Americký prezident Donald Trump to přivítal radostným tweetem, zato reprezentanti „hlubokého státu“ na stránkách Foreign Affairs přetékají podezřením a doporučují zvýšit zbrojení.
Kdyby bylo jen na Korejcích a zítra platilo to, co dnes, bude mít svět o jedno krizové místo méně. Pozoroval jsem chování obou hlavních aktérů při setkání nad betonovým prahem, který vyznačuje 38. rovnoběžku, dělící Korejský poloostrov na sever a na jih. Kim Čong-un napřed udělal opatrný krok na jih, a po pózování fotografům vzal za ruku Mun Če-ina a dovedl ho na sever. Připomínalo to nadšení českých polárníků z Cimrmanovy Cesty na sever – Ono to funguje! Lze udělat krůček za symbolický předěl, a ono je pak líp, než předtím!

Oba muži vypadali šťastně, a nehráli to. Těžko říci, kdo riskuje víc. Poměry v severní Koreji známe jen mlhavě. I když se tam dostanete, vidíte jen nástupy a tance, opery a muzea. Když jsem jednou dostal příležitost vstoupit do domácnosti vládního úředníka, všechno bylo naaranžované se stejnou pečlivostí jako sádrový partyzánský tábor z války pro Japoncům, který v muzeu oživovali japonští elektroničtí ptáci. Tento autokratický systém dokázal Kim Čong-un zvládnout jako mladý kluk, kterému umřel táta (jak jednou obdivně poznamenal Donald Trump). Zvládnul to, proto má doma svobodu vyjednávat.

Ale ani jihokorejské poměry nejsou žádnou selankou a dlouho tam vládly diktátorské vojenské vlády, které se taky s opozicí nemazlily. Proto mi při jednom vzácném setkání jihokorejský prezident Kim Te-džung řekl, že jeho vzorem byl Václav Havel. Ale ten nebyl tak blízko smrti z rukou vládních ozbrojenců jako jižní Kim. Současný prezident Mun Če-in je pokračováním liberálnějšího režimu, který Kim Te-džung zavedl. V jeho prostředí politicky vyrostl, a pak musel přečkat období, kdy byla liberalizace přerušena. Mimochodem, zákony, které považují sledování severokorejských médií za podvratnou činnost, platí dodnes.

Když se oba korejští prezidenti na demarkační linii drželi za ruce, vyzařovalo z nich, že se dotkli historie. Ten severní má samozřejmě nebetyčné starosti. Země je finančně vyčerpaná. Jaderný polygon po poslední zkoušce spadl. Další raketové zkoušky znamenají tahat tygra za ocas. A zásobování potřebným materiálem už je v podmínkách embarga prakticky nemožné. Ale účel to splnilo, dokázal si opatřit to, čemu Američané rozumějí. Je o čem jednat.

Ten jižní by se rád zbavil nebezpečí, že ať už konflikt rozpoutá kdokoliv, tím prvním na řadě, kdo to schytá, je jihokorejský Soul na dostřel od hranic. Na druhou stranu, tam naproti jsou taky Korejci, a docela se drží, na to, v čem musejí žít. Pokud jde o sjednocení, je tu příklad Německa, jaká z toho vznikla síla.