Mimořádně zajímavou událostí byl úterní webinář s Myclem Schneiderem, vedoucím autorem a koordinátorem každoroční Zprávy o stavu jaderného průmyslu ve světě. Do českých souvislosti nás pomohli přivést Edvard Sequens, konzultant pro energetiku spolku Calla, a Karel Polanecký, energetický expert Hnutí DUHA. Zprávu snadno najdete na webu pod názvem World Nuclear Industry Status Report 2021.

Je tam spousta zásadních zjištění. Nové kapacity už se staví málo, většinou jen v Číně a Rusku. Průměrný věk funkčních reaktorů narůstá. Česko je blízko světového průměru 30 let, USA už jsou na 40 letech, ale Čína je teprve v rozběhu s 8 lety. Podíl jádra ve světovém energetickém mixu klesl za deset let zhruba na polovinu. Od roku 2010 se produkce jaderných elektráren nezměnila, zatímco elektřiny z obnovitelných zdrojů (bez hydroelektráren) přibylo ohromujících 2 386 TWh. Pro srovnání, roční energetická spotřeba Česka je 70 TWh. V Evropě byly v loňském roce obnovitelné zdroje absolutně největším výrobcem elektřiny.

Zajímavé je zejména porovnání nákladů na různé energetické technologie mezi lety 2009 a 2020, které najdete na straně 293. Solární panely jsou o 90 procent levnější, větrníky o 70 procent, zemní plyn (čo bolo, bolo) o 30 procent, uhlí je na svém, ale jádro je o třetinu dražší. Podle Mezinárodní energetické agentury IEA bude trendový pokles nákladů obnovitelných zdrojů pokračovat i v příštích desetiletích. Pevninové větrníky mají být za deset let znovu o polovinu levnější a soláry o 40 procent. Roku 2050 mohou celkové náklady solárů od kolébky po hrob (LCOE) činit 19 dolarů za megawatthodinu, zatímco elektřina z jádra by vyšla na čtyřikrát tolik (92 dolarů). I ten vítr bude stát méně než polovinu (40 dolarů) a lze jej postavit řádově rychleji. Jeden gigawatt solárů může být vybudován i s přípravami za dva roky, zatímco jaderná elektrárna asi za deset let, a ještě bude čtyřikrát dražší.

Rychlost výstavby obnovitelných zdrojů je stejně důležitá jako nižší náklady. Klima vyžaduje rychlou reakci, vysvětlil Mycle Schneider, když došlo na dotazy z publika. Je to tedy otázka strategie. To mě trochu zneklidnilo, v tom jsme byli vždycky slabí.

Když odložíte reakci na klimatickou krizi o patnáct let, poškodíte ostatní, poznamenává Schneider. Času je kriticky málo. Chcete investovat obrovské peníze do něčeho, co jiným škodí?

Je to tedy také otázka hodnot. Dokonce i ve Francii, kde mají dvě třetiny elektřiny z jádra, lidé dávají vyšší rating solárům a větrníkům než jádru. To musí ovlivnit i politiky.

Výstavbu nových jaderných bloků lze nahradit prodlužováním životnosti těch existujících. Tak to probíhá mnohde ve světě. Prodlužování životnosti jaderných elektráren je však spojeno s vyšším rizikem selhání. Jsou tam tisíce součástí, které nemůžete zkontrolovat všechny, zdůrazňuje Schneider.

Když si sednete do auta, kterému je čtyřicet let, už taky nemá všechno v pořádku. V jaderných elektrárnách to vidíme na prodlužování odstávek u těch starších. Obyčejně jsou dvakrát delší, než zabere obvyklá výměna paliva. To snižuje jejich produktivitu. Jenže jaderná elektrárna je stavěna proto, aby běžela co nejdéle na maximum. Řada elektráren, které investovaly do obnovy licence, nakonec upustila od dalšího provozu, už se nevyplatil.

Likvidace vysloužilých jaderných elektráren je nesmírně obtížná a nákladná. Cílem je uvolnit území pro jiný projekt, ale to se dosud podařilo jen u dvaceti takových elektráren. Vesměs šlo o netypické malé elektrárny nebo takové, které běžely jen krátce. Likvidace elektrárny může zabrat více času než výstavba a následující provoz. Je to nejdelší fáze jejího životního cyklu, a může být i nejnákladnější.

Nyní vidíme v přímém přenosu pokusy o likvidaci havarované elektrárny v japonské Fukušimě. Schneiderova zpráva tomu věnuje obsáhlou kapitolu. Reaktor, ve kterém se roztavilo jádro, postup extrémně komplikuje. Odhady, kolik to nakonec může stát, se liší o stovky miliard dolarů. Zatím se tam chystají zbavit aspoň kontaminované vody, které mají milion kubíků. Asi 70 procent tohoto objemu se musí nejprve zbavit radioaktivní složky, a potom stokrát naředit, než se vypustí zpátky do moře. Bude to trvat 30 let.

Jedna z otázek z publika pro Mycla Schneidera byla obzvlášť zajímavá. Jak to vysvětlit veřejnosti, že jádro opravdu není to neschůdnější řešení?

Radí odpovědět otázkou: Je snazší uložit jaderný odpad na 100 tisíc let, nebo uložit elektřinu ze solárních panelů na 25 hodin? Energetická revoluce má za sebou celé desetiletí, dávno není něčím, co možná bude. Znamená změnu od systému postaveného na vertikální integraci, s velkými centrálními zdroji, jejichž výkon se rozvádí přenosovou sítí na velkou vzdálenost, k systému s horizontální integrací.

Musíme se na tento systém dívat jako na orchestr, kde taky není jen jeden nástroj. Důležitá je souhra a koordinace, nejen samotná výroba. Množí se možnosti akumulace energie v bateriích, setrvačnících, v podobě tepla nebo chladu. K tomu se přidává řízení poptávky, aby se přizpůsobila kolísavým zdrojům. Nebo zapojení elektrických aut. Kdyby se začala nabíjet ve stejný okamžik, síť se zhroutí. Proto se to musí vyřešit inteligentně, ale pak budou elektrická auta významným hráčem při stabilizaci sítě.

Klíčovým slovem pro budoucnost je flexibilita, pružná reakce. Například chování domácností, které jsou výrobci i spotřebiteli elektřiny, může hodně přispět k flexibilitě. Je zajímavé, že Německo s vysokým podílem obnovitelných zdrojů mělo v loňském roce méně případů nedostatečnosti sítě než jaderná Francie, uvádí Schneider.

Hodně může pomoci regulace. Už vznikla povinnost stavět nové budovy jen jako nízkoenergetické. ale zatím neexistuje povinnost vybavit je fotovoltaikou, přinejmenším ty veřejné. Další regulace by měla zjednodušit a usnadnit zásahy, které se dnes zdají technicky snadné, ale právně a administrativně téměř neřešitelné. Na mé střeše není místo pro soláry, ale na sousedově ano, možná pro tři domy. Mělo by být snadné takové možnosti využít.

Objevují se zcela nová řešení. Například datová centra spotřebují nejvíc energie na chlazení procesorů. Při vyšší teplotě klesá jejich výkon. Když začnou toto odpadní teplo dodávat domácnostem, chlazení si usnadní, a přitom zvýší produktivitu. Vydělají na tom, i když budou teplo dodávat zadarmo. Nebo problém klesající účinnosti solárních panelů za vysokých teplot, jaké jsou třeba v Indii. Začali je chladit vodou a odpar dělá dobře nejen solárům, ale i vlhkosti ovzduší, mikroklimatu. Je příliš mnoho jiných možností než stavět jaderné elektrárny, říká Mycle Schneider.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele