Nejen mapa se může mýlit. Vzpomeňme, že i CIA se spletla, když tvrdila, že Saddam Husajn má zbraně hromadného ničení. Bohužel, na tomto případu, který teprve teď směřuje ke svému závěru (zničený Irák, nepředstavitelné hromady mrtvých, posílení Al-Káidy, vznik Islámského státu a rozšíření válečného požáru po celém regionu až k porážce Američanů po dvacetileté okupaci) přispěla i naše BIS.

Nabídla klíčové potvrzení irácké stopy v útoku na newyorská dvojčata („9/11“) v podobě pražského setkání operativce Al-Káidy jménem Mohamed Atta s významným představitelem irácké rozvědky z konzulárního oddělení iráckého velvyslanectví v dubnu 2001. Setkání se nakonec nepotvrdilo, útok na Irák (s bohatými zásobami ropy) ano.

Praha je vděčné místo pro instalaci nepotvrzených podezření. Také pilíř obvinění Donalda Trumpa, že jeho volební štáb spolupracoval s ruskými tajnými službami (jinými slovy, Trumpa by nebylo, kdyby ho nevolil Putin), se opíral o tvrzení ze Steeleho zprávy („Steely Dossier“), že Trumpův osobní právník Michael Cohen se v říjnu 2016 setkal v Praze se zástupci Kremlu. Tady zase FBI šlápla vedle, jak ukázalo pozdější vyšetřování generálního inspektora Ministerstva spravedlnosti (pod které FBI spadá) Michaela Horowitze.

(„According to the Supervisory Intel Analyst, the FBI ultimately determined that some of the allegations contained in Steele ' s election reporting were inaccurate , such as the allegation that Manafort used Page as an intermediary (Report 95 ) and that Michael Cohen had travelled to Prague for meetings with representatives of the Kremlin (Reports 134 , 135, 136 , and 166 ).“ Zpráva generálního inspektora Ministerstva spravedlnosti USA - „Horowitzova zpráva“, s. 423.

Rusové se ve skutečnosti s nikým nikde, ani v Praze scházet nemuseli, měli to v paži elektronicky. Americký investigativní novinář Matt Taibbi, který je průkopníkem rozesílání individuálního mailového zpravodajství na předplatné, porovnává intenzitu ruského vlivu, kdy Kreml nelitoval vyvalit nepředstavitelných 46 tisíc dolarů na své kousky na Facebooku po dobu celé kampaně, zatímco Trump jen mezi červnem a listopadem 2016 vydal na Facebook pouhých 44 milionů dolarů.

Trumpa dusili ruskou stopou až do konce funkčního období. Ani teď tomu není konec. V posledních prezidentských volbách ruská karta mocně pleskla znovu, jako kdyby si to Putin rozmyslel a Biden byl zvolen jen proto, že Kreml Trumpa už nechtěl. Nebo ho chtěl, ale má smůlu, a vyhráli naši? Vyznejte se v tom. A teď si představte tu bramboračku, kdyby se do toho připletli voliči!

Rusko, které nás v květnu 1945 osvobodilo (tehdy v rámci Sovětského svazu), je houževnatý nepřítel. Ale naše BIS se taky jentak nedá. Výbuch ve Vrběticích před sedmi lety jako by jí dnes dodal novou mízu. Reakce části opozice dokonce působí dojmem, že si tím natankovala na mocenský převrat a zásadní změnu naší politické orientace, jako kdyby znovu někde zaduněly pásy tanků. Vzájemné vypovídání diplomatů má parametry střelby do vlastního kolene, protože jsme si zrušili velvyslanectví v Moskvě ve chvíli, kdy se obchodní bilance s Ruskem skoro zázračně přetočila ze schodku do přebytku. Charakteristické je mlčení spojenců v EU, kteří se do žádného solidárního vypovídání ruských diplomatů nehrnou. Nejspíš v nich doutná podezření, že jsme se jen utrhli ze řetězu.

Dokud na případ reagují jen propagandisté, je všechno jásavě jasné. Ale pak obyčejně nastoupí zasvěcenější pozorovatelé a  množí se otázky. Představa, že odpovědi najdeme v dokumentu BIS, na jehož základě vláda rozhodla o faktickém přerušení diplomatických styků s Ruskem, byla naivní. Slib premiéra, že to bude odtajněno, narazil na to, že je to tajné. „Jedná se o živou kauzu probíhající v trestní rovině. Moje žádost nebyla orgány činnými v trestním řízení vyslyšena,“ uvedl premiér. ZDE

Lze chápat obavy BIS, že by zpráva podezřelým Rusům odhalila, co o nich víme a jak jsme se to dozvěděli. Stejně silné však mohou být obavy, že by se veřejnost dozvěděla, že toho víme málo a jsme jen odkázáni na to, co nám kdo našeptá nebo nařídí.

Tenhle dojem jsem si utvrzoval nad četbou sady nezodpovězených otázek, kterou jsem našel na serveru Exanpro.cz s podtitulem Exclusive Intelligence. Asi nebudou tak exkluzívní jako třeba Respekt, kterým to dává BIS na stůl (exkluzívní – jen jim). Zpravodajskou scénu však sledují soustavně, možná jako veteráni, jak lze odhadnout podle stylu. Mohou to být zatrpklíci z BIS či policie, protože servítky si neberou. Zcela určitě to jsou zatrpklí Trumpíři, ale to teď nechme stranou. Zkusme ten text číst tak, že je jedno, kdo to píše:

„/I/nternetový příspěvek NCOZ žádající od občanů informace o pohybu dvou ruských osob je svým způsobem komický. Policie píše, že žádá o pomoc při pátrání po dvou osobách, které se měly nejméně v období od 11. října 2014 do 16. října 2014 pohybovat na území České republiky, nejprve v Praze, následně v Moravskoslezském kraji a Zlínském kraji. Ta žádost působí dojmem, jako by samotní policisté pořád věřili, že se v uvedených prostorech tyto osoby mohou stále nacházet. Ale dobře, policisté zřejmě chtějí, aby se přihlásili svědci, kteří se mohli s uvedenými osobami před téměř sedmi lety potkat nebo je v uvedených prostorech spatřit. Jenže proč policisté nezačali pátrat nejpozději na podzim 2018, kdy BIS už podle svých uniklých informací věděla, že se tu oba vojenští operativci* pohybovali? Asi v té době policistům ze strany BIS ještě nikdo neřekl, že to má mít spojitost s incidentem ve Vrběticích, a vedoucím pracovníkům BIS to v té době ještě nikdo neřekl ze strany zahraničních partnerů. Hlavní aktéři patrně čekali, až dozraje vhodná doba, což souvisí s nástupem pokoutně zvoleného Joea Bidena do úřadu prezidenta Spojených států amerických a s odstartováním nové protiruské kampaně včetně dalšího kola vyhošťování ruských diplomatů a odstavování Ruska od zahraničních zakázek.

Čeští policisté tedy vědí, v jakých přibližných prostorech se oba Rusové na území ČR pohybovali, proto by bylo zajímavé vědět, jak se tohle vůbec dozvěděli. Zjistili to vlastním pátráním a objevením stop jejich pohybu či jinými slovy objevením známek jejich činnosti v příslušné době a na uvedených místech? Pokud ano, tak by už nemuseli žádat o pomoc. Anebo toho mají málo? Ale i to málo by stačilo k tomu, aby už sami byli schopni rozšiřovat své pátrání dalšími směry. Asi tušíme, že tuto informaci Policie ČR obdržela od BIS a že BIS tuto samou informaci získala od zahraničního partnera. Pokud by BIS uvedené skutečnosti zjistila sama ze svého působení včetně využití vlastních záznamových prostředků i záznamů z kamerových systémů, pak by to svým kolegům z Policie ČR předala a policisté by nemuseli žádat veřejnost. Avšak příslušníci BIS nic neví a jen účinkují jako prostředníci mezi zahraničním partnerem a Policií ČR.

A jelikož čeští policisté nemají k dispozici nic relevantního, tak ve svém internetovém příspěvku používají fotografie převzaté ze zahraničních médií původně prezentované Brity v roce 2018. Celkově je to podivné i úsměvné zároveň. Policejní žádost o pomoc vypadá spíše jako psychologické školení českých občanů s cílem jim znovu připomenout notoricky známé fotografie s údajnými ruskými provinilci a zdůraznit, že Rusko svými nebezpečnými aktivitami už ohrožuje i Českou republiku a že se tudíž musíme ještě více přimknout k našim zdánlivým západním spojencům.“ ZDE.

K zatrpklým Trumpířům se hlásí i bývalý český prezident Václav Klaus. Nicméně situaci vystihl velmi přesvědčivě, jak to přebírám z Echo24:

Exprezident uvádí, že nevěřil tomu, že se ještě někdy vrátí do padesátých let, byť s opačným znaménkem. "Nevěřil jsem, že budu ještě někdy bezmocně bouchat do stolu při poslouchání režimového rozhlasu a výroků našich vrcholných politických představitelů,“ napsal. Podle Klause by k takovéto situaci nedošlo, kdyby poslední americké volby dopadly jinak. „Věřím, že kdyby v amerických prezidentských volbách znovu vyhrál Trump a byl dnes prezidentem, opožděná kauza Vrbětice by nenastala,“ napsal bývalý prezident. ZDE

Vlažná reakce našich spojenců na kotrmelce českých dějin může souviset s podezřením, že více než o dostavbu Dukovan a vakcínu Sputnik V jde o vlídnou americkou pomoci stálenegenerálovi Koudelkovi, kterému dobíhá funkční období, a přitom je s ním tak kvalitní spolupráce.

Jenže ono se sto s těmi českými dějinami necloumá úplně snadno. Celkem úspěšně byl zvládnut první předpoklad, že si toho někdo všimne. Ale to je opravdu jen první nutný krok. Pak to také musí vzít kritické množství obyvatel vážně. To ale zkoušejte v zemi dobrého vojáka Josefa Švejka. Mimochodem, jeho zkušenost tu není úplně zcela mimo mísu. Stačí se podívat na jeho příběh současnýma očima:

Ruský špion Josef Švejk, který byl podle svědectví Jaroslava Haška chycen přímo na frontové linii v ruské uniformě, byl policii znám už týdny předtím díky vynikající profesionální práci strážmistra Flanderky. Putimský strážmistr používal průlomovou výslechovou novinku, důraznou vlídnost (kamery ještě nebyly), kterou přiměl podezřelého k přiznání, například, že umí fotografovat nádraží. Byla tam i řada dalších poznatků, které nebyly přímo využitelné („hezké holky jsou všude“), ale pomáhaly zakotvit získané informace do spolehlivého rámce.

Samozřejmě, se špiony to obyčejně nebývá tak, jak to na první pohled vypadá. Když byl Švejk chycen v prostoru kontaktu bojujících vojsk u rybníka v ruské uniformě, sloužil zrovna císaři pánu experimentálním ověřováním, co takový převlek kabátu s člověkem udělá.

Švejkovy postupy ani po sto letech nezastaraly a zůstávají vodítkem pro základní životní situace. Náš dobrý voják v sobě zosobňoval typickou českou kritičnost, která nedůvěřuje podstrčeným zdrojům („mapa se může mejlit“) a houževnatost při sledování cíle. Na strážmistrovo „vy jdete od Českých Budějovic“ odvětil klidně a důstojně: „A přece jdu do Budějovic.“ To se nakonec potvrdilo.

Ještě před kvantovou fyzikou, kde stav částice může být takový a zároveň zcela jiný, nás Švejk učil, že pravda nemá monopol na skutečnost a může platit i opačně.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele