Zhruba stejně, jako v jedné sezóně covid-19, ČR tíží postavení ekonomiky jednostranně závislé na zahraničním kapitálu a nepřiměřené míře exportní otevřenosti. V důsledku této závislosti v posledních letech odvádíme do zahraničí 300 miliard korun na dividendách a možná srovnatelně mnoho i na transferech prostřednictvím nadiktovaných vnitropodnikových cen a předražených služeb ze strany zahraničních matek.

„Míra odlivu výnosů z ČR je více než dvakrát vyšší, než by odpovídalo objektivním makroekonomickým podmínkám včetně rizikovosti ekonomiky, jejího výkonu a celkové zásoby přímých zahraničních investic,“ konstatuje studie, kterou už roku 2016 připravil odbor analýz na Úřadu vlády ČR. Takže problém je znám, ale nic se s ním nedělo.

Ztráta ekonomické suverenity a jednostranná zahraniční závislost ČR je důsledkem liberálního fanatismu, kterým se řídila transformace na začátku 90. let. Připomínala rozprodej živých bytostí na orgány, kdy podniky se trhaly na součásti a prodávaly zahraničním zájemcům za cenu spáleniště. Někdejší relativně soběstačná ekonomika ČR prakticky zanikla. Republika se stala dodavatelem levné práce, takže ještě 30 let po změně systému je česká mediánová mzda (29 333 Kč) je pod německou hranicí chudoby (1140 EUR, asi 30 000 Kč).

Pokud odhlédneme od mezinárodních srovnání, statistické chudoby není v ČR mnoho, nicméně existuje. Pracuje s ní rozvinutý průmysl chudoby, který využívá systému sociálních dávek, aby je od jejich příjemců okamžitě odčerpal. Dělá to například tak, že v předražených ubytovnách odčerpává státní podporu na bydlení. V ČR je také nejhustší síť lichvářských institucí i mimosoudních exekutorů, bazarů s kradeným zbožím i heren a kasin. To všechno dokáže zpeněžit mlhavou naději nejchudších.

Standardní postup zlepšování situace znevýhodněných skupin obyvatelstva v podobě sociální solidární ekonomiky je zatlačen do bezvýznamnosti. Pár pokusů o družstevní sociální podnikání najdeme, ale jejich význam je okrajový a když o tom chce někdo psát, opakuje stále stejná jména. Nemá to dostatečnou politickou podporu, protože je příliš mnoho zájmových skupin, které by na tom mohly ztratit. Neochota ke změně je vlastně obecným rysem současné české situace. Covid-19 však představuje takový náraz, že by mohl zaběhlým systémem otřást. Je úkolem levice, aby sáhla po řešeních, která jsou efektivní i sociálně spravedlivá.

Vládní odpověď na pandemii byla zatím rozporná. Odvaha vlády na výdajové straně (schodek 500 miliard korun) je tlačena ČSSD, ale zbabělost na příjmové straně (neochota přizpůsobit daně) je v režii ANO. Zřejmě bychom potřebovali větší vyrovnanost vládní koalice, abychom se vyhnuli existenčnímu ohrožení státních financí. Pro reálnou ekonomiku a společnost pak má existenční význam větší vyváženost progresívních a konzervativních řešení. Jenže konzervativní jsou skoro všichni, progresívní vize zaznívají jen na seminářích, a pokud možno hlavně těch bezvýznamných.

Přesto se soustřeďme na ty progresívní vize, protože řeší problém.

Řekli jsme, že Česká republika žije v režimu omezené suverenity, který umožňuje extrémní globální zapojení spojené s extrémní výnosností pro zahraniční investory. S tím je spojen extrémní odliv kapitálu, systém extrémně nízkých mezd a extrémního drancováním národního bohatství a životního prostředí. Možné řešení: Větší podíl domácí výroby z domácích zdrojů pro domácí spotřebu (vyšší míra soběstačnosti), vyšší míra demokracie (participace) včetně té ekonomické (komunitní podniky, družstevnictví), využití nových modelů prosumers, kolaborativní spolupráce, sdílení a malé výroby řízené počítačem k decentralizaci a lokalizaci.

Vliv covidu-19

• Zesílí tlak na pracovní místa, protože potřeba sociálního distancování zvyšuje potřebu digitalizace a robotizace.
• Další hrozbu pro pracovní místa přináší krize v důsledku rozpadu globálních dodavatelských řetězců a exportní poptávky.
• Přizpůsobení musí obsahovat snižování závislosti na zahraničí a ekonomice dlouhých vzdáleností.
• Robotizace a digitalizace jedna místa ničí, jiná vytváří – může být výhodně využita v malé výrobě, která přenáší ekonomickou aktivitu mimo průmyslová centra.
• Alternativou je proto vytváření nových pracovních míst v ekonomice krátkých vzdáleností, přednostně k využití domácích zdrojů pro domácí poptávku a lokalizaci.
• Potřebné technologie už existují a přestávají být nepřijatelně drahé. Nová lokální ekonomika se tak může opřít o novou formu globální spolupráce, která je založena na síti rozptýlených spolupracovníků, vytvářejících kolaborativně digitální předlohy pro pružnou výrobní linku řízenou počítači.
• Sníží se tlak na dopravu, která ostatně začala být vnímána jako riziko i z hlediska pandemie. Výhodou se stane pěší dostupnost, vzroste význam cyklostezek s navazující infrastrukturou.
• Startovním momentem lokálního rozvoje může být veřejnosti srozumitelná strategická vize, která je založená na maximalizaci místních ekonomických cyklů (využití ekonomických multiplikátorů).
• Aby byla veřejností přijata, musí vznikat demokraticky, participativně.

Ekosystém lokalizace

Aby se dala realizovat, vyžaduje

• příznivé podnikatelské formy (komunitní, družstevní),
• odpovídající finanční zdroje (státní podporu, lokální banky, kampeličky, crowdfunding, doplňkové měny)
• příslušný vzdělávací a poradenský systém pro staré (zapomenuté) i nové kompetence.

Předpokládá to také

• větší podíl veřejného vlastnictví (půda pro lokální agrozemědělce a pro obecní výstavbu, budovy pro výrobu a služby – zejména formou oživení nevyužitých staveb z minulosti),
• vyšší míru regionální koordinace (rady, spolky, klastry)
• veřejnou podporu (finanční, poradenskou, vzdělávací, koordinační)

Tato orientace by měla být obsahem transformativních levicových politik. Pravice si tam jistě taky něco najde. A to bude jen dobře, politika je vždycky lepší, je-li účinně, věcně a zasvěceně oponovaná.

Covid-19 je vlastně spojencem této transformace, protože urychlil vnímání její naléhavé potřeby. Bude to platit i v době, kdy pandemie odezní, protože současný ekonomický model přivolává taková rizika.

Takhle je to vnímáno i na úrovni EU, avšak ČR v této věci hodně zaostává. V EU bude finanční podpora této změny spojena s novým sedmiletým finančním rámcem (MMF) a jeho tříletým krizovým doplňkem v podobě fondu obnovy (NGE). Jde o zlomek potřebných peněz, ale budou s tím také spojeny priority, které budou posuzovány dalšími nástroji (evropský semestr). Střednědobým cílem EU se tak stává zelená a digitální transformace.

Zelená a digitální transformace

V EU bude podporována strukturálními fondy i fondy pro obnovu (Next Generation EU). ČR nesouhlasí se zelenou složkou, ale i když ji formálně akceptuje, fakticky ji brzdí.

Zelená – ekologičtější zemědělství a udržení vláhy v krajině, obnovitelné zdroje energie, elektromobilita, energetické úspory zejména v budovách.

• Ekologičtější zemědělství – v ČR zaznívá slovní podpora ministerstva zemědělství, ale převažuje neochota zásadně zasáhnout do extrémního industriálního přístupu českých obřích zemědělských podniků (ČR má největší půdní bloky v EU).
• Udržení vláhy – v ČR je tendence využít to jako záminku pro stavbu přehrad a zpoplatnění závlahové vody, ke všemu na úkor oblastí vzdálenějších od přehrady a na dolním toku
• Obnovitelné zdroje energie – v ČR jsou vnímány jako přímý konkurent preferované jaderné energetiky, které se přizpůsobují i přenosové sítě a která bude odčerpávat veřejné peníze na výrobu podstatně dražší elektřiny
• Elektromobilita – v ČR je přímým konkurentem existujícího zahraničního automobilového průmyslu a jeho domácích subdodavatelů; je tu snaha oddálit jeho nástup, projevuje se i neochotou přizpůsobit infrastrukturu, především nabíječky, včetně napájení z obnovitelných zdrojů
• Energetické úspory v budovách – v ČR je silný výzkum, ale slabá realizace, prosadilo se oddalování požadované regulace

Digitalizace – e-government, pokrytí širokopásmovým internetem včetně 5G, sdílení, práce a vzdělávání na dálku, počítači řízená výroba a aditivní obrábění, nástup internetu věcí pro komunikaci digitálních dvojčat v systému Průmysl 4.0, decentralizace

• e-government – ČR má špatnou zkušenost s obřími veřejnými zakázkami spřáteleným subjektům, které je nedokázaly realizovat
• 5G – předmět obchodní války USA s Čínou
• Sdílení – je tu konflikt monopolizujících platforem (gig economy) a skutečného sdílení věcí i práce (kolaborativní produkce) a výroby a spotřeby (prosumers)
• Práce a vzdělávání na dálku – může být zdrojem jak svobody, tak nerovností, pokud vyhrocuje postavení těch, kdo se nemohou vyhnout přímému vystavení nákaze

Decentralizace

Klíčový prvek změn, které probíhají nezávisle na covidu, ale jsou výhodnou součástí řešení situace v podmínkách pandemie. Vedle energetiky obnovitelných zdrojů s nástupem prosumers a stále sofistikovanější logistiky (drony) se jedná o cílevědomé využití internetu, včetně internetu věcí, a digitalizace výrobních procesů.

• Internet umožňuje rozptýlenou globální spolupráci při tvorbě výrobních předloh, které pak mohou být využity v lokální digitalizované výrobě, spolupráce je zadarmo nebo na bázi reciprocity.
• Počítačová výroba, 3D tiskárny – tady je strategická změna v tom, že nová řešení jsou dostupná i malým subjektům bez velkého kapitálu, jde o důležitý nástroj decentralizace a budování ekonomické soběstačnosti regionální nebo lokální komunity, nejlépe na družstevním principu.
• Digitální dvojčata – digitalizované systémy s internetem věcí umožňují spolupráci virtuálního a reálného světa, kdy jednotlivé suroviny, sklady, výrobky a stroje mají svá digitální dvojčata schopná vzájemné komunikace a koordinace procesů. I tohle přestane být doménou jen velkého průmyslu a začne být součástí rozsáhlé sítě decentralizovaných a volně spolupracujících pružných výrobních center.

Česká vláda cílí budování digitální infrastruktury na velký průmysl v zahraničních rukou, zatímco lokalizaci a družstevnictví odmítá, či spíše umlčuje systematickým přehlížením.

Úkol levice je tedy jasný, využít pandemického otřesu i nových technologických možností k prosazování lepší vyváženosti českého ekonomického modelu, aby proti monopolnímu diktátu zahraničních investorů sílila reálná svoboda a demokracie díky paralelní suverénní ekonomice na bázi domácích zdrojů a ekonomiky krátkých vzdáleností a na principech soběstačnosti a participace.

Zbyněk Fiala
Alternativa Zdola

(Vystoupení na mezinárodní konferenci pod názvem Sociální solidární ekonomika jako odpověď na krizi, kterou pořádala 3.9.2020 Ekumenická akademie v Praze)

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele