Červnové pootevření ekonomiky USA vytvořilo 4,8 milionu pracovních míst a snížilo průměrnou míru nezaměstnanosti na 11,1 procenta, hlásí americký úřad pro statistiku práce. I tohle číslo je dost hrozné, ale pořád je lepší než dubnových 14,7 procenta, když koronavirus zrušil 22 milionů pracovních míst. Lepší to však bylo jenom chvilku, protože ministerstvo práce, které má aktuálnější údaje, mezitím evidovalo žádosti dalších 1,4 milionu Američanů o dávky v nezaměstnanosti na úrovni států unie a k tomu 0,8 milionu osob žádajících o dávky federální podpory. Po prvních pokusech o ekonomické otevření prostě začal znovu vzrůstat počet nakažených (až přesáhl 50 tisíc za den), a tak se obnovují omezení, zákazy a karantény.

Hlavní americký expert na koronavirus dr. Anthony Fauci řekl, že za to může hlavně vlažný přístup k omezením pohybu. V rozhovoru pro BBC varoval před rizikem ještě větší epidemie, pokud se současná ohniska nepodaří podchytit. A tak dokonce i prezident Donald Trump, který měl snahu covid vytrvale zlehčovat, nyní prohlásil, že „i on si možná natáhne roušku, pokud by se ocitl ve stísněné situaci“, kde je hodně lidí na malém prostoru.

Podle ekonomů budou počty nezaměstnaných narůstat právě v největších státech jako je Kalifornie, kde je aktivních skoro čtvrt milionu případů covidu-19 s denními přírůstky k 8 tisícům, a Texas, kde je aktivních případů jen 82 tisíc, ale poslední denní přírůstek vyskočil na deset tisíc. To může znamenat, že to, co vidíme, není návrat lidí do práce, ale naopak bude přibývat těch, kdo zůstanou doma, okomentovala poslední statistiky z pracovního trhu Betsey Stevensonová, bývalá členka sboru ekonomických poradců prezidenta Obamy.

To je mimořádně špatná zpráva pro znovuzvolení Donalda Trumpa. Prezidentské volby mají proběhnout první listopadové úterý a v minulých desetiletích se stalo dvakrát, kdy prezident nebyl podruhé zvolen kvůli špatnému ekonomickému vývoji ve druhém pololetí volebního roku. Doplatili na to James Carter a George Bush starší. Američtí voliči prý předchozí zásluhy neberou do úvahy.

Bývalý viceprezident Joe Biden, který by měl získat nominaci Demokratické strany na sjezdu v srpnu Milwaukee, vede v různých průzkumech o 8 až 14 procentních bodů. Vede naprosto jasně, i když přízeň jeho voličů soustavně kolísá. Ale ta Trumpova jednoznačně klesá a její průměrná hodnota podle Real Clear Politics od března ztratila skoro 6 bodů. Teď jsou jeho průměrné volební preference na 40 procentech, zatímco Biden se pohybuje u 50.

I když ta čísla vypadají opravdu hodně jednoznačně, každá předpověď je blíže věštbám. Především, volby nejsou přímé, nerozhodují počty hlasů v urnách, ale hlasy volitelů rozdělených podle většinového principu. Už v minulých volbách Trump vyhrál díky volitelům, přestože Hillary Clintonová měla o tři miliony hlasů voličů víc. Avšak ani ty největší záludnosti volebního systému už nemusí překonat takhle velký rozdíl. Jsme však na začátku léta, listopad je daleko.

Co by se stalo, kdyby Trump prohrál? U těch, koho se to přímo netýká, vzniká základní otázka, zda případná Trumpova porážka bude zároveň koncem základních prvků jeho zahraniční politiky. Ta sice působí dojmem neobyčejné agresivity s častým vydíráním sankcemi a obchodní válkou, ale to není to nejdůležitější. Paměti Johna Boltona se čtou jako dobrodružný román, ale je z nich patrné, že přes vnější chaos Trump neochvějně trval na některých požadavcích, které zazněly už ve volební kampani 2016. Skončí nekonečné války. Vrátí americké vojáky domů. USA opustí funkci policajta, který za své peníze bdí nad blahem druhých. A Trump vrátí domů také průmyslová pracovní místa.

