Titulek jsem si vypůjčil z kultovního internetového žurnálu Slate. Autor Yasha Mounk ve svém sloupku připomíná, jak byli komentátoři a analytici s Donaldem Trumpem vždycky rychle hotoví. Když ohlásil kandidaturu, smáli se. Jeho vzestup na čelo volebních preferencí pak komentovali jen jako krátkodobý úspěch, který rychle odezní. Potom přišla nominace Trumpa na kandidáta Republikánské strany – sláva, Hillary Clintonová ho smete a bude od něj pokoj. Teď, kdy se ujímá úřadu, se zase sází na to, že o něj brzy přijde nějakým impeachmentem. Jediný problém je, jak se sázet, když ti, co sázejí, i ti, kdo by sázky přijali, si tím jsou jisti. Je to 1:1, vyhrát není co.

Stále znovu se vytahují také nejnovější průzkumy veřejného mínění, které potvrzují, že Trump je nejnepopulárnější prezident, co paměť sahá. Jen 43,5 procenta dotázaných jej vnímá příznivě, zatímco 48 procent nepříznivě. Zatím nikdo do toho nešel takhle proti větru. A mohlo to být ještě horší, kdyby Trump nepřišel na to, jak obejít nepřízeň médií a nekomunikoval se svými příznivci přímo, prostřednictvím twitteru. Ovšem pohled pod čísla ukazuje, že od voleb se podíl příznivých hlasů vytrvale zvyšuje. Teď je vlastně na dalším maximu. Když to bude pokračovat, uvidíme zcela jiný obraz.

Přirozeně, že záleží na tom, co Trump v prezidentské funkci začne dělat. Jeho názory jsou těkavé, ale je z nich patrný základní rámec, který se liší od uhlazených a rétoricky vzorových projevů jeho předchůdce Baracka Obamy.

Odcházející prezident se pokoušel zlepšit nejkřiklavější problémy domácí scény, jako byla zdravotní péče, a nasazoval krk, když nepřátelský Kongres obcházel exekutivními rozhodnutími. Snažil se také odpoutat od vleklé a nesmyslné války v Afghánistánu, ale přišly války nové, spolu se zjištěním, že ani prezident s některými věcmi prostě nic neudělá. Byl tu ideologický rámec agresívního amerického unilateralismu, který bych přirovnal k naší někdejší vedoucí úloze komunistické strany a přednostem tábora míru. Ideologický chomout, který šlo vyměnit – obrazně řečeno - jen za oprátku.

Trump je jiný. Působí na mne dojmem člověka, který neví, že to nejde. To není hloupost, to je přístup. Sám jsem byl kdysi poučen, že se musím chovat právě tak. O čem bych se měl bavit s lidmi, které zvu k rozhovorům, když předem vím, že nic nejde? Že vím, kdo všechno nedovolí, aby se něco změnilo? To je novinářská smrt. Já se musím ptát, a politik ať mudruje. Ať hledá řešení za rámcem obvyklého možného. Nebo ať jde od válu.