Zatímco státní zastupitelství se snaží její podněty odkládat, občanské iniciativy rozjíždějí vlastní akci, kterou chtějí zkontrolovat položky z uniklého seznamu majetku k vydání. A uvažují vlastní návrh, kde rozhodující slovo nad tímto majetkem zůstane občanům a jejich státu.

Spisovatelka Lenka Procházková není spokojená s odložením svých trestních oznámení na členy vlády v čele premiérem Petrem Nečasem a představitele katolické církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou v souvislosti s přípravou zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi.

Tato trestní oznámení podala, protože je přesvědčena, že členové vlády přistupují k tomuto zákonu neodpovědně a způsobí obrovské ekonomické škody pro stát ve prospěch menšiny obyvatelstva a v případě katolické církve ve prospěch nadnárodní organizace. Protiprávní jednání spatřuje v tom, že uvedené osoby zašly za hranice svých ústavních pravomocí, překročily meze pouhých politických pochybení, zneužívají svého úředního postavení a připravují poškození státu vědomě.

Jak spisovatelka informovala na tiskové konferenci v Praze, svůj boj nevzdává a obrací se na vyšší úroveň zastupitelské soustavy. Text jejího podání je zde:

https://docs.google.com/document/d/1ZMknWn77RQ_y7Wiy0NOqGvS4eQQ361LsunbNYKYqjmc/edit?pli=1

Komu to patří doopravdy?

Na stejné tiskové konferenci se spisovatelka dozvěděla, že v tom není sama. Rozbíhá se akce iniciativ, které se pokusí vykonat občanskou kontrolu majetku určeného k vydání podle seznamu z ministerstva kultury. Není tedy pravda, že takový seznam neexistuje, je však pravda, že je jednostranný, církve si ho samy napsaly, není věrohodný a je mnohdy duplicitní, když požaduje finanční vyrovnání za něco, co bylo ve skutečnosti vydáno už dříve. Krátce, tento seznam nesnese světlo boží, proto s ním ministerstvo nechtělo ven. A proto také někdo zařídil jeho únik do rukou aktivistů, kteří s ním začnou pracovat.

Občanská iniciativa Ne základnám, která předtím úspěšně vedla podobně nerovný boj proti radaru, je připravena koordinovat činnost místních skupin, jejichž úkolem bude prověřit položky ze své obce nebo regionu. Každá z nich převezme příslušnou část seznamu, porovná ji s údaji v katastru, s historickými dokumenty i se svědectvím pamětníků z daného místa, a pokud narazí na nesrovnalosti, zveřejní je. Současně se obrátí na poslance ve svém obvodě, požádá je o stanovisko, a také toto stanovisko rozšíří mezi občany. Vedle toho budou iniciativy udržovat petiční stánek před Poslaneckou sněmovnou a nabízet petice proti navrhovanému zákonu, a to vždy ve středu a pátek, kdy jsou hlasovací dny rozhodujícího třetího čtení. Petiční archy s prvními tisíci podpisů už byly předány sněmovnímu petičnímu výboru.

Průzkumy potvrzují, že proti tomuto návrhu jsou dlouhodobě čtyři pětiny občanů ČR. Občanské iniciativy proto připravují také vlastní návrh zákona o vyrovnání s církvemi, který chtějí nabídnout zákonodárcům. Podle tohoto návrhu by církevní majetek zůstal i nadále majetkem veřejným a byl by k dispozici církvím k duchovní činnosti a poskytování veřejně prospěšných služeb. Jeho případný prodej (nebo použití na jiný účel) by však podléhal předběžnému státnímu souhlasu, jako za Josefa II.

Cesty trestních oznámení

Lenka Procházková původně svá trestní oznámení podala k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které je postoupilo Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1. Obvodní státní zástupkyně Mgr. Šárka Pokorná je však odložila, aniž by věc postoupila k prověření policii.

Spisovatelce se nelíbila taková reakce na riziko „vytunelování“ veřejného majetku a dala proto podnět Městskému státnímu zastupitelství k vykonání dohledu nad dosavadním postupem, kde však také neuspěla.

Nyní tedy podala podnět „ k dohledu nad dohledem“. Konkrétně dala podnět Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze k vykonání dohledu nad činností dohledu Městského státního zastupitelství v Praze. A pokud neuspěje ani tam, je odhodlána ve věci pokračovat u Ústavního soudu.

Kopii svého podání zaslala předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavě Němcové, předsedovi Senátu Milanu Štěchovi a také médiím, včetně ČTK.

Zmetek, který poškodí stát

Spisovatelka Procházková reaguje ve svém podání Vrchnímu státnímu zastupitelství také na fakt, že obě státní zástupkyně, které věc postupně vyřizovaly, byly předtím prokurátorkami bývalého režimu.

