Dokonce i japonský premiér Šinzo Abe chce zkrásnět setkáním se severokorejským Kimem. Kdyby za ním vyrazil ještě v srpnu, mohlo by mu to podle jeho nejbližších poradců vylepšit šance na znovuzvolení předsedou vládnoucí Liberální strany. Po historické schůzce amerického prezidenta Donalda Trumpa se severokorejským předsedou Kim Čong-unem zjevně rozkvétá celý strom asijské diplomacie.

Konkrétní mezinárodní reakce na singapurskou schůzku z 12. června se tak zásadně liší od zakyslých komentářů médií a nejrůznějších pozorovatelů, které se ji snaží interpretovat jako přefouklou bublinu a jednostranný úspěch KLDR. Vidí v ní učebnicovou ukázku, jak mazaný Kim přechytračil nepřipraveného Trumpa. Severokorejský závazek denuklearizace označují za příliš obecný a zdůrazňují, že v závěrečném prohlášení příznačně chybí zmínka o kontrole. Podobně končila i minulá jednání, jejichž závěry se nikdy nenaplnily.

Americký ministr zahraničí (a bývalý šéf CIA) Mike Pompeo, kterému je svěřeno navazující vyjednávání, po návratu do Washingtonu označil řeči o chybějící kontrole za „směšné“. Jde se do něčeho, co se teprve začne rozvíjet. Prezident USA Donald Trump po příletu také zopakoval svoji spokojenost z pěti hodin jednání a řekl, že „hrozba války je pryč“. To by mohlo oslovit širší okruh voličů, než jsou jeho tradiční příznivci.

Stejní pozorovatelé, kteří se pozastavili nad neurčitostí severokorejských slibů, vnímají negativně i mnohem konkrétnější rozhodnutí prezidenta Trumpa, se kterým vystoupil až na tiskovce. Tam řekl, že zrušil gigantické americké manévry v Jižní Koreji, připomínající okamžiky před zahájením války, a pronesl úvahy o budoucím stažení 26 tisíc vojáků Spojených států z této destinace. To prý přece přímo ohrožuje bezpečnost severokorejských sousedů!

Kritikou tedy nešetří ti, kdo si neumí představit politiku jinak, než jako vyhrožování a diktát. Nelze se divit, když celá desetiletí nedělali nic jiného, byť s negativním výsledkem. Tady však Trumpovi možná pomohla jeho nezkušenost, která mu umožnila vystoupit z vyjetých kolejí a podívat se na věci
jinak. Pro plané vyhrožování by našel spojenců dost, ale ve skutečné válce by stál proti všem.

Obrat v uvažování Trumpovy administrativy nastal zřejmě na konci února. Bylo to během tajného cvičení nejvyššího velení ozbrojených sil USA na Havaji, při kterém se probíraly varianty útoku na KLDR. Zvláštní pozornost byla věnována zapojení amerických sil rozmístěných v Jižní Koreji a Japonsku. Ztráty by byly obrovské. Ministr obrany Jim Mattis pak konstatoval, že taková válka by byla prostě „katastrofální“. Trump vycházel z těchto zjištění, když na singapurské dlouhé tiskovce poznamenal, že válka je nemyslitelná, protože by stála životy 30 milionů lidí nebo víc...

Ale dlouhodobě neudržitelné jsou také tvrdé a ještě tvrdší americké sankce KLDR, protože znamenají opruz hlavně pro sousedy. Proto prý chce Čína využít příležitosti a okamžitě – v nejbližších dnech - navrhnout svolání Rady bezpečnosti a sankce zrušit. Podle Financial Times podobně uvažuje i Rusko. Stejný list uvádí zprávu z diplomatických zdrojů, že Čína má bezprostřední informace o výsledcích schůzky v Singapuru, protože ze dvou vypůjčených čínských letadel, které použila Kimova delegace, jedno při návratu sedlo v Pekingu a kdosi z něj vystoupil. Ale nevypadal prý jako Kim.

Jihokorejský prezident Mun Če-in je s výsledky jednání spokojen. Roste naděje na formální ukončení dávné války a uzavření mírové smlouvy otvírající cestu k dalším historickým příležitostem uvnitř poloostrova. Ani v Soulu však předem nevěděli o Trumpově rozhodnutí zrušit americké manévry.

Bývalý zástupce náčelníka generálního štábu jihokorejské armády Šin Won-si si myslí, že Trump tak spontánně reagoval na Kimův požadavek přednesený při jednání. „Ale proč by se teď měla Severní Korea vzdávat svých jaderných zbraní, když cvičení jsou zastavena a Trump řekl, že chce případně také stáhnout americké jednotky?“ ptá se tento odstavený muž.

Také v Japonsku prý vládnou pochyby, ale veřejná vyhlášení byla pozitivní. Ostatně, pokud se vlak rozjíždí, je třeba do něj naskočit. Otvírá-li se KLDR jako neobsazené hospodářské území, byla by chyba být až druhý. Tohle proto nechce propást ani premiér Šinzó Abe, byť byl dosud tím, kdo na sankcích trval nejvíc.

Negativní komentáře spoléhají na Trumpovu vrtkavost. Svá rozhodnutí umí snadno změnit. Ale klíč k budoucnosti hledejme spíše v jeho minulém životě v New Yorku, před Washingtonem. Zatím k věci přistupuje víc jako obchodník nad kontraktem než jako politik šířící mlhu, aby bylo kudy zmizet.

Teprve pod touto optikou dostávají principy dohody jasnější tvar. Okamžitá konečná výhra je nemožná. Obě strany musí dělat kroky, které tu druhou přesvědčí, že proces jde správným směrem. Jediný pohon, na který tahle kára jede, je důvěra. Jde o velké prachy, které jedni ušetří a druzí vydělají. Jde o úspěch ne někde, kde z toho nic není, leda strach a umírání, ale doma. Musíme si pomáhat, prohra by znamenala konec.

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.