Můžeme se pobuřovat nad tím, co na nás z různých sdělovacích kanálů, od televize, přes rádio a noviny a ž po internet teče. Ale vždyť se na tom podílíme také! Lepší než plané rozhořčení je dobré znát pravidla pro pobyt na příjmu i na aktivní straně informační kanalizace. 

Teorii propagandy a manipulace v podmínkách internetu poutavě rozpracovává Peter Pomerantsev v knize s příznačným názvem Toto není propaganda: Dobrodružství ve válce proti realitě (Pomerantsev, Peter. This Is Not Propaganda: Adventures in the War Against Reality . Faber & Faber). Nelze jej brát i s chlupy. Platil to Freedom House, americká instituce, která to dělá z druhého břehu. Rodiče autora byli emigrující ruští disidenti, a tak kniha obsahuje také dlouhé pasáže o sovětském utrpení, naštěstí kurzívou, snadno poznáte, kde to končí. Ale autorovi rozumím, snaží se vyvažovat, aby mohlo být kritický i k hostitelské straně.

Jeho hlavní sdělení spočívá v tom, že boj proti fake news je směšný, pokud se zabývá jednotlivými tvrzeními. Podstatou masové ideové masáže je určitý systém nástrojů a chování, ve kterém jsou zneužitá velká data ze sociálních sítí. Ta jsou pak zpracována umělou inteligencí třeba v Cambridge Analytical, která prosadila Brexit, nebo v petrohradské Internet Research Agency, jak okamžitě opáčí američtí demokraté, která jim prý vnutila Trumpa.

Nástroji jsou falešné identity a hromadné komentáře (bots), sály plné trollů (sock puppets), které lze případně vyslat i do ulic, nebo uměle vnášená témata (uprchlíci), která mají přerušit kritickou debatu. Toho lze dosáhnout i koncentrovanými útoky na autory takových debat. Nejde tedy o falešné zprávy nějakých pobloudilých potrhlíků, ale o zneužívání informační převahy nástroji informační války. Někdy se bojuje uvnitř (Brexit), jindy venku (volby, barevné revoluce). Prý je to lepší, než když se vraždí a střílí. Avšak na Ukrajině se nakonec taky vraždilo a střílelo.

Některé prvky této války poznáme sami, třeba když v internetové debatě převáží proud sprosťáren. Je možné, že to z té sítě padá samo, umělé inteligenci už netřeba příliš napovídat. Tohle lze ostatně zvládnout i bez znalosti textu, na který se reaguje. Jinde nás naopak ohluší to, o čem se v té vřavě vůbec nemluví. Nejspíš proto ta vřava vznikla. Knihu rozhodně doporučuji, je stejně dobrá jako Noam Chomsky: Manufacturing Consent, byť tenčí a méně akademicky vypiglovaná.

Chování na straně příjmu informační kanalizace má k dispozici skutečnu atomovku: nemusím to číst. Užijme si jí, dokud ji máme. Nechci se taky utopit v konspiracích, ale prý nám začnou zprávy klíčit i z nudlí. Ostatně KGB to zkoušela, jak všichni víme z mladších let, polévkou z písmenkových těstovin. Sdělení tam, bylo, rád jsem je skládal na lžíci, jen to nedávalo smysl. Ale to bylo před umělou inteligencí.

A teď k tomu chování na aktivní straně. Nedá nám to a začneme bušit do klávesnice. Jak vy k my, tam my k vy. To jsem jim to nandal! Někdo mě zkoušel zkroutit konspirativní teorií. Poučil jsem ho, aby už nepil. Aby teď zkusil tu o Jeníčkovi a Mařence. Nebo se dalo postupovat racionálněji? Co s tím? Tedy přesněji – co s nimi, těmi na druhém konci drátu?

Příklad konspirační teorie: Koronavirus vznikl v laboratořích, aby se dalo na „plandemii“ krvavě vydělávat vakcínami. Do toho se pak vmísil Bill Gates, který chce využít očkování proti koronaviru k tomu, aby mohl do žil propašovat mikroskopické čipy, které umožní naše nepřetržité sledování prostřednictvím sítí 5G.