„Přestože analogicky s úvahami Ústavního soudu ČR v nálezu sp.zn. I.ÚS 517/10 z 15. listopadu 2010 (týkajícího se soudců – bývalých členů KSČ) považuji bývalé prokurátory protiprávního režimu a zvláště bývalé členy KSČ za limitované vlivy dobové indoktrinace ve způsobilosti k správnému hodnocení zejména ústavněprávních aspektů právních věcí, přiznávám pí. exprokurátorce JUDr. Magdaléně Felixové mimořádnou péči, kterou věnovala pokusu vyvést mě z domnělého bludu o trestném charakteru počínání mnou napadených vysokých činitelů a z naivní víry, že jako osnovatelé obrovského poškození zákonem chráněných státních zájmů mají nejméně stejný nárok na pozornost orgánů činných v trestním řízení jako pachatelé drobných krádeží. Její elaborát je úrovní zpracování a obsáhlou citací judikatury vskutku výjimečný.

Přiměla mě, abych se s citovanou judikaturou aspoň zběžně seznámila, a abych pečlivě vyhodnotila celou její argumentaci. Tu jsem však neshledala dostatečně přesvědčivou, protože ve skutečnosti se nezabývala meritem věci. Zjišťuji, že jednostranně pátrala po judikatorních důkazech o oprávněnosti nároku církví a náboženských společností na vydání restitučního zákona, kterou nezpochybňuji, nikoli po judikatuře, která by byla oporou pro právní názor, jemuž odporuji, totiž že vrcholní představitelé exekutivy jsou oprávněni beztrestně umenšovat veřejný majetek a ke všemu tím zatěžovat budoucí generace.

Stejně jako její předchůdkyně Mgr. Šárka Pokorná také pí. exprokurátorka se drží jako axiomu zásady, že osoby na nejvyšším stupni hierarchie mocenských orgánů nenesou trestní odpovědnost za zneužívání své moci. Popírá tím ústavní princip rovnosti občanů před zákonem a etický princip přímé kladné úměrnosti odpovědnosti k rozsahu moci. Domnívá se, že napadám legislativní proces, zatímco já napadám jednání vrcholných představitelů moci výkonné, kteří se rozhodli vložit do legislativního procesu zmetek, jehož realizace poškodí stát.

Z výše uvedených důvodů Vás žádám o přezkoumání stanoviska JUDr.Magdaleny Felixové s cílem uvolnění cesty k uplatnění trestního postihu proti osobám, které zneužívají odborné náročnosti a nepřehlednosti problematiky ekonomických a majetkoprávních vztahů mezi státem a církvemi k přípravě jednoho z největších polistopadových „tunelů“. O krocích Vrchního státního zastupitelství si přeji být vyrozuměna.“

Jak by měl zákon vypadat?

Přátelé, na církevní majetek bychom měli mít vlastní názor, nejen kritiku vládního paskvilu, píše v mailovém rozesílači, který oslovuje jednu skupinu občanských iniciativ, advokát Petr Kužvart z Iniciativy za společenskou změnu.

K samotnému majetku církví a náboženských společností navrhuje následující zásady speciálního zákona:

•     majetek, svěřovaný státem nebo kraji, případně obcemi, církvi nebo náboženské společnosti řádně registrované v ČR, je veřejným majetkem,
   
•     držitel je povinen tento majetek využívat k plnění svých duchovních a sociálních úkolů, a to neziskovým způsobem (přebytek výnosů nad náklady musí být reinvestován do podpory a provádění samotné činnosti držitele),
   
•     držitel je omezen ve svobodném nakládání s tímto majetkem od určité výše, např. od 10 tisíc Kč, a v případě všech nemovitostí. Sstát jako garant zachovávání pravidel v této oblasti předem odsouhlasuje prodej, darování nebo jiné nakládání (např. vklad do nějaké obchodní společnosti). Pokud se tak nestane, je úkon (od počátku) absolutně neplatný.
   
•     ten, kdo svěřuje majetek, je oprávněn svěřit jej držiteli pod podmínkou zajišťování sociálních nebo zdravotních služeb a filantropických aktivit, ochrany lidských práv nebo obdobných všeobecně prospěšných aktivit provozovaných na území ČR nebo v rámci mezinárodní rozvojové pomoci v zahraničí.
   
•     v případě neplnění podmínek registrace v ČR, podmínek všeobecně prospěšné činnosti, opětovných pokusů o obcházení uvedených pravidel nebo v jiných přesně definovaných případech může být svěřený majetek odňat bez náhrady tím, kdo jej svěřil. Trestní odpovědnost dosavadního držitele a jeho zaměstnanců tím není dotčena.
   
•     nešlo by o restituce v běžném slova smyslu, ale držitel by mohl dostat i majetek, který nikdy nebyl "záduším". Obdobný charakter by získal i dosud vlastněný majetek církví a náboženských společností.

Nakonec připojuje doušku:

„Co vy na to??? Osvícený císař Josef II., blahé paměti, by měl radost!“

Publikováno se souhlasem vydavatele.