S tou nulou, která násobí, je to celkem jednoduché. Vyšší DPH zvedne ceny, takže si nákup klidně vynásobte příslušným koeficientem, o který vydáte peníze navíc. Avšak do veřejných rozpočtů – jak smutně konstatují i pravidelné měsíční zprávy ministerstva financí - nepřijde navíc nic, čili nula. Takže zdražovala nula. A pak, že to nejde.

Ovšem vedle toho máte také obrovské rozpočtové výdaje za nic, a nejen za korupci. Státní dluh vzrostl za vlád rozpočtové odpovědnosti na dvojnásobek toho, co převzaly po vládách ČSSD, které neodpovědně splácely resty po Klausových vládách. Současný státní dluh už je o polovinu větší než navrhované rozpočtové příjmy za celý rok 2013. Jinými slovy – příštích půl druhého roku je totálně na futro.

Po nedávném prodeji desetiletých státních dluhopisů za úrokové náklady ve výši radostných 2,9 procenta si možná na ministerstvu financí prozpěvovali s feldkurátem Katzem: To se nám to hoduje, když nám cizí lidi půjčujou… Potřebujeme však desetkrát tolik, aby se pokryla díra, která vznikne, pokud se bude realizovat návrh státního rozpočtu na rok 2013.

A tak jen obsluha státního dluhu už přelezla 80 miliard korun ročně a je větší než průměrný schodek státního rozpočtu před nástupem pravice. Když připočteme peníze, které budeme muset vracet z pochybně čerpaných evropských fondů, dostaneme se nad stovku miliard korun za nic. Úplně na nic je tak celý rozpočtový schodek roku 2013.

Odborářští analytici z ČMKOS přitom spočítali, že skutečný rozdíl mezi potřebami a zdroji - po destrukci rozpočtových příjmů zahájených Mirkem Topolánkem (a Miroslavem Kalouskem) - činí každoročně 200 miliard korun. Rok co rok se prostě vynoří díra o hloubce 200 miliard korun, ze kterých se stovka vykáže a stovka zapuzuje. Zapuzování spočívá v tom, že se dluh skryje pochybnými úsporami, které odkládají úhrady na pozdější období, a to jak ve veřejné sféře, tak stále častěji v domácnostech. Je to, jako když doma ušetříte za plyn, protože topíte parketami, které vytrháte v obýváku. K tomu připočtěme také odliv kapitálu z mezinárodních společností působících v Česku, které každoročně vyplácejí 200 miliard korun na dividendách do zahraničí. Dříve byla většina vyplácených zisků reinvestována, ale v mafiánské zemi začíná být o strach podnikat.

V rozpočtu je deklarována snaha srazit rozpočtový schodek pod 3 procenta, o což se snaží všechny aspoň trochu zdravé země EU, často za značných obětí. Tam, kde to možné je, to má jistě smysl, zvláště když je to spojeno s nějakým perspektivním programem. Například ve Francii je to spojeno s daňovou reformou, která má podstatně zvýšit příspěvek vysokopříjmových skupin a velkých firem. Celá strategie je postavena na tom, že dvě třetiny konsolidačních opatření jsou postaveny na vyšších příjmech a jedna třetina na úsporách rozpočtu. Současně probíhá intenzívní příprava nových institucí, které usnadní poskytování úvěru a investičních prostředků pro inovativní malé a střední firmy a regiony v potížích. Využit bude zejména obrovský objem domácích privátních úspor se státní garancí. Je to tedy konsolidace orientovaná na obnovu hospodářského růstu a spravedlivější rozložení břemene. Nebyla by možná bez jarního vítězství levice v prezidentských a parlamentních volbách.

U nás je podíl konsolidačních opatření přesně opačný – dvě třetiny tvoří škrty a jen jednu třetinu příjmy z nových daní - s dvojí chybou. První chybou je ta, o které jsme se zmínili na začátku tohoto blogu – je to postaveno hlavně na zvyšování DPH, takže se nic nevybere. Druhou chybou je pak fakt, připomenutý raději rovnou v titulku - i tato nula ublíží, a ublíží hlavně těm dole.

Úvahy o obnově růstu, kterými je česká strategie provázena, jsou pouhou četbou pro usínání. Již po tři čtvrtletí vládne v české ekonomice recese, s poklesem HDP i směnných relací (a tedy i konkurenceschopnosti). Začal klesat export. Stagnace daňových příjmů už trvá pět let. Deflátor HDP, který je jedním ze skrytějších souhrnných indikátorů zdraví ekonomiky, je už tři čtvrtletí po sobě na nule, přestože měl růst aspoň o 1,5 procenta. Také současný návrh státního rozpočtu počítá s jeho růstem nad jedno procento, zhruba jako s celou ekonomikou, ale jak vidno, tak to dělá stereotypně vždycky, ať se děje, co se děje.

Jedinou věcnou informaci najdeme na straně 6. průvodní zprávy ministerstva financí:

„Rizikem však zůstávají příjmy z EU, jejichž výši na konci roku lze v tuto chvíli těžko predikovat.“

V zemi, ve které jsou příjmy z EU rizikem, se mění v nulu i velká kladná čísla, to v lepším případě (přijdeme o to), nebo se potenciální příjmy mění dokonce v obrovskou zátěž (musíme vracet, zatím 25 miliard korun). To by si měli chlapci přilepit na čelo.

Návrh státního rozpočtu na rok 2013 tak připomíná prodej shnilého domu, který pomocníci přidržují, než kupec zaplatí. Až přijde státní závěrečný účet za toto období – někdy v půli roku 2014 – Nečasova vláda i Kalousek už tu dávno nebudou. Zůstanou po nich jen ty dluhy, po kterých nestačí vyvětrat.

Publikováno se souhlasem vydavatele.