Zima je na krku. Čeká nás prosolená břečka, ve které se protáčejí gumy, a účty za elektřinu a plyn, nad kterými se protáčejí panenky. Nemá cenu rozebírat, že Česko je v zajetí uhlobaronů a energetických velmožů, kteří dokázali vyvařit z nejlevnější výroby nejdražší tržní ceny. A vláda to dokázala doplnit strašlivými výdaji z rozpočtu, takže k nejvyšším cenám jsme přidali ještě nejrychlejší růst státního dluhu.

Není pravda, že se o tom nesmí mluvit. Může, ve sněmovně se to teď probíralo – a občas i hřmělo – dnem i nocí v debatě nad návrhem na vyslovení nedůvěry vládě. Pysky se třepily, ale co z nich lezlo, to se nikdo nedozví. Máme sice svobodu slova, ale tuto svobodu vlastní pár oligarchů a jejich média. Nemají důvod zpochybňovat něco, co jim tak vyhovuje.

Z největšího srabu nám občas pomůže Brusel. Prožívá sice podobné konflikty jako u nás, ale nabízí trochu dynamičtější vývoj a občas z něj vypadne něco pozitivního, s čím se dá pracovat. Teď například nové příležitosti, jak vyklouznout ze škrtidla energetického trhu. Pomocí vlastní výroby, pochopitelně.

Samozřejmě, že Brusel může za ty strašidelné ceny elektřiny centrálních dodavatelů. Jsou produktem úmyslně protlačované naivní úvahy, že nejlevnější řešení nalezne trh na společné energetické burze. Připomeňme, že cena elektřiny vzniká na základě ceny z nejdražšího zdroje, který ještě našel poptávku. Tou je dnes elektřina z plynových zdrojů.

Ale jaká je v tom dnes role skutečného trhu? Žádná. V Evropě nejběžnější a nejlevnější ruský plyn je omezován sankcemi, plynovod Nord Stream II byl vyhozen do vzduchu, a pokud se něco z Ruska doveze, tak tajně v podobě kapalného plynu, který vypadá úplně stejně jako ten americký. Dokonce je i stejně drahý.

Jenže elektřinu si mohu vyrábět i sám. A chystaná reforma trhu s elektřinou, která byla dohodnuta 17. října v Bruselu ministry průmyslu a energetiky, rozšiřuje prostor pro takovou výrobu mimo dosah centralizovaných zdrojů.

S energetickou burzou a jejími mechanismy tahle reforma nepohnula ani o chlup. S jinými věcmi ano. Zvyšuje se ochrana koncového zákazníka a počítá se s větší rolí obnovitelných zdrojů, které jdou mimo tento systém. Nejde o žádné zázraky, spíše shrnutí nejlepší praxe ze zemí, kde už to z větší části funguje. Já to četl z té zastíněné strany. Je to zároveň výčet toho, čemu u nás velcí hráči účinně brání, aby nepřišli o extrémně výnosný trh s drahou elektřinou.

Zatím známe jen základní obrysy reformy, které mohou být ještě ovlivněny Evropským parlamentem, a pak pochopitelně premiéry a prezidenty v Evropské radě. Výčet dohodnutých opatření nabízí přehledně David Tramba v Ekonomickém deníku. (ZDE)

Státní dotace obnovitelných zdrojů a jádra může mít podobu rozdílové smlouvy (contract for difference), která při nízkých tržních cenách pomůže výrobci, aby dosáhl na dohodnutou návratnost investice, ale zavádí i cenový strop. Nadměrný zisk nad tímto stropem musí výrobce odevzdat státu a lze jej pak použít na dotace spotřebitelů nebo na podporu obnovitelných zdrojů či jiná opatření ve prospěch snížení nákladů konečných zákazníků. Tato "dvousměrná" metoda (cenová podlaha a strop) je povinná pro všechny případy podpory v dlouhodobých kontraktech.

Jinou formou zajištění výnosu z obnovitelného zdroje je dlouhodobá smlouva o přímém nákupu elektřiny od výrobce (Power Purchase Agreement, PPA) distributorem nebo obcí či městem, obyčejně na 3 až 15 let. Uzavírá se na začátku investice a je důležitá také pro úvěrující banku, že bude z čeho splácet půjčené peníze. Je to nejlepší urychlovač rozvoje obnovitelných zdrojů a komunitních projektů, protože výrobci si prostřednictvím PPA vyjednají garantovaný výnos a spotřebitelé zase dlouhodobou cenu. Platí to zejména pro investičně náročné projekty jako jsou solární nebo větrné parky. (ZDE)

Evropská rada ministrů průmyslu se na zmíněném jednání dohodla, že členské státy podpoří využívání dohod o nákupu elektřiny tím, že odstraní neodůvodněné překážky a nepřiměřené nebo diskriminační poplatky. Stát může podporovat systémy záruk. Podporováno je také sdružování poptávky po PPA. (ZDE)

Jedním z úkolů, který tato reforma trhu s elektřinou přináší, je tedy právě tato podpora sdružování poptávky pro smlouvy o nákupu elektřiny. To je důležité pro posilování cenové stability. Pro stabilitu energetického systému je zase důležité sdružování výrobců, aby mohli nabídnout funkci agregátora, který by z těch tisíců fotovoltaických panelů, na které různě svítí a nesvítí, udělal plynulejší tok elektřiny.

Čím víc budeme mít chytrých elektroměrů, které měří průběžně jak odběr ze sítě, tak dodávky z fotovoltaiky a dalších vlastních zdrojů do sítě, tím častěji budeme moci využít další novinku zaváděnou touto reformou. Tou je právo koncových zákazníků uzavírat smlouvy s dynamickým určováním ceny elektřiny podle aktuální situace na trhu. Pak se dá využít toho, že na spotovém trhu se mění cena elektřiny každou půlhodinu, nebo i v kratším intervalu. Praktický příklad: V poledne je elektřina levná, protože vyrábějí všichni, lze tedy výhodně nakupovat pro dobíjení baterek. Večer je odběrní špička a elektřina je drahá, proto čerpám z baterek.

Zatímco v Bruselu se o těchto věcech mluvilo abstraktně, v Praze proběhl veletrh moderní energetiky Smart Energy Forum, kde to bylo k vidění. Byly tam novinky fotovoltaiky ze všech stran, včetně všech krabiček a vychytávek, nabíječek, baterek nebo tepelných čerpadel. (ZDE)

Nejsem specialista, můj pohyb po veletrhu byl dost náhodný. Tohle jsou tedy náhodné perly. Zrovna pro tu práci s dynamickou cenou elektřiny nabízí česká technologická firma SOMI propojení fotovoltaiky s umělou inteligencí. Ta sleduje předpověď počasí, spotové ceny na trhu, stav baterie a zvyky domácnosti nebo podniku, a z toho vyhodnotí, jak nejvýhodněji rozdělovat elektřinu z panelů nebo pořizovat nákupy ze sítě. Programátorem této umělé inteligence je Martin Branný.

Uvedený systém má výrazně zkracovat ekonomickou návratnost investice do fotovoltaiky někam k pěti letům. I když mě u jiného stánku varovali, ať na taková čísla nedám, protože každý individuální systém je jiný. Ale něco na tom bude, SOMI roste, nabírá lidi a chce mít letos tržby kolem tří miliard korun.

Na komunitní energetiku se chystá Benekov podnikatele Leopolda Bendy z Horního Benešova. Před časem jsem ve firmě natáčel Nedej se (ČT 2) o komunitním projektu na Opavsku, který tam pomáhá organizovat. Tenkrát byl jeho výrobní novinkou domácí kombinovaný agregát na výrobu tepla a elektřiny ze štěpky, letos to byl menší domácí větrník s výkonem do 3 kW. Ale Benekov se zabývá hlavně ucelenými systémy, jak to všechno propojit a řídit.

Na zákon o komunitní energetice jsou tam pěkně natěšeni. Chápou, proč to vázne. Lobbisté z centrální energetiky do toho hážou vidle silou hodnou oštěpařských olympioniků. Snaží se zabránit navrtání přiliš velké díry do extrémně lukrativního trhu s elektřinou. Ale jsou tu bruselské termíny, na které je vázána pomoc z evropského Modernizačního fondu. Zákon musí být venku do konce tohoto roku a platit nejpozději po dalším roce. Čeká nás tedy posledních 14 měsíců zdržení. To už se dá vydržet, jak se říkalo na vojně, i s holým zadkem na rozpálených kamnech.

Stánek Solar z Družstevních závodů Dražice – strojírna mě zaujal elegantním bateriovým systémem, který je schopen pracovat i při nízkých teplotách, tedy když o to jde nejvíc, v zimě. Jejich specialitou je kombinace akumulačních kapacit baterky a boileru. Ale také oni jsou dnes hlavně instalační firmou, která dává dohromady ucelené systémy ze špičkových dovezených prvků. Podstatná je česká záruka – berou to na sebe. Kdybyste se chtěli hádat osobně, je to jen cesta do Benátek nad Jizerou.

Nakonec si nechávám hvězdu ochablého třpytu HE3DA. To je ta baterka s nanomateriály a 3D uspořádáním, čímž se liší od malých ruliček velikost AA, ze kterých je poskládáno všechno ostatní. Baterka HE3DA je bezpečná, nehořlavá a téměř stoprocetně recyklovatelná. Dá se rozebrat na znovuvyužitelné prvky i ručně, za pár minut. Také o HE3DA jsem před časem natáčel v malém závodě v Letňanech.

Nový velký závod Magna Energy Storfage (MES) mají v severomoravské Horní Suché a už dávno měl běžet naplno, leč stále spíše pokulhává a vyrábí kusovku. Originální konstrukce baterky vynálezce Jana Procházky, který má stěny polepené patenty z celého světa, je prostě náročnější, než se zdálo. Poslední zpráva: Největší problém je se separátory, které se vyrábějí v Letňanech a vozí do Horní Suché. Výrobu je třeba přenést na Moravu a rozšířit. Má to řešit investice srovnatelná s tou úvodní. Ale tohle už je prý zvládnutelné v krátkém čase.

Neměl bych zapomenout ještě na jednoho důležitého českého partnera, se kterým se přímo nesetkáte, ale pomůže vám. Je to Česká fotovoltaická asociace, která na svém stánku nabízela hlavně Spotřebitelský fotovoltaický kodex. Ptejte se, zda firma, na kterou se chcete obrátit s instalací, tento kodex dodržuje. Nebo se neptejte, a pak se nedivte.

V uvedeném kodexu jsou docela podstatné detaily. Například, že po celou dobu instalace bude přítomná aspoň jedna osoba, která složila úspěšně zkoušku profesní kvalifikace Elektromontér fotovoltaických systémů, kterou provádí Cech akumulace a fotovoltaiky. Tedy žádní kutilové, kteří se to učí u vás na střeše, aby pak nabídli příležitost hasičům, kteří se potřebují naučit hasit fotovoltaický požár.

Jak vidíte, dole je to na ten impulz z Bruselu docela připraveno. Vaše elektřina může být opravdu levnější, i když se budou „velcí klucí“ stavět na hlavu.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele