Podmínka odstupujícího premiéra Silvia Berlusconiho, že nejprve musí být schválen balík reformních opatření, bude splněna bleskově. Senát chce hlasovat v pátek, sněmovna v sobotu a v neděli by mohla mít Itálie Berlusconiho z krku.

Tohle už se prostě nedalo ustát. Uhýbavé stanovisko premiéra Silvia Berlusconiho, kterým reagoval na středeční porážku v hlasování nad státním závěrečným účtem, nabídlo finančním predátorům jedinečnou příležitost k rychlému výdělku. Prodejní panika majitelů italských státních dluhopisů vyhnala výnosy do splatnosti nad 7 procent, tedy na úroveň, které se dá odolávat jen týdny. Začalo se mluvit o bezprostředním rozpadu eurozóny. Rozhořel se konflikt, zda ECB, vedená prvních pár dní italským prezidentem Mariem Draghim, může přes odpor Němců intervenovat ve prospěch italských dluhopisů a dále zvyšovat děsivé ztráty ve svém portfoliu.

„Trh testuje odhodlání správců eurozóny," komentoval to hlavní ekonom globální pojišťovny AXA Eric Chaney, píše Bloomberg. „Itálie je teď hlavním bojištěm krize."

A byla by to krize řádově větší, kdyby se opravdu rozhořela, protože Itálie dluží víc než Řecko, Španělsko, Portugalsko a Irsko dohromady. Je to také země, která neváhala před vstupem do eurozóny používat k vylepšení státních financí strukturované dluhopisy, tedy nejrůznější deriváty. Jejich hlavní vlastnost spočívá v tom, že mlhavé budoucí příjmy vydávají za jistotu v kapse, zatímco jistotou je pouze ona ohlodaná budoucnost.

Berlusconi sice ohlásil, že se chystá rezignovat a nechce už kandidovat v předčasných volbách, které budou nejspíš v únoru. Nebylo však jasné, co bude mezi tím. Na krizovém summitu EU, který se konal 26. října, Berlusconi slíbil plán na radikální snižování státní zadluženosti Itálie, ale podporu pro to neměl - jak se ukázalo - ani ve vládních řadách. Avšak politická scéna nyní rychle pochopila, jaká šance se tu konečně naskytla v podobě Berlusconiho demise. Najednou to nikdo nechtěl zmařit. Tak se zrodilo rozhodnutí urychlit schvalování úsporného balíku a zkrátit přechodné období na pár dnů.

Na trhu to mělo okamžitý efekt a ceny se začaly zase obracet. Ostatně, zhruba stejně to proběhlo ve Španělsku, kdy před několika měsíci nápor trhu zastavila až demise premiéra a pád vlády. Dalším testem měla být dnešní aukce na jednoroční dluhopisy o objemu 5 miliard euro a v pondělí na pětileté bondy za 3 miliardy euro, bez kterých se ze státní kasy přestanou sypat peníze. Dosavadní ztráty z děsivého růstu výnosů nesli investoři na sekundárním trhu, hlavně ti, kdo si dluhopisem vylepšují hotovostní tok a prodávají, protože musí - potřebují peníze, nebo naopak nesmí překročit určitou míru ztráty (mají nastaven stop-loss, který spouští prodej při určitém poklesu automaticky). Teď se půjdou do vřavy státní finance s primární emisí, nejspíš však s ECB za zády. Jednoroční dluhopisy nakonec byly prodány všechny a za 6,08 procenta, takže ohnisko požáru už zřejmě ochabuje. Rychlá reakce politické scény tady byla účinná. Trh pochopil to, co si Berlusconi načmáral na kousek papíru a zachytil fotoreportér s dlouhým objektivem - „politický obrat", „rezignace", „prezident" a „řešení".

Opakovaně se tak ukazuje, že demokratický deficit je ještě horší než ten rozpočtový, protože tam, kde je parlament jen operetní scénou, které se nesvěřují vážnější kusy, jsou jakákoliv úsporná opatření marná. Ať jsou záchranné čluny úspor a reforem sebenadějnější, korupce do nich spolehlivě navrtá díru.

Podobný pocit narůstá také z rozpočtové krize, která znovu kvasí ve Washingtonu. Dvanáctičlenný zvláštní výbor, sestavený z členů Kongresu za obě politické strany, marně hledá dohodu nad plánem úspor v nadcházejícím desetiletém období, kterým je podmíněno další navýšení dluhového limitu pro federální finance. Prezident Barack Obama se poučil z letní tahanice nad stejným tématem, která ho připravila o politické body a odjíždí na summit APEC do Honolulu. Má za to, že Republikáni se sami odkopou, když budou nadále hájit daňové úlevy pro nejbohatší a tlačit na úspory hlavně přes programy pro nejchudší. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina by dala přednost tomu, kdyby si bohatí naopak připlatili. Vedle toho má Obama ještě jeden trumf v rukávu, bude jím závěrečné setkání s čínskou stranou. Dnes bychom řekli, s bankéřem, který to až dosud platil.

Publikováno se souhlasem vydavatele.