Podle výzkumů veřejného mínění, které podnikla v USA agentura Pew, 32 procent dotázaných věřilo, že na těchto teoriích něco je. Tomu odpovídaly i milionové odezvy na Facebooku. Jestliže tomu věří i někdo z vašich blízkých či známých, je rozhodně dobré osvojit si takovou argumentaci z reálného světa, která neopustí laskavý tón a pravidla zdvořilosti, ujímá se úkolu MIT Technology Review. ZDE

Inspiraci nachází na debatní větvi otevřené sociální sítě Reddit, která nepatří dobyvatelům miliardových příjmů jako Facebook, ale čtenářům. V podstatě pomáhá v záplavě mediálních informací, kdy lajky neposouvají vzhůru osobu, ale zprávu. Samozřejmě, že tam vyniknou i ptákoviny, ale seriózní zájemci mohou bloumat debatami, které jdou víc do hloubky a poskytují tématům proces zušlechtění. Udržují tak při životě ideál „moudrého davu“, kdy ve společenství osob se vzájemně nezávislými vnějšími zdroji informací lze dosáhnout výsledků, které překonají i individuální experty.

Tím se liší od stáda lumíků, drobných hlodavců. Ti se snadno přemnoží, a pak jsou nuceni hledat nové životní prostory, za kterými skáčou za vedoucím samcem nebo kdo je zrovna v čele, i do moře, v naději, že je přeplavou. Všichni běží sborem za tím prvním volem, a podle toho dopadnou. Na druhou stranu, husté stádo je obranou proti dravcům. Možná se zaleknou, a když ne, já sám se v tom stádu ztratím, jsou tu tisíce jiných. Ani lumíci tedy nejsou debilové, jen mají preference stáda v podmínkách překotného růstu. Pak nemohou moc pokukovat, co se děje jinde, ale držet hubu a krok, aby je ti za nimi neušlapali.

Tolik má moudra, a teď co s těmi konspirátory a co se radí na Reddit a v MIT.

Podle psychologů je přirozené, že nevysvětlitelné jevy (ani s koronavirem si vědci zatím v mnoha ohledech nevědí rady) vyvolávají v lidech podezření. Je lepší být ve střehu než bezmyšlenkovitě naletět. Ovšem naletět lze i s myšlenkou, že mě přece neoblafnou při mém vzdělání. Ve skutečnosti nikdo není imunní vůči konspirativním podezřením, které se k němu donesou. Karantény a povinnost vyhýbat se lidem naši citlivost vůči takovým zprávám jenom zvyšuje. Chceme-li nahmatat půdu pod nohami, musíme si nejprve sami uvědomit tuto slabinu.

Konspirace se budují kolem zrnka pravdy (ostatně i kapka deště nebo vločka sněhu může vznikat jen kolem prachové částice, tedy něčeho hmatatelného). Tak třeba konspirační teorie kolem sítě 5G vznikla na základě prosincového článku v Science Translational Medicine o „quantum dots“, částicích emitujících světlo blízké tepelnému záření. Tyto částice mohou být uloženy v kůži, aby zaznamenaly vakcinaci. Autor Kevin McHugh ovšem zdůraznil, že nejde o nějaké sledování nebo mikročipy: „Nevím, kde se to vzalo. Qantum dots dokážou pouze vydávat světlo.“

Žádná demografická skupina není náchylnější ke konspiračním teoriím, ale jejich součástí jsou obvykle „ti druzí“, a to už bývá s rasistickým podtextem, doplňuje psychologický rámec problému harvardská expertka Joan Donovanová. Upozorňuje na obvyklý obal takových zpráv: „Co oni nechtějí, abyste se dozvěděli.“  Jako nosič těchto teorií jsou s oblibou využívány celebrity, které se zároveň na tomto zájmu svezou. Na druhou stranu, celebrity se zapojují i do bojů proti konspiracím, můžete si vybrat…

Desatero MIT pro rozmluvu s konspirátory (v mé volné interpretaci):

Jednejte s respektem, vlídností a empatií. Jinak se s vámi nikdo nebude bavit.
Nerozmazávejte to v komentářích, dejte přednost individuálnímu kontaktu.
Má to cenu? Stojí to za to? Spousta lidí není otevřena žádné debatě.
S něčím se dá souhlasit, identifikujte jádro pravdy, na které se to nabalilo.
Zkuste sendvič „pravda – klam – pravda“ – z čeho to vzniklo, kam se to dokroutilo, ale znovu, co zůstává skutečností.
Sokratova metoda – otázky místo tvrzení. Musí na to přijít sami.
Buďte opatrní, hlavně doma. Nechtějte vyhrát pravdu a prohrát polívku.
Někteří lidé omyl neunesou, nechte je žít.
Zabrzděte, než se to zvrhne. Zaklapněte notes a jděte si zaběhat. Užil jsem si, ale prát se nechci.
Nechtějte všechno, i kapička pravdy obohatí svět. Příště bude líp.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.