o 15 procent ročně.

Proč dolar naopak klesá? Je v tom trocha ekonomiky, poslední údaje o hospodářském růstu zaostávaly za očekáváním. To se může stát, například byla zima. Jenže důležitější je zjištění, že prezident Donald Trump má svázané ruce narůstajícím množstvím konfliktů, neboť opozice vycítila šanci, že tyhle volby neprohrála definitivně. Ve světě to berou vážněji než doma, neboť pokles dolaru je současně provázen rekordním růstem kurzů na amerických burzách.

I tohle je zajímavá americká zkušenost, ze které se lze poučit. Doma nakonec můžeme ty strkanice nějak ustát. Ale z venku to nevypadá nejlíp. Může převládnout nálada: Dál od nich, nedá se jim věřit. Nehladit, nekrmit.

Zbyněk Fiala