Trumpovo odhodlání odejít ze Sýrie i Afghánistánu šlo proti všem, prostě na tom trval. Také v kapitole o Koreji bývalý prezidentův poradce pro otázky národní bezpečnosti John Bolton cituje šéfovu otázku, co tam Američané dělají, když válka byla v 50. letech minulého století. Jednu chvíli byl také připraven ohlásit, že Spojené státy vystupují z NATO.

Už ve volební kampani roku 2016 říkal, že NATO je „zastaralé“. A pak jako prezident zpochybnil smysl článku 5, podle kterého je útok na jednoho člena považován za úrok na všechny. Ve skutečnosti ten článek nic neznamená, protože v takové situaci může každý člen jednat podle vlastního uvážení. Sám pak naznačil, že kvůli malé balkánské zemičce by do války nešel. Boltonovi řekl, že Americe by museli vládnout naprostí idioti, kdyby souhlasili s placením neospravedlnitelně vysokého podílu na nákladech NATO (John Bolton - The Room Where It Happened: A White House Memoir, str. 136, Simon & Schuster, Kindle Edition).

Na poradě 2. července 2018 se Bolton snažil Trumpa přesvědčit, že úplně stačí, když dotlačíme další členy NATO k tomu, aby dávali na obranu 2 procenta HDP. „Trump souhlasil, a ani jsme o tom moc nedebatovali. Avšak uplynulo jen pár dnů a znovu se mě zeptal, proč raději prostě neodejít z NATO, tedy přesně na to, čemu jsem chtěl předejít.“

Před summitem NATO v Bruselu pak Trump tweetoval: „Podle některých účtů USA platí více než 90 % NATO, zatímco řada zemí se ani neblíží ke svému závazku 2 procent. A navrch k tomu má Evropská unie obchodní přebytek 151 milionů dolarů, s velkými překážkami obchodu pro zboží USA. NE!“ (Str. 138). Oněmi miliony Trump myslel miliardy, ale to je celkem jedno. Jde o to, že vnímá NATO jako obchodní případ. To je drahé, ale nikoliv reálně útočné. Bolton to pak komentuje: „Trump prostě věřil, že to jediné, co ze spojenců vytáhne víc peněz, je obava, že USA odcházejí, což se mu nepříčí, protože si nemyslí, že NATO je Americe k něčemu dobré.“ (Str.140)

Trumpova politika tedy není tak děsivá, jak by se zdálo. Snížení role amerického klacku, ztráta zájmu o evropské partnery, za kterým je větší zájem o Dálný východ, méně zbytečných mocenských soubojů, ze kterých těží jiní (třeba v Sýrii podle Trumpa je to Rusko a Írán), návrat pracovních míst do průmyslových oblastí USA.

Co by Trumpa vystřídalo? Demokratická strana už není tím, čím byla, je na ní patrná radikalizace Sandersova křídla, která se může promítnout i do výběru kandidáta na viceprezidenta. Avšak vyšší míru sociální spravedlnosti a solidarity, například zavedením všeobecného zdravotního pojištění, charakterizují jen plány pro doma. O zahraniční politice toho moc nevíme, v Americe to není volebně zajímavé téma. Lze jen předpokládat, že obrovské náklady na obranu mohou být vnímány jako nejdostupnější zdroj úspor pro spoustu sociálních programů.

Lze souhlasit s názorem bývalého diplomata Jaromíra Novotného, že v Americe teď probíhá jakási kulturní revoluce pod heslem „black lives matter“. Ta se prolíná s koronavirovou krizí, která hrozí přerůst v krizi finanční a bankovní. Nikdo také neví, za jakých podmínek budou volby probíhat. Hlasování na dálku je zatím odmítáno kvůli rizikům podvodů. Volební účast je omezována tvrdými požadavky na včasnou registraci voličů. To může změnit poměr sil. Soupeřící strany mohou odmítnout uznat těsný výsledek. Společnost je hluboce rozdělena a mezi lidmi je obrovské množství zbraní. V Kalifornii a dalších státech se mluví o touze odejít z federace.

Tvář prezidenta zastřená rouškou tak může být nejlepším symbolem toho, že do věcí, na kterých nám opravdu záleží, prostě nevidíme. I to je důvod, aby se každý soustředil spíše na to své.